https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/washington-post-zmeny-na-pobrezi-mexickeho-zalivu-ohrozuji-tradicni-zpusob-zivota-puvodnich-obyvatel-louisiany
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Washington Post: Změny na pobřeží Mexického zálivu ohrožují tradiční způsob života původních obyvatel Louisiany

23.7.2009 11:08 | PRAHA/GOLDEN MEADOW (Ecomonitor)
Indiánský kmen Houma se spolu s několika dalšími kmeny usadil na počátku 18. století na okraji Louisiany. Před nepřáteli a americkou armádou však musel později prchnout více na sever. Dnes prý tyto kmeny o svou půdu přicházejí znovu. Tisíce akrů mokřadů každoročně mizí, protože je pohltí Mexický záliv, píše server WashingtonPost.com.
 

Mexický záliv
Americké pobřeží ustupuje Mexickému zálivu. Slaná voda se dostává do sladkých vod a půdy a vyhání místní obyvatele.
Licence: Volné dílo (public domain)
Foto: Norman Kuring (NASA)/Wikipedia Commons

Podle odhadů vládní agentury U.S. Geological Survey (USGS) zmizí každoročně až 100 čtverečních kilometrů louisianských mokřin. Předpokládá se, že v roce 2040 ustoupí pobřeží státu o padesát kilometrů.

Kvůli pronikání slané vody a mizející půdě nemohou indiánské rodiny téměř farmařit, rybařit ani lovit tradičním způsobem. Vysoké ceny paliv a nízké tržní ceny mořských plodů rovněž způsobují, že lov krevet je nadále neudržitelný.

Před příchodem hurikánů Katrina a Rita v roce 2005 a Gustav a Ike v roce 2008 byl Ostrov Jeana Charlese domovem více než 75 indiánských rodin. Dnes tam zůstalo pouhých 25 domácností. Ostrov totiž nebyl v roce 2002 zahrnut do projektu Gulf of Mexico Hurricane Protection, v rámci kterého byla vybudována více než stokilometrová hráz kolem jihozápadní Louisiany.

"V minulosti jsme byli pronásledováni bělochy, nyní jsme pronásledováni zase," řekl 62letý Albert Naquin, který na ostrově vyrostl a je náčelníkem kmene Biloxi-Chitimacha-Choctaw, jenž je s kmenem Houma příbuzensky spjat. "Tenkrát nás vyhnal člověk, dnes nás vyhání matka příroda."

Za ústup mokřin je prý z velké části odpovědná i lidská činnost. Ochranná hráz podél řeky Mississippi zabraňuje přirozeným záplavám, ukládání sedimentu a vzniku mokřadů. Na ty však bylo v uplynulých desetiletích pohlíženo jako na oblasti, které je nutné zaplnit a rozvíjet, spíše než chránit. Odříznutí přítoku sladké vody z řeky Mississippi a eroze pobřeží pak vede k tomu, že se slaná voda ze zálivu dostává dále do vodních toků a půdy na pobřeží.

"K pronikání slané vody nedošlo kvůli tomu, že by se jedna vládní organizace, majitel půdy či kmenový "stařec" rozhodli změnit hospodaření v oblasti ústí řeky Mississippi. Došlo k tomu postupně, je to následek rozpínající se lidské společnosti, která mokřady považovala za zbytečné pustiny," řekl Mark Davis, ředitel Tulane Institute on Water Resources Law and Policy. "Dědictví, které nám zůstalo po tomto přístupu, je stále s námi a jeho následky se nejvíce projevují v jižní Louisianě, přičemž kmen Houma je pociťuje nejsilněji."

Mnozí místní vědci se domnívají, že devastaci mokřadů urychlila pobřežní těžba ropy a zemního plynu a asi 16 tisíc kilometrů kanálů. Minulý rok požadovalo asi třicet skupin, včetně Louisianské asociace pro krevety a americké pobočky Greenpeace, po společnosti Shell Oil, aby zaplatila téměř 362 milionů dolarů jako kompenzaci za jejich ztrátu. Firma Shell reagovala odkazem na to, že spolupracuje na jejich obnově.

Původní louisianské obyvatelstvo pohlíží na zdejší těžbu rozporuplně. Na jedné straně obviňuje průmysl z ničení země, ale současně využívá dobře placené pracovní příležitosti na pobřeží. Tato pracovní místa jsou pro obživu, zatímco životní styl upadá.

"Je vidět, jaký dopad na naše obce těžba má. Současně je zde však zaměstnáno mnoho lidí," říká Brenda Dardarová Robichauxová, ředitelka organizace United Houma Nation. "Měli by být schopni zaměstnávat lidi a součastně chránit vodu," tvrdí.

Její otec, třiašedesátiletý indián kmene Houma a vášnivý rybář Whitney Dardar, plánuje, že bude pokračovat v tradičním lovu krevet, dokud mu to zdraví dovolí. Jeho motivací je ale láska k této práci, nikoli peníze. Mladým lidem by nikdy svůj styl života nedoporučil. Mnoho z jeho mladších příbuzných je na ropných vrtech zaměstnáno.

Dardar v zimě také sbírá ústřice. Činí tak převážně, aby měl co na práci. Ústřice tudy táhnou v tak nízkém počtu, že tato činnost již není lukrativní. "Ústřice nemají rády příliš slanou vodu, takže se za nimi člověk musí vypravovat stále dál. Nedosahují takové velikosti jako v minulosti a mnoho míst, kde se dříve vyskytovaly, již neexistuje," říká.

To dvaapadesátiletý Charles Verdin, příslušník kmene Pointe-au-Chien, upozorňuje, že jeho lidé kdysi farmařili a chovali dobytek, ale erodující půda a její zvyšující se slanost jim to již neumožňuje. Přál by si, aby byla hráz, jež blokuje přítok čerstvé vody z řeky, odstraněna. "Lidé si zde kdysi vše sami pěstovali, dnes si ale musejí kupovat konzervované fazole," řekl Verdin. "Měli také dobytek, ale již ho nemají, protože jej nemají kde pást. Dříve jsme byli nezávislí, ale dnes jsme odkázáni na obchody. To znamená, že musíme dělat jinou práci. Kdysi se lidé o vše dělili, teď již ne. Velmi mne to trápí," dodal.

Původní americké obyvatelstvo si v minulosti vydělávalo lovem norků, mývalů, ondater a nutrií, ale poptávka po kožešinách se snížila a půda, kde kdysi lovili, z velké části zmizela a s ní i tato tradice. Protože většina mladých lidí již z ostrova odešla, náčelník Naquin, který zůstává, chce, aby se kmen přestěhoval dále do výšin. Chce zde vybudovat mezigenerační komunitu, kde by byly vyučovány staré zvyklosti a kam by byli zváni turisté na prohlídku tradičních výrobků z korálků i za poznáním tradiční kuchyně.

"Svého času jsem se nechtěl stěhovat. Myslel jsem, že by to byla jen další smutná cesta," řekl náčelník. "Ale dnes již vidím, že byl tento přístup sobecký. Je jen otázkou času, kdy ostrov zmizí, stačí jeden hurikán," dodal.

A Mark Davis dodává: "Domnívám se, že si lidé stále více uvědomují, že jsme všichni na jedné lodi. Pokud není možné zachránit deltu Mississippi, proč bychom si měli myslet, že je možné zachránit Long Island nebo Chesapeake?"

Podle článku Kariho Lydersena Gulf Waters Imperil Tribes' Way of Life In Louisiana Bayous vydaného dne 20. července 2009 deníkem The Washinghton Post.


reklama

 
Kamila Pletánková

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist