Známý filmař a potápěč Lichtag bojuje proti elektroodchytu ryb
 |
|
| Foyer festivalu GO Kamera. | |
| Foto: Iva Nachtmannová/EkoList |
Ve filmu Prapodivný svět divák pozoruje tůň a v ní život raků, vranek pruhoploutvých, pstruhů, blešivců a larev vážek. Je zřetelné, že vítězí ten větší a mrštnější, divák pozoruje každodenní boj o přežití podle jasných zákonů přírody. V závěru se v tůni objevují lidské holiny a je vidět, jak ryby i další drobní tvorové, se kterými byl divák zblízka seznámen, umírají po ráně elektrickým proudem a zůstávají nehybně ležet na dně tůně. Nakonec přichází jediný rak, který přežil, a vypadá to, jako by objímal svého mrtvého „druha“.
Exministr životního prostředí Petr Jan Kalaš, který byl přítomen debatě, pochválil Lichtagův film, protože už zaznamenal jeho konkrétní dopady. „Na festivalu v Uherském Hradišti za mnou přišel rybář, který mi řekl, že po shlédnutí filmu prohlédl a ačkoli je členem rybářského svazu, bude důsledně proti této praxi. A ještě mi dal několik podnětů k tomu, jak zlepšit činnost inspekce životního prostředí,“ řekl Kalaš.
Steve Lichtag poděkoval za kompliment a řekl, že rybáři jsou v tomto rozděleni na několik táborů. Avšak pozastavil se nad tím, že úředníci dotčené správy Chráněné krajinné oblasti se prý pokouší vyjmout raky a vranky pruhoploutvé, kteří bývají elektrickým proudem usmrceni a přitom o ně rybáři nestojí, ze seznamu chráněných druhů. „Jestli se nic nezmění, příští film možná budu točit o absurditě chování úředníků. Nebo budu držet hladovku,“ komentoval s ironickým úsměvem Lichtag.
Steve Loveček Lichtag je filmař a potápěč, proslavil se především filmem ´Carcharias velký bílý´ o nebezpečném bílém žralokovi, kterého natáčel bez ochranné klece.
Ve filmu Tanec modrých andělů zase spojil unikátní záběry velryb – keporkaků s animovanými snovými představami chromé dívky. Na festivalu GO Kamera Lichtag také pokřtil stejnojmennou knihu, v níž popisuje celou cestu za unikátními záběry velryb do oblasti Silver Bank v Karibském moři.
Jeho filmy byly oceněny na mnoha mezinárodních festivalech.
reklama
Online diskuse
Někde se stala chyba... - 19. 1. 2007 - Steve LichtagVážený pane Dušku,děkuji Vám za vaše odborné i osobní postřehy a pocity k mému filmu "Prapodivný svět". To, že se otevřel dialog mezi hospodáři - rybáři a námi, obyčejnými milovníky přírody, je přesně to, co jsem tímto filmem sledoval a proč jsem tři dlouhé roky na tomto tématu pracoval. Věřte že nepatřím k pouhým pohádkovým vypravěčům, ale jak možná víte, ke každému projektu zvu odborníky. Tak tomu bylo i v případě této - pro mě nesmírně zajímavé látky. Skutečnost, že skupiny odborníků i rybářů samotných, nesdílí jednotný názor je zcela jistě tématem k zamyšlení pro pro všechny z nás. S tímto faktem by jste se mnou snad mohl souhlasit. Formou elektroodlovu - nutno přiznat dosti starou technikou ke zkoumání charakteristik rybích společenstev, získají rybáři zcela jistě jakési informace. O tom nepochybuji. Ale ptám se Vás. Ptám se Vás jako někdo, kdo měl možnost prostřednictvím současné vyspělé techniky do tohoto velmi křehkého světa nahlédnout: Chceme, respektive musíme v tomto padesát let starém způsobu hospodaření pokračovat? Moje otázka je jednoduchá, ale zcela logická. Jsem filmař a milovník přírody. Mám dvě děti a žiju na stejné planetě jako Vy. Patřím ke generaci která za totalitního režimu elektroodchyty čile praktikovala a dodnes praktikuje. Je mi padesát tři let a velmi často se snažím svému třináctiletému synovi Michalovi odpovídat na jeho otázky týkající se ochrany přírody. Ne vždy jsem schopen mu odpovědět, aniž bych se musel za svou generaci stydět. I proto dnes dělám to, co dělám. Proto se věnuji filmům s tématikou, která dalším generacím možná pomůže získat lepší vztah k přírodě a životnímu prostředí. Pane Dušku, nějaká "svatá válka" mezi CHKO Bílé Karpaty vs. Jan Miko, nebo ja nevim kým, je mi opravdu a to z celého srdce ukradená. Jako filmař jsem udělal svoji práci a dnes již pracuji na zcela jiném filmu, který snad také otevře tolik potřebný dialog, I když na druhém konci zeměkoule. V tom Vlčím potoce přece nejde vůbec o 1% mortalitu (zřejmě pstruhů) ale o základní pointu jak a vlastně proč? Pozorně jsem četl Váš příspěvek a jsem dokonce přesvědčen že ani Vám není pouštění elektrického proudu do jakéhosi “pidi potůčku” a především rozšlapávání vrančích hnízdišť a raků ůplně fuk! Hlavně o tom ten film totiž je! V každém případě si pane Dušku vážím vašeho otevřeného příspěvku a za Váš názor děkuji. S úctou a pozdravem Steve Lichtag |
