Volby 2010: Zábory půdy ohrožují českou krajinu, pomoci mají poplatky
 |
|
|
Každý rok je zastavěno padesát kilometrů čtverečních půdy, tvrdí František Pelc. Na snímku stavba tovární haly
|
|
| Foto: Hugo Charvát/Ekolist.cz |
Podle Jiřího Dolejše z KSČM je základem péče o biodiverzitu ochrana krajiny a funkční systém územního systému ekologické stability (ÚSES). „Máme schválenou Naturu 2000, což je dobře, ale musí dojít k odklonu od monokulturního lesa v České republice,“ řekl Dolejš. Podle něj má debata o ochraně druhů někdy až komickou polohu, například když v Evropském parlamentu řeší poslanci invazi amerických veverek, které vytlačují evropské veverky. „Sám si ale pamatuji, jak jsem v mládí potkával zvířátka a teď je už nevídám,“ dodal Dolejš.
Miloš Gregar z ODS si myslí, že legislativa je nastavena dobře, jiná věc je ale funkční ochrana. „Ta je těžko dosažitelná, protože kvůli změnám klimatu žijí druhy jinde než dřív,“ říká Gregar. Jako příklad uvádí topoly, které dnes rostou nad hranicí 500 metrů nad mořem. „To je věc, která bude bolestná a budeme ji muset akceptovat,“ dodal Gregar k vlivům změn klimatu na druhovou rozmanitost. Hlavní roli v její ochraně podle něj proto hrají krajinné projekty a krajinné komplexy, ale ne ve smyslu náhradních rekultivací ze 70. a 80. let.
Jana Hybášková za KDU-ČSL sází na evropské normy. „V případě, že KDU bude v parlamentu, budeme pokračovat v linii, kterou nastavil Libor Ambrozek," prohlásila Hybášková. V ochraně půdního fondu chce KDU-ČSL prosadit velmi tvrdé zpoplatnění při vyjímání ze zemědělského půdního fondu. Hybášková také dodala, že křesťanští demokraté jsou proti prodeji státních lesů a chtějí se zasadit o lepší vyváženost skladby lesů, zejména kvůli klimatickým změnám, na které musí porosty umět reagovat.
„V osmdesátých letech byly na okrese dva činovníci a dvě legální organizace ochranářů. Dnes tu máme v ochraně přírody tisíce lidí, ale z krajiny i tak druhy mizí,“ prohlásil zástupce Věcí veřejných Jiří Mach. Podle něj musí ochránci přírody opustit současné paradigma. Zákon o lesích je prý „víceméně zločin“ a potřeboval by zásadní změny. Stejně tak špatný je i zákon o ochraně přírody a krajiny. „Krajinu máme rozparcelovanou na lesy, vodu, pole. To ale zvířata nepotřebují. Ochránci nemohou zavírat přírodu do rezervací,“ říká Mach.
„Snížení biodiverzity považuji za vůbec nejvážnější problém v planetárním měřítku, tomu se snad mohou rovnat jen změny klimatu,“ říká Bedřich Moldan, garant ekologické politiky Top 09. Podle něj ale úbytek druhů není tak dobře vidět, protože neexistují „dostatečně robustní indikátory“. Moldan ale nesouhlasí s tím, že je legislativa zastaralá. Je ovšem potřeba řadu věcí vylepšit, zejména co se týče úbytku půdy, územního plánování a také účasti obcí a občanů na rozhodování. „Ačkoli je účast veřejnosti legislativně zajištěna poměrně dobře, víme, jak to ve skutečnosti chodí, “ naznačuje Moldan. Podle něj je také potřeba se obracet k profesionálním i neprofesionálním ochráncům přírody, kde je často limitem nedostatečná otevřenost této obce. „A také je potřeba přesvědčit obyvatele chráněných oblastí, aby vzali ochranu krajiny za svou věc. Někde se to daří, jinde vůbec ne, jako například na Šumavě," míní Moldan.
Podle Františka Pelce ze Strany zelených je problém v tom, že „ani nevíme, jak je vlastně naše příroda skutečně bohatá. Mizí druhy a my ani nevíme, kolik jich je, zda milion, tři pět, deset.“ Podle něho je "přírodní infrastruktura" v podobě biodiverzity pro společnost stejně důležitá, jako infrastruktura technická. „Lidé říkají, že je jedno, jestli nosorožec zmizí za deset nebo dvacet let. Ale není to pravda, je to důležité, protože těch deset let je bonus pro rozhodnutí, co se dá ještě dělat,“ říká Pelc. Podle něho je v ČR legislativa výborná, i když pochází z devadesátých let. Nástroje jako Natura 2000 podle něho fungují, ale česká soustava územního systému ekologické stability se zanedbala. „My to máme nakreslené v mapách, ale hůř už se pracuje v terénu,“ říká Pelc. Pomoci biodiverzitě má zejména přirozená vegetační plocha lesa, ale „les je v problematickém stavu a využívá se spíš k tunelování ve velkém než k dobrému hospodaření.“
František Pelc připomněl, že každý rok je zastavěno padesát kilometrů čtverečních půdy, což je polovina rozlohy navrhovaného parku Křivoklátsko. „Tento trend nelze zcela zastavit, ale lze ho zmenšit, a to změnou poplatků za vyjmutí z půdního fondu,“ říká Pelc. Zelení proto připravili zákon, který prošel vládou a dostal se do sněmovny, kde zůstal „zaparkován.“ Současná výše poplatků za vynětí půdy ze zemědělského fondu pochází z devadesátých let, zelení navrhli, aby u nejlepší půdy byl poplatek až 25 krát vyšší než je současná výše, u méně hodnotných půd třikrát vyšší. „Připravili jsme zákon jako ucelenější pohled z hlediska ekologické hodnoty, kde by byly poplatky více diverzifikované, protože z pohledu ekologa není nejcennější jen ta bonitní orná půda,“ říká Pelc.
S tím souhlasí i Bedřich Moldan. Podle něj chybí nejen zákon o zemědělské půdě, ale vůbec o zákon o půdě jako takové. „Je třeba posílit územní plánování, což je věc složitá. Byl schválen zákon o územním plánování a zákon stavební, ale očekávání se nenaplnila,“ říká Moldan. Také by prý bylo potřeba analyzovat, jestli je současné rozložení kompetencí v pořádku. „To je zásadní věc, nikomu se nelíbí rozlézání měst a průmyslových zón, ale najít účinné nástroje není vůbec jednoduchá věc,“ říká Moldan.
Jiřímu Machovi se nelíbí, že velmi dlouho vázne přijetí evropské úmluvy o krajině. „Je potřeba chránit půdy nejen zemědělské, ale i ty ostatní,“ přidává se Mach. Podle něj je otázka, zda stanovit přesně definované poplatky, nebo zda jít cestou tržní hodnoty. „Ale je také potřeba řešit, že když jedete krajinou, tak na jedné straně silnice je řepka a na druhé fotovoltaické elektrárny,“ říká Mach.
Jana Hybášková souhlasí se zákonem o poplatcích za vyjmutí půdy tak, jak ho předložilo MŽP. „S tím souhlasíme, i když kolem toho může být veliká a komplikovaná diskuze,“ myslí si Hybášková. Podle ní je problémem vymahatelnost správního práva. Podle Gregara je řešením v oblasti ochrany půdy posílení pozice vlastníků půdy. "Tam, kde je vlastník, tam také začíná vztah a starání se," tvrdí Gregar. Za fragmentací území stojí silné ekonomické zájmy, velké peníze a velké výnosy, tvrdí komunistický poslanec Dolejš. „Je uzemní plán, je EIA, ale stejně jsou kolem staveb spory, to je buď nedokonalost právních věcí nebo síla ekonomických zájmů,“ říká Dolejš.
 |
||
|
Čisté ovzduší musí chtít především sami obyvatelé, shodují se politici. Na snímku kouřící komín rodinného domu
|
||
| Foto: Martin Mach Ondřej/Ekolist.cz |
Podle Bedřicha Moldana se podařilo vyřešit na počátku 90. let znečištění ovzduší, které bylo nejvážnější z hlediska dopadů na přírodu i zdraví obyvatel. Výrazné prý přispělo snížení průmyslové činnosti, ale důležité bylo i to, že znečištění bylo způsobené malým počtem velkých zdrojů a emise se řešily různými technickými opatřeními. Dnes je situace jiná, jedním z velkých zdrojů znečištění se stala doprava. Automobily jsou sice čistší, ale je jich mnohonásobně víc. Politici se shodli, že hlavní příčinou nedávných problémů v Ostravě byla kombinace znečištění z dopravy, domácích topenišť a průmyslu. Řešením podle Moldana musí být i „ekonomické nástroje, jež se budou týkat i domácích topenišť, což bude legislativně složité“. Na zákoně o ochraně ovzduší se prý musí podílet nejen odborníci MŽP, ale i lidé z obcí a krajů. „Pokud to má fungovat, musí to lidé vzít za své. Pokud to nebudou lidé považovat za důležité, tak to fungovat nebude,“ dodal. Podle Moldana v důsledku znečištěného ovzduší dochází ročně k desítkám tisíc předčasných úmrtí.
Podle Františka Pelce se situace s ovzduším po obrovském porevolučním zlepšení pomalu zhoršuje od poloviny devadesátých let. Podle něj budou klíčové takzvané emisní stropy, které dají samosprávám možnost přistoupit k regulaci, například budou moci omezit dopravu či výrobu v průmyslových provozech. Podle něj ovzduší více znečišťují „chudší či neinformovaní lidé“ a zůstává stále problém s kontrolou znečištění pocházejícího z domácností. „Chybou je ale oddělovat ochranu ovzduší a ochranu klimatu, to musí jít ruku v ruce,“ říká Pelc. Když ekonomika produkuje méně skleníkových plynů, tak produkuje také méně znečisťujících látek. Podle Pelce je receptem racionální míra podpory veřejné dopravy a v neposlední řadě úspory energií. „Česká ekonomika je zoufale neefektivní, horší je to snad jen v Belgii a USA,“ říká Pelc. Tomu se také líbí podpora moderních technologií a úspor pro domácnosti pomocí dotací jako je například aktuální program Zelená úsporám.
Také Jiří Mach vidí jako hlavního viníka kombinaci domácích topenišť, dopravy a průmyslu. Věci veřejné podporují emisní stropy, v dopravě vidí jako řešení výstavbu obchvatů obcí. Mach také upozornil, že kontrolu kotlů v domácnostech vyžadují i pojišťovny. Nicméně i podle něj musí být ochrana ovzduší přijatá veřejností. „Asi na tom budou biti někteří lidé, ale pokud se chceme hnout, tak to tak bude muset být,“ prohlásil Mach. „V Ostravě radnice ráda tvrdí, že za znečištění mohou lokální topeniště. Ale tam je i velký průmyslový znečisťovatel a je potřeba se bavit i o něm,“ říká Jana Hybášková. Podle ní by situace byla daleko lepší, kdyby Arcerol Mittal investoval peníze do moderních technologií, tak jako to musí dělat v Kanadě či Belgii. „Pak by v Bartovicích nemohly být vyšší koncentrace pevných částic než v čínských městech,“ říká Hybášková.
S tím, že se ovzduší zhoršuje i vlivem dopravy, souhlasí i zástupce ODS. Řešení prý není jednoduché, nicméně některá opatření jsou vcelku jasná, například tranzitní doprava by neměla vést centry měst. „V centru Prahy nesmí jezdit auta nad šest tun, která nesplňují normu Euro 2. Kdyby to chtěli v Ostravě, tak to také dokážou,“ prohlásil Miloš Gregar. Podle něj je prašnost ve městech také otázka čistění. „Před rokem 1989 se město čistilo šest krát ročně, v roce 2000 jenom jednou ročně. Dnes je to asi dvakrát či třikrát do roka,“ říká Gregar. Podle něj sice Arcelor Mittal zřejmě neplní nejpřísnější normy, ale snahou firmy v období krize je ochránit zaměstnanost.
reklama
