WELT: Jak působí prach v ovzduší na lidský organizmus?

Kvalita ovzduší se v průběhu posledních let sice výrazně zlepšila, ale i přesto obsahuje drobné částečky, které jsou podle vědců škodlivé pro lidský organizmus. Těmito látkami jsou jemný prach a aerosol, které jsou bez jakéhokoliv zápachu a neviditelné, takže je možné jejich význam lehce podcenit.

Právě proto vědci z EU usilují o vypracování nových předpisů pro zacházení s aerosoly, které by stanovovaly mezní hodnoty pro emise takovýchto částic. Pokud se jejich záměry opravdu uskuteční, tak by od roku 2005 roční průměrná hodnota obsahu jemného prachu ve vzduchu mohla dosáhnout maximálně 40 mikrogramů na m³.

Podle jejich názoru bude ale poměrně obtížně stanovené limity skutečně dodržet. Problém je totiž v rozdílu hodnot při měření emisí z jednotlivých zdrojů zanečištní a při měření emisi v konkrétní lokalitě. Jestliže je totiž měřen celkový obsah škodlivin v ovzduší, promítá se do této hodnoty znečištění z různých zdrojů. Např. v průmyslových oblastech jsou zdrojem aerosolu nejen komíny průmyslových podniků, ale v neposlední řadě také automobily.

Aby mohly být stanovené limity dodrženy, budou muset experti vyčíslit, jaké množství škodlivin může pocházet z jednotlivých zdrojů znečištění. Budou tedy muset být navrženy hranice emisí pro nákladní automobily, průmyslové podniky nebo tepelné elektrárny.

Jaké limity jsou smysluplné, závisí v prvé řadě na škodlivosti jednotlivých látek. V případě aerosolu ale o těchto důsledcích vědí toxikologové v současné době jen velmi málo. Dosud se totiž vycházelo z epidemiologických výzkumů, který byly prováděny od roku 1953 v souvislosti s londýnským smogem, kdy v důsledku znečištění ovzduší zemřelo 3500 lidí. Z toho bylo tehdy odvozeno hraniční množství škodlivin, které může obsahovat m³ vzduchu.

Dnes jsou ale biologové toho názoru, že zmíněné hodnoty pravděpodobně nejsou ty správné pro určování kvality ovzduší. "Pouze ty částečky, které jsou velmi jemné, ne větší než 1 mikrometr nebo do 2 mikrometrů, jsou rozhodující pro naše zdraví," tvrdí Joachim Heyder, profesor respirační biologie z Mnichovského výzkumného centra pro životní prostředí a zdraví.

Tyto jemné a ultrajemné částečky vznikají především při procesu spalování. Aby se zabránilo únikům těchto škodlivých látek do prostředí, instalují některé automobilky do svých výrobků speciální jemné filtry, které by měly škodliviny zachytit. Nicméně se ale ukázalo, že některé z těchto látek vznikají také rozpadem částic v přímo atmosféře, což je podle profesora Hartwiga Muhleho z Hanoveru až 30 % z celkového množství.

Podle článku Iny Helms z Die Welt 24.06.2003.

---

reklama

---