http://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/bude-sakal-obecny-nova-ceska-selma
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Bude šakal obecný nová česká šelma? Video

30.11.2016 01:54 | PRAHA (Ekolist.cz)
Šakal obecný v Indii. Barva srsti bývá proměnlivá podle ročního období a podle oblasti výskytu.
Šakal obecný v Indii. Barva srsti bývá proměnlivá podle ročního období a podle oblasti výskytu.
Během poslední let se u nás objevují pozorování u nás nové velké šelmy, šakala obecného. Obrovské štěstí měl letos v první polovině roku například Michal Zouhar, který jej vyfotografoval na jižním okraji Prahy. Jak dlouho tu šakali jsou a co příchod této psovité šelmy pro nás znamená?
 

Šakal obecný je psovitá šelma střední velikosti, má krátký tmavý ocas a barva hřbetu se mu v průběhu roku mění. Většinou převládá žlutohnědý až rezavohnědý odstín, na hřbetě příměs černých chlupů často vytváří tmavší pruh. Viditelné srůsty předních prstů na tlapkách dělají jeho stopy snadněji rozeznatelné.

Šakal žije v párech nebo v malých rodinných smečkách a je to velmi teritoriální zvíře. Jeden pár obsadí území o rozloze zhruba 2,5 km2. Šakalové loví v páru nebo ve smečkách, hlavně v noci a zaměřuje se jak na drobné savce a obojživelníky, tak na větší zvěř, kterou dokáže uštvat. Říji má fena v říjnu, pár si pro odchov štěňat vyhrabe noru, kde jich přivede na svět šest až devět. Mláďata se rodí osrstěná, slepá a bezmocná.



Šakala si při pozorování v přírodě můžete splést s dalšími psovitými šelmami, hlavně s liškou. Té se podobá svou velikostí, i když vzhledem je naopak podobný spíše vlkovi, oproti němu je ale nižší a menší.

Výskyt šakala obecného v Česku.
Výskyt šakala obecného v Česku.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | BioLib

Jako první šakala obecného v naší přírodě zachytila fotopast Kláry Pyškové. Tato vědkyně se zabývá výzkumem výskytu šelem v Polabí. Podle ní opakovaný doložený výskyt šakala potvrzuje, že šakali Českem nejspíš jen neprocházejí, ale začleňují se do přírody jako stálý druh. Ačkoliv u nás zatím nikdo nepozoroval, že by se rozmnožovali, je předpoklad, že dříve nebo později se takové důkazy objeví.

První (ale nedoložené) pozorování šakala v u nás je z roku 1998. O osm let později bylo na Moravě nalezeno přejeté zvíře, tedy první skutečný důkaz, že šakali dorazili i k nám.

Hlavní část potvrzených údajů o výskytu šakala u nás představují jedinci, kteří zahynuli pod koly automobilů či byli zastřeleni (například na Novojičínsku, kdy si myslivec spletl šakala s liškou). První spolehlivý doklad pochází z konce zimy 2006, kdy byla nalezena mršina dospělého usmrceného jedince na Uherskohradišťsku a i další dva prokázané nálezy se týkají přejetých zvířat, nejprve v roce 2009 na Břeclavsku a poté v roce 2011 ve Vranovicích na Benešovsku. K dispozici je i řada různých nedoložených pozorování.

O populaci šakala u nás není vzhledem k náročnosti monitoringu šelem mnoho informací. Šakal obecný může být v Česku nejspíše četnější, než se v současnosti domníváme. Ačkoliv v původním areálu rozšíření je šakal zvyklý spíše na teplejší klima, jde o druh velmi přizpůsobivý, který u nás dokáže i přezimovat a nevadí mu ani poměrně hustě osídlená a zemědělsky intenzivně využívaná krajina střední Evropy.

Líbí se Vám článek? Přispějete na další?

       

Server Šelmy.cz uvádí, že se šakal šíří v poslední době z jihovýchodní Evropy dále na sever, lidé ho obvykle považují za škůdce, protože bývá viněn ze smrti domácích i divokých zvířat. Čím se šakali ve skutečnosti živí?

Vědci z Bělehradské univerzity v Srbsku provedli analýzu žaludků šakalů, zastřelených nebo usmrcených na silnicích v různých oblastech Srbska. Z jejich výzkumu vyplývá, že šakali se živí výhradně mršinami. Převážná část jejich stravy se skládá z kůže a střev domácích nebo divokých zvířat. Jde o části, které jsou obvykle po lovu nebo po porážce domácích zvířat vyhozeny. Kromě toho šakali také požírali drobné hlodavce považované obvykle za škůdce úrody.

Mapa aktuálního výskytu šakala obecného
Mapa aktuálního výskytu šakala obecného
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | A. Trouwborst, M. Krofel a J. D. C. Linnell

Přínos šakalů by mohl spočívat v tom, že požírají mršiny zvířat, čímž likvidují potenciální epidemiologické hrozby, a jednak zastupují v blízkosti městských aglomerací vrcholové predátory a hubí drobné škůdce, uvádí James Beasley ze Savannah River Ecology Laboratory Univerzity v Georgii. Poukazuje však také na to, že šakali jsou predátoři a mohou být zdrojem nemocí včetně vztekliny. Je-li proto jejich populace příliš velká, mohou rizika převážit nad výhodami.

Josefa Volfová na serveru Šelmy.cz píše, že podle paleontologických nálezů se šakal v evropské přírodě objevil teprve po konci poslední doby ledové. Ze středověku a raného novověku pak pocházejí údaje o jeho výskytu pouze ze Středomoří, z pobřeží Jaderského a také Černého moře. Jeho expanze naplno propukla až před zhruba padesáti až osmdesáti lety. Od té doby početnost populace šakala roste a jednotlivá zvířata se objevují severně a západně od původního balkánského areálu rozšíření.

Důvodem jejich šíření na západ a na sever může být globální změna klimatu, ale také z dosavadních výzkumů vyplývá, že šakal se více objevuje v oblastech, kde se nevyskytuje vlk, který ho může zařadit do jídelníčku jako svou kořist.

Dle mezinárodní úmluvy a evropské směrnice na ochranu přírody není invazní druh, protože se šíří samovolně, nikoli přičiněním člověka. Na druhou stranu mezinárodní legislativa nezaručuje jeho přísnou zákonnou ochranu, většinou je šakal loven dle zákona o myslivosti. U nás není nijak chráněn, ale ani není zařazen mezi zvěř podle zákona o myslivosti, jeho lov je tedy legálně možný pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody.

Šárka Spáčilová
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist