https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/za-elektro-cistejsi
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Za elektro čistější

9.9.2006 08:00 | PRAHA (EkoList)
Ve svém každodenním životě okolo sebe najdete řadu věcí, které skrývají nebezpečné chemické látky. Jsou ve vaší televizi, monitoru, mobilu, osvětlení, elektrických vodičích, podlahových krytinách, bytových textiliích – vlastně téměř ve všem. Pokud si však půjdete koupit novou televizi nebo jiné elektro zařízení dnes, přinesete si domů výrobek, který by měl být „čistý“ od těch nejhorších látek.
 

Od 1. července 2006 totiž platí směrnice 2002/95/ES, která omezuje používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních. Konkrétně jde o olovo, rtuť, kadmium, šestimocný chróm, polybromované bifenyly (PBB) a polybromovaný difenylether (PBDE). Jak uvádí ministerstvo životního prostředí (MŽP), všechny tyto zakázané látky byly v ČR při výrobě ve větším či menším rozsahu používány. Směrnice navazuje na směrnici o elektroodpadu, která vešla v platnost v říjnu 2005 a která zavedla označování elektrozařízení, zpracování elektroodpadu a tzv. ekodesign (víc viz články Na elektrozařízeních od půlky srpna přibudou nové značky ze 4. srpna 2005 a Prováděcí vyhláška k elektroodpadu není, povinnosti anoze 18. srpna 2005).

Elektroodpad
Ilustrační foto: Martin Mach/EkoList

Co to přinese pro domácnosti? Nic, čeho byste měli šanci si na první pohled všimnout. Ale časem to povede ke snížení množství zdraví škodlivých látek, které se z elektropřístrojů pozvolna uvolňují do přostředí, ať už u vás doma či kanceláři nebo na poslední pouti výrobku. Nedávno nechalo občanské sdružení Arnika odebrat vzorky prachu ze čtyřech kanceláří v Česku, mimo jiné i v kanceláři předsedy Strany zelených Martina Bursíka. Ve všech se našly škodlivé látky a bylo by naivní si myslet, že u vás doma je to lepší. Pro životní prostředí bude přínos v tom, že až jednou dáte starý elektropřístroj k recyklaci, zbyde po jeho zpracování míň nebezpečných látek. Taky samotná výroba bude mít nižší dopady na životní prostředí a zdraví pracovníků. Jen pro průmysl to teď znamená zátěž a výdaje do nových technologií. A nebo také výzvu, která přinese inovace a vyšší konkurenceschopnost.

Podle informací MŽP dnes v ČR v elektroprůmyslu pracuje přes 600 000 zaměstnanců. Jak dále uvádí MŽP, problémy s naplněním směrnice se objevují spíš u dovozů ze států mimo EU, které byly sjednány ještě před platností směrnice a z nějakého důvodu se opozdily.

Datum, od kdy je potřeba se ve výrobě vystříhat zmiňovaných látek, je známo už několik let, průmysl tak měl čas se připravit. Podařilo se? Jan Prokš z Českého svazu elektroprůmyslu odpovídá prostě, že od 1. července jsou všechny společnosti povinny se platnou legislativou řídit. To ale může být pro některé firmy opravdový oříšek. „V současné době neexistují pro všechny zakázané látky adekvátní náhrady. Jde například o kadmium sulfát, který se používá na fotocitlivé snímače,“ uvádí Prokš. Firma, které se to týká, si u Evropská komise (EK) požádala před dvěma lety o udělení výjimky. „EK ještě stále nedokázala rozhodnout. Tato nejistota společnosti velmi zatěžuje,“ říká Jan Prokš.

Schvalovací kolečko je opravdu disciplína pro vytrvalce. Žádost o výjimku jde nejprve do veřejného přípomínkového řízení a je zadáno vypracování studie vlivu na životní prostředí, které trvá tři měsíce. Po vyhodnocení přípomínek a závěru studie je připraven návrh rozhodnutí EK. Tento návrh putuje k expertům všech členských států, kteří jej musí schválit. Pak návrh na výjimku putuje do Evropského parlamentu a Radě EU. Pokud je návrh schválen, trvá tři až šest měsíců, než je rozhodnutí publikováno ve Věstníku EU a výjimka je platná. Při vydání směrnice v únoru 2003 bylo dopředu schváleno devět výjimek, v současné době je jich odhlasováno celkem 29. MŽP vysvětluje, proč je schvalování tak zdlouhavé: „Smyslem směrnice není povolit každou výjimku, o kterou je požádáno, ale omezit množství a vliv nebezpečných látek v elektrozařízeních.“

Jan Prokš poukazuje rovněž na to, že některé zakázané látky sice mají své náhrady, ale neví se, jestli tyto náhrady taky nemají nějaké negativní vlastnosti. „Kvůli tomu se každé čtyři roky provádí přezkum každé ze schválených výjimek, aby se zjistilo, zda technický či vědecký pokrok nepřinesl látky, kterými by bylo možné nahradit ty nebezpečné,“ vysvětluje novou normu MŽP.

Recyklační linka na zpracování obrazovek.
Recyklační linka na zpracování obrazovek. Linka patří Pražským službám.
Ilustrační foto: Martin Mach/EkoList

Samotná norma je podle Prokše pro elektroprůmysl přísná. „Nicméně je nutné ji chápat jako příspěvek k čistšímu životnímu prostředí nás všech,“ říká Prokš. Některé firmy se na zákaz nebezpečných látek připravily s předstihem, například Fujitsu Siemens na konci roku 2005 uvedla, že část její produkce podmínky směrnice už splňuje (více viz zpráva Fujitsu Siemens: Výpočetní technika bez nebezpečných látek z 28. prosince 2005). „Investice do životního prostředí je dobrou investicí,“ říká k tomu Jan Prokš. Nelze prý ale mluvit jen o Fujitsu Siemens, podle Prokše se většina firem snaží uplatňovat dobrovolné nástroje k řízení environmentálních dopadů.

Velké obavy má Český svaz elektroprůmyslu z nekalé konkurence firem, které nebudou respektovat směrnici nebo přesunou svou výrobu do zemí mimo Evropskou unii a dál budou používat staré technologie a zakázané nebezpečné látky. „Za ještě přísnější a v tomto směru nebezpečnější normu je možné považovat chystanou směrnici REACH,“ dodává Jan Prokš. REACH je akronym ze slov Registrace, vyhodnocení, autorizace a restrikce chemických látek, a jde o návrh nového nařízení Evropské unie. Více informací naleznete například na www.arnika.org/reach. Odtud citujeme krátkou charakteristiku: "REACH má nahradit několik desítek současných právních předpisů EU, které upravují nakládání s chemickými látkami. Cíl nové legislativy je prostý – získat kontrolu nad chemickými látkami. V uplynulých desítkách let totiž bylo možné používat a prodávat chemické látky, o kterých se nevědělo, jaký mají vliv na zdraví člověka a stav životního prostředí. Některé z nich se časem ukázaly jako velmi rizikové – příkladem jsou DDT, PCB či freony. REACH oproti tomu staví na principu předběžné opatrnosti – nejprve musíme vědět, zda je chemická látka bezpečná, a až pak je možné ji vyrábět a prodávat."

Vojtěch Kotecký z Hnutí DUHA však obavy elektroprůmyslu neuznává. „Nesmysl. REACH se samozřejmě vztahuje taky na importované zboží, nejen na evropskou produkci,“ říká Kotecký a dodává: „Pikantní je, že zámořská konkurence se v souvislosti s REACH naopak obává evropských výrobců. Japonsko a USA si na REACH už oficiálně stěžovaly. Důvod je docela pochopitelný: evropští výrobci díky REACH získají reputaci vysoké bezpečnosti, protože jejich zboží podléhá kvalitním standardům EU.“

Podle MŽP je možné kvůli nerespektování směrnice o zákazu nebezpečných látek udělit výrobci pokutu až do výše 10 milionů Kč. „V současné době jsou už na trhu přenosné RTG analyzátory, které pouze přiložením k materiálu zjistí, zda obsah stanovených nebezpečných látek přesahuje povolenou maximální hmotnostní koncentraci v homogenním materiálu. Kontrolovat lze na místě, bez laboratorního vybavení,“ vysvětluje možnosti kontroly MŽP.

K počítači břečťan

NASA zveřejnila seznam jedenácti nejlépe hodnocených rostlin, které se s podobnými škodlivinami vypořádají. Například nejlepším likvidátorem benzenu byl břečťan popínavý, který během 24hodinového testu odstranil devadesát procent této látky z uzavřeného prostoru. Vědci při hledání vhodných rostlinných společníků pro kosmonauty testovali rostliny v uzavřených nádobách, v nich zvýšili koncentraci škodlivin a za 24 hodin změřili, jak si s problematickou látkou rostlinka poradila. Mnohé rostliny, které se používají jen k dekoraci, si vedly při „čištění“ vzduchu nad očekávání dobře. „Rostliny si berou ze vzduchu chemické sloučeniny prostřednictvím tenkých pórů v listech,“ říká Bill Wolverton, který výzkumy v NASA vedl.
Víc informací najdete v článku Romana Všetečky: Rostliny čistí i vzduch zamořený počítačem.

Článek vyšel v tištěném EkoListu 8-9/2006.


reklama

 
Martin Mach

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist