WWF: Země vstupující do EU by se měly poučit ze starých chyb
Z pohledu "přírodního kapitálu" je podle WWF rozšíření EU pro současné členské státy skutečně zlatý důl. Deset přistupujících zemí, včetně těch, které mají následovat v roce 2007, přinášejí velká divoká území a bohaté kulturní krajiny. Jedná se např. o poslední bašty velkých masožravců, panenské lesy v Karpatech nebo o jedny z nejrozsáhlejších a nejvýznamnějších mokřin na světě v dunajské deltě.
Proces přistoupení k EU ale také pomáhá čelit mnoha starým ekologickým zátěžím. Předpokládaných 80-110 miliard euro - většinou přicházejících z přistupujících zemí - je utráceno např. za čističky odpadních vod a posílení fondů či ministerstev životního prostředí. Měly by to být dobře utracené peníze, které přinesou dlouhodobý užitek v podobě zlepšení zdraví veřejnosti a menšího ohrožení přírodních zdrojů, což by mohlo v příštích dvaceti letech přinést úspory 134 - 681 miliard euro.
Expanze může však také přinést nebo zrychlit nové hrozby, včetně příliš intenzivního zemědělství, zbytečně nákladné spotřeby nebo nevhodných staveb. Právě tyto faktory vedly k rapidnímu zhoršení přírodního dědictví v členských zemích EU a mohou totéž napáchat i v nově přistupujících státech.
Podle Královské společnosti pro ochranu ptáků klesla za posledních třicet let populace britských ptáků žijících na zemědělsky využívaných územích, jako je vrabec polní, až o 90 procent. Podle WWF je to často výsledek způsobu průmyslově zemědělských praktik propagovaných evropskou Společnou zemědělskou politikou, která nyní bude rozšířena i do přistupujících zemí.
Také regionální podpora EU, která putovala také do dálnic a vodní infrastruktury ve Španělsku, Řecku a Portugalsku, měla devastující dopad na některé živočišné druhy a krajinu v těchto zemích.
Podobný trend je nyní zřetelný i v kandidátských zemích. Byly předloženy plány na stavbu severní dálnice "Via Baltica", vedoucí některými nejhodnotnějšími přírodními oblastmi Polska, včetně nádherného Národního parku Biebrza. Jiné plány volají po konstrukci kanálu spojujícího Dunaj s Odrou a Labem - projekt z komunistické éry, který ekonomicky postrádá smysl, a přitom by měl devastující dopad na životní prostředí.
Není pochyb, že nové členské země budou potřebovat rozvinutou dopravní síť a mají zájem na socio-ekonomickém rozvoji svých zemí. Měly by se ale také poučit a neopakovat chyby západu, domnívá se Andreas Beckmann z WWF, koordinátor přístupu k Evropské unii.
Hlavní programy EU jako Společná zemědělská politika a Strukturální a kohezní fond stojí před reformou v příštím finančním období 2007-2013. Pokud by došlo podle WWF k fundamentálním změnám, mohly by tyto programy propagovat a nikoli podkopávat zdraví životního prostředí a přežití venkovských komunit. Stejně tak Transevropská síť, která se má letos revidovat, by mohla být výrazně změněna, aby byl větší důraz kladen na řešení šetrná k životnímu prostředí.
WWF se domnívá, že rozšíření bude společně s Evropskou ústavou a reformou smluv a politik EU, testem závazku Unie dosáhnout trvale udržitelného rozvoje a chránit své významné přírodní zdroje. Jestli si ale Evropa dokáže vážit tohoto kapitálu, udržitelně ho využívat a tak se vyhnou environmentálnímu bankrotu, nebo zda ho naopak vyplýtvá, ukáže teprve čas, uzavírá Andreas Beckmann.
reklama
