Vydřího samce, který dostal chuť na slepice, prozradil pes
“Ráno kolem čtvrté jsem musel několikrát houknout na psa, který na zahradě štěkal jako pominutý a vzbudil při tom celou ulici“, říká pan Lang z Příšova, majitel slepic a psa. Ráno se pan Lang šel podívat, na co pes štěkal. Za psí boudou našel stočenou dospělou vydru, byla mezi pletivem od kotce a sousedovým plaňkovým plotem. Pochválil psa a hned zatelefonoval na záchrannou stanici živočichů.
“Dorazil jsem kolem deváté hodiny. Vydra si spokojeně pochrupovala mezi ploty, což mě trochu zarazilo,“ říká Karel Makoň z DESOP - Záchranná stanice živočichů Plzeň. Zvíře podle něj mohlo být poraněné, nebo mohlo mít nějaký problém, a proto šlo za snadnou kořistí. “Od potoka je to zhruba 150 metrů mezi domy. Je jasné, že se psem na zahradě u výběhu slepic vydra nepočítala. Teď je tady mezi ploty a za světla se přes psa nedostane. Pravděpodobně proto čekala na tmu a v úzkém tmavém prostoru se cítila v bezpečí,“ popisuje Makoň.
“Hned mi bylo jasné, že odchyt vydry nebude snadný úkol,“ říká Karel Makoň. Vydra je totiž podle něj jedno z našich nejmrštnějších, nejrychlejších a nejsilnějších šelem. Navíc zahrada u rodinného domku byla plná dětí, z druhé strany výběh se slepicemi a od souseda kvalitní plaňkový plot. “Není nad to, když se ke všemu pěkně může. Proto jsem se snažil ze žebříku strčit do úzké mezery mezi ploty stahovací odchytový podběrák. Jenže vydra není hloupá, a do síťového pytle nechtěla. Prskala, kousala, chytala se za pytlovinu podběráku, snažila se šplhat po plotě,“ vypráví Makoň. Podle něj jim s panem Langem dalo hodně práce vydru do podběráku dostat a ještě lze mluvit o velké náhodě. “Nakonec se nám to podařilo, zatáhl jsem síťový pytel a opatrně vytáhl vydru ven. Obrovský válec v huňatém a blýskavém kožichu lítal v síti, trhal oka pytloviny a snažil se dostat ven. Jen tak tak jsme vydráka v podběráku a režném pytli dovezli k potoku. Tady jsem vizuálně vydru zkontroloval a vypustil na svobodu,“ sděluje Makoň.
Podle Makoně není návštěva vydry v zástavbě nijak výjimečná věc. Většinou se jedná o potulné samce, kteří migrují po vodotečích sem tam a hledají samice a potravu. “Dost často najdeme takového vydřího samce přejetého na silnici či zachyceného v nějaké jiné civilizační pasti. Nelze však ani vyloučit nějakou zvířecí nákazu,“ vysvětluje Makoň. Mezi liškami a kunami podle něj řádí v kraji psinka, a právě nemocná zvířata se pak uchylují za potravou i do míst, kde by to člověk nejméně čekal. “V tomto případě však vydru řádně vyšetřit nebylo možné, a tak byla v souladu se zákonem (jedná se o zvláště chráněného živočicha) vypuštěna na lokalitě zpět do volné přírody. Mezi námi, je to beztak nádherné zvíře, a tak jsem rád, že pan Lang zavolal,“ dodává Makoň.
reklama
