http://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/tetrev-hlusec-destnik-zasluhujici-ochranu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Tetřev hlušec – deštník zasluhující ochranu

19.5.2017 04:38 | PRAHA (Ekolist.cz)
Tetřev hlušec může s naší drobnou pomocí být deštníkovým „králem Šumavy“.
Tetřev hlušec může s naší drobnou pomocí být deštníkovým „králem Šumavy“.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Michaela Kadavá
Majestátní vzezření tetřeva hlušce si nelze splést s žádným jiným ptákem. Samec dorůstá přibližně velikosti krocana. Jeho hruď je kovově modrozelená a přechází v ohromující černý vějíř dlouhých ocasních per. Nad očima má výrazné červené „obočí“ zvané pouška. Hrabavé nohy jsou celé opeřené s výraznými péřovými třásněmi na prstech. Taková ochrana proti zimě umožňuje vypořádat se s teplotami pod nulou i ve vyšších nadmořských výškách. Slepice je méně parádivá. Vystačí si s kaštanově hnědým kabátkem s černohnědým příčným proužkováním a rezatou náprsenkou.
 

Tetřevi se nejčastěji pohybují po zemi, ale nemají problém vzlétnout i na větve stromů. Většinu roku jsou tiší, teď v květnu se však projevují charakteristickým tokem. Najdeme je především v jehličnatých lesích Evropy a Asie. Ve střední Evropě je jejich rozšíření spíše ostrůvkovité a překrývá se často s areálem borovice lesní a borůvky černé. Z dostupných historických pramenů bychom ale zjistili, že tetřevů na našem území byl dříve dostatek, o čemž svědčí i to, že byl až do 1978 lovnou zvěří. Dnes je však podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. zařazen na seznamu kriticky ohrožených druhů. A to navzdory tomu, že Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) jej řadí mezi málo dotčené druhy. Jeho populace se v celé Evropě odhaduje kolem 1 milionu párů. Pokles počtu jedinců přišel s odlesňováním, tedy s likvidací vhodných biotopů a nárůstem predátorů, především lišek či divokých prasat a cestovního ruchu.



Tetřev hlušec a jeho pouška.
Tetřev hlušec a jeho pouška.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Petr Šaj / Správa CHKO Jeseníky

Pokud bychom chtěli tetřeva hlušce spatřit, nejistější bude návštěva Šumavy, kde žije 90 % všech tetřevů na našem území. Zbylé jedince bychom našli v dalších příhraničních oblastech v polohách od 900 m n. m. Tetřev má specifické nároky na prostředí. Jeho výskyt podmiňují rozsáhlé vícepatrové porosty různého věku. Zpravidla vyhledává jehličnaté lesy s rozmanitým podrostem bohatým na bobulovité ovocné keře, světliny a vodní zdroje. Od podzimu do jara se tetřevi živí jehličím a pupeny některých listnáčů. V létě se živí bobulemi, hmyzem a dostupnými bylinami. Trávení potravy jim usnadňují malé kamínky umístěné v žaludku.

Samice se setkávají se samci pouze v době rozmnožování. Potkávají se spolu na tokaništích od března do května. Tetřeví tok „má podle myslivecké terminologie čtyři fáze: klepání zrychlující se v trylek, výlusk (zvuk podobný otevření láhve) a broušení. Právě broušení dalo tetřevovi jméno hlušec. Po dobu dvou až tří vteřin totiž tetřev neslyší, což je snad zčásti způsobeno mechanicky, zčásti jeho roztoužením“ [Baldrian 1999]. Tato vlastnost se mu stává osudnou, díky ní je snadnou kořistí především člověka. Slepice si vytvářejí hnízdo vyhrabáním jamky do země, kam kladou snůšku přibližně deseti vajec.

Kam tetřev zmizel?

V roce 1970 žilo na našem území asi 800 kusů tetřeva hlušce, r. 1980 to bylo 300 kusů a v roce 1990 asi jen 150 kusů. Od té doby se strmý pokles zastavil a ukazuje se, že se pomalu daří počty tetřeva hlušce ve volné krajině zvyšovat. Počátkem minulého století bychom našli tetřeva hlušce ještě ve vnitrozemí, dnes se už jeho výskyt omezil výhradně na příhraniční horské oblasti.

Šumava je jediným územím, kde najdeme životaschopnou populaci tetřeva hlušce. Jeden z prvních praktických kroků ochrany tetřeva přišel od pracovníků Správy Krkonošského národního parku, když r. 1976 zahájili ve Vrchlabí první umělý odchov. Mezi léty „1985 až 1993 se od chovného hejnka v počtu od 6 do 13 slepic získalo postupně 500 vajec, z kterých se vylíhlo 214 kuřat, z toho bylo odchováno 104 a vypuštěno do přírody 72 ptáků. Negativní vývoj krkonošské populace se však nepodařilo zastavit" [Jirát 2003]. Následoval vznik dalších zařízení na umělé odchovy na Šumavě, Beskydech nebo v Horním Maršově. Tyto snahy byly podpořeny také Záchranným programem péče, který byl realizován mezi léty 1998-2007. Reintrodukce, čili vypouštění odchovaných jedinců do volné přírody, je pouze jednou z možností, jak tetřeva do naší krajiny vrátit. Tato metoda nebude úspěšná, pokud nezměníme naše hospodaření s krajinou jako celkem.

Uměle odchování ptáci jsou mnohem více náchylní na predaci a jejich biologická životaschopnost je nižší. Po pěti letech od spuštění záchranného programu, vyšlo od ministerstva životního prostředí jeho hodnocení. Predace vypuštěných tetřevů dosahovala až 100 %. Na snižování stavů měla vliv zejména liška obecná a kuna lesní.

Predace však není jediným důvodem úbytku tetřeví populace. Pro tetřevy je zásadní nedostatek jejich přirozeného biotopu, související s nevhodným lesním hospodařením - především holosečí, která má za následek vytváření rozsáhlých pasek a fragmentace lesních celků. V takovém prostředí se nevytváří důležité keřové patro, které slouží jako zdroj potravy i úkrytu. Také intenzivní zalesňování, při kterém se vytváří hustý stejnověký porost není pro tetřevy vhodný, neumožňuje jim totiž přirozený pohyb.

V období toku a rozmnožování je důležitý klid. Ten mohou narušit lesníci, turisté i sportovní nadšenci. V zimě vyrušení pro tetřeva znamená nadbytečný energetický výdaj v době, kde má méně potravy. Hlukové znečištění z automobilové dopravy může mít také vliv na predaci, kdy pták neslyší blížícího se predátora, nebo samice nemůže komunikovat s mláďaty.

Úbytek biodiverzity rostlin vlivem kyselých dešťů má vliv na zúžení potravní nabídky. Tu zhoršuje navíc potravní konkurence vysoké zvěře, která ničí zmlazující se dřeviny a velkoplošně spásá borůvčí.

Proč vlastně tetřeva chránit, když je v rámci Evropy docela běžným druhem?
Proč vlastně tetřeva chránit, když je v rámci Evropy docela běžným druhem?
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Petr Šaj / Správa CHKO Jeseníky

Tak jak je to s tím deštníkem?

Teď se nacházíme před otázkou, proč vlastně tetřeva chránit, když je v rámci Evropy docela běžným druhem. Nahraďme ji však jinou otázkou, ve které se skrývá odpověď na tu předchozí. Co nám může přinést ochrana tetřeva hlušce pro ochranu biodiverzity České republiky?

Titulek článku uvádí tetřeva hlušce coby deštníkový druh. Co to ale znamená? Deštníkový druh je takový druh, kdy v případě jeho ochrany chráníme ještě celý soubor dalších druhů. Tedy, že pod pomyslným deštníkem, který nad tetřevem rozevřeme se nacházejí ještě další organismy a my je tak, leckdy nevědomě, chráníme. To znamená, že druhy pod deštníkem mají podobné nároky na prostředí, kde se vyskytují (biotop). Z dostupných odborných zdrojů v češtině, zabývajících se ekologií tetřeva hlušce a jeho ochranou, bylo zatím docela málo prostoru věnováno právě tomuto aspektu. Nicméně nalezneme hned několik cizojazyčných odborných článků, zabývajících se přínosem tetřeva hlušce coby deštníkového druhu, na konkrétních lokalitách (např. pro biom tajgy).



Pokud přistoupíme k určitým opatřením ochrany tetřeva, povede to k ochraně dalších druhů a zamezení úbytku biodiverzity i intenzivnímu nerozvážnému nakládání s krajinou. Jaké jsou tedy možnosti ochrany? Začněme tím, že budeme pokračovat v dosavadním zákazu lovu, dále omezíme sběr brusnicovitých plodin v lokalitách výskytu tetřeva a zamezíme úbytek přirozeného biotopu. To nebude možné bez politických opatření ochrany přírody, která budou stát v cestě intenzivní těžbě.

Podstatné je také zastavení výstavby nových turistických cílů v těchto lokalitách. Mám na mysli sportovní areály, hotely a s tím spojenou infrastrukturu cest a silnic, které vedou k fragmentaci habitatu. V rámci lokalit výskytu musí být zřízeny rozsáhlé klidové zóny, které umožní tetřevům nerušené rozmnožování. Protože se příčinou úhynu tetřevů stávají jejich kolize s ploty, musejí se používat oplocenky dřevěné. Dalším opatřením je udržet stavy srstnaté zvěře (především lišky, kuny a jelena) na přijatelných hodnotách v rámci daného ekosystému.

Tetřev hlušec může s naší drobnou pomocí být opět „králem Šumavy“. Víme, co musíme udělat, proto nedovolme, aby se další generace museli učit o tetřevovi, jako o druhu na našem území vyhynulém.

Použité zdroje:

BALDRIAN, Petr. Tetřev hlušec. Druh, který vymizel z našich lesů. Vesmír. 1999, 78(10). [cit. 8.4.2017]. Dostupné z: http://casopis.vesmir.cz/clanek/tetrev-hlusec
JIRÁT, Josef. Děláme dost pro záchranu tetřeva hlušce v České republice? [online] Myslivost. 2003 (9) [cit. 8.4.2017]. Dostupné z: http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2003/Zari---2003/Delame-dost-pro-zachranu-tetreva-hlusce-v-Ceske-re
JIRÁT, Josef. Hodnocení péče o tetřevy v uplynulých pěti letech v ČR. [online] Myslivost. 2003 (10) [cit. 8.4.2017]. Dostupné z: http://myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2003/Rijen---2003/Hodnoceni-pece-o-tetrevy-v-uplynulych-peti-letech-
MÁLKOVÁ, P. a kol. Tetřev hlušec – Pták roku 2012. [online] Slavkov u Brna: Česká společnost ornitologická, 2012. [cit. 8.4.2017]. Dostupné z: http://bigfiles.birdlife.cz/Ptak_roku_2012.pdf
MARHOUL, Pavel, WOLF, Ondřej. Hodnocení realizace prvních pěti let záchranného programu tetřeva hlušce v České republice. [online] AOPK ČR. 2005. [cit. 8.4.2017]. Dostupné z: http://www.cmmj.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=e4a034c8-788e-45e6-a935-1d341fde86b4
ZABLOUDIL, František, VALA, Zdeněk, ERNST Martin. Tetřev, tetřívek a jeřábek, jejich životní potřeby v současnosti. [online] Myslivost. 2008 (9). [cit. 8.4.2017]. Dostupné z: http://www.myslivost.cz/Casopis-Myslivost/Myslivost/2008/Zari---2008/Tetrev--tetrivek-a-jerabek--jejich-zivotni-potreby
Tetrao urogallus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016. ©2016. [cit. 8.4.2017]. Dostupné z: http://www.iucnredlist.org/details/22679487/0

Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
Michaela Kadavá
Autorka je studentkou environmentálních studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist