Miroslav Šuta: Nabídnout spolupráci novému ministrovi mi připadá přirozené a slušné

Nechci nevládním ekologickým organizacím říkat co MAJÍ dělat, protože různé organizace se mohou lišit ve své orientaci a ve svých prioritách. Mohou mít různý přístup, taktiku či strategii. Nicméně pokud vím, je běžné, že ekologické nevládní organizace v demokratických zemích přistupují k nově nastupujícím ministrům nezaujatě a nekonfrontačně. Mnohé z nich aktivně nabízejí politikům nově nastupujícím do funkce nabízejí spolupráci. A to jak na národní, tak na evropské úrovní. Na druhou stranu považuji za vhodné poznamenat, že ani zahraniční politici ujímající se funkcí nedeklarují svou a priorní nenávistný postoj ani vůči nevládním organizacím ani vůči žádným jiným zainteresovaným skupinám. Běžný je partnerský vztah z obou stran, snaha o věcných dialog a o spolupráci na hledání řešení konkrétních problémů.

Podle informací, které mám k dispozici, je celkem běžné, že ministerstvo životního prostředí přebírají politici, kteří ve své předchozí kariéře s tímto resortem mají minimální či nulové zkušenosti. Například současný evropský komisaři pro životní prostředí Janez Potočnik je bývalý makroekonom, který kariéru udělal jako hlavní vyjednavač Slovinska pro vstup země do Evropské unie. Jeho předchůdce Stavros Dimas byl řecký bankéř a později ministr průmyslu. Přesto mu evropské ekologické nevládní organizace nabídly spolupráci a za jeho působení byla mimo jiné schválena nová evropská směrnice o regulaci chemických látek REACH, o které naopak české prezident Václav Klaus hovořil jako o hrozícím konci světa.

V sousedním Německu je současným ministrem životní prostředí konzervativní právník Norbert Röttgen (CDU), který je všeobecně znám svým s velmi blízkým vztahem k asociaci německého průmyslu BDI (Bundesverband der Deutschen Industrie). Jeho profil byl podobný tomu, s jakým před několika měsíci Pavel Drobil (ODS) vstupoval do vlády Petra Nečase (ODS). Drobil měsíce před svou rezignací, v důsledku korupčního chování jeho nejbližšího spolupracovníka, využil k bagatelizaci problému změny klimatu a přesvědčování veřejnosti, že štěpení uranu je údajně obnovitelným zdrojem energie. Naproti tomu Norbert Röttgen inicioval se svým britským a francouzským kolegou výzvu, aby Evropská unie svůj cíl na snížení emisí skleníkových plynů roku 2020 dobrovolně navýšila z 20 na 30 procent.

Osobně se domnívám, že by české ekologické nevládní organizace k nastupujícím ministrům měly přistupovat bez ideologických předsudků. Bez a priorní kritiky, ale také bez nekritického aplausu. Nabídnout spolupráci tomu, kdo se nově ujímá funkce mi připadá přirozené a slušné. Pokud kterákoli strana spolupráci a priori odmítá, demonstruje tím ona svou nevůli a svou ideologickou zaslepenost.

Domnívám se, že nevládní organizace by měly hodnotit ministra až podle jeho programu, případně podle provedených personálních změn. Ale hlavně podle konkrétních kroků, které ve funkci podniká. Případně podle těch, které naopak nepodniká.

Všude se objevují rozmanití ideologové a političtí manipulátoři, kteří se pokoušejí zneužít nevládních organizací pro své partikulární zájmy a pro své egoistické cíle. Ale vysoký kredit významných ekologických organizací u veřejností v západních demokraciích je z nemalé části založen na tom, že NGOs nemají svou vlastní politickou agendu. A že prosazují věcná řešení environmentální problémů bez ohledu na politickou barvu úřadujícího ministra. Neslouží jako beranidlo žádné z politických stran. Nehodnotí kroky politiků a priori na základě jejich politické orientace. Nevidím důvod, proč by se české ekologické nevládní organizace měly chovat jinak.