http://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/vypravy-za-sumavskou-divocinou-kurovcem-a-poznanim
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Výpravy za šumavskou divočinou, kůrovcem a poznáním

6.9.2016 11:09 | PRAHA (Ekolist.cz)
Účastníci během čtyř dnů navštíví různá místa obou národních parků. Na snímku Ďáblova soutěska, kterou je potřeba se vydrápat na vrchol Luzný.
Účastníci během čtyř dnů navštíví různá místa obou národních parků. Na snímku Ďáblova soutěska, kterou je potřeba se vydrápat na vrchol Luzný.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Ondřej Toman / Hnutí DUHA
První čtyřdenní výprava s odborným průvodcem napříč národními parky Šumava a Bavorský les se uskutečnila v roce 1999. „Účastníci byli nadšení a my viděli, jak silné zážitky si odváží. Nejen poznání a vlastní úsudek. Divoká příroda získala jejich srdce, stejně jako dříve ta naše. Tak jsme v tom pokračovali,“ říká Jaromír Bláha z Hnutí DUHA, který část exkurzí provází.
 

Výpravy do šumavské divočiny nabízejí lidem možnost vybřednout z nekonečné a nepřehledné mediální a politické debaty o Šumavě a kůrovci. Hnutí DUHA zve zájemce, aby se sami přijeli podívat, aby viděli Šumavu na vlastní oči, aby měli osobní zkušenost.

Hnutí DUHA usiluje o ponechání poloviny Národního parku Šumava přírodě a turistům a polovinu pro šetrné hospodaření místních lidí. „Od počátku zastáváme názor, že v má-li národní park plnit svůj účel – chránit vývoj přírody, sledovat jak se příroda mění v závislosti na změnách prostředí, abychom i za deset či padesát let věděli, jak vypadají přírodní ekosystémy – tak musíme ponechat velká jádrová území bez hospodářských zásahů člověka a tam nechat i lýkožrouta smrkového plnit jeho poslání,“ říká Jaromír Bláha.



Na starých stromech a tlejícím dřevě je závislých 30 % lesních druhů – od ptáků přes brouky, houby až po mikroorganismy. V hospodářských lesích, kde stromy kácíme už ve sto letech života a nenecháváme žádné uschnout a zetlít, tyto druhy nepřežijí.
Na starých stromech a tlejícím dřevě je závislých 30 % lesních druhů – od ptáků přes brouky, houby až po mikroorganismy. V hospodářských lesích, kde stromy kácíme už ve sto letech života a nenecháváme žádné uschnout a zetlít, tyto druhy nepřežijí.
Foto | Ondřej Toman / Hnutí DUHA

Podle něho naprostá většina vědců a světové ochranářské organizace říkají, že je to správná cesta. Ale média ze své povahy ukazují, jak stojí názor proti názoru a až na výjimky nedávají prostor jít do hloubky. Čtenář či divák nerozliší, co je ještě pravda a co již není. Hnutí DUHA proto nabízí možnost podívat se na ochranu šumavské přírody z jejího nitra.

Účastníci během čtyř dnů navštíví různá místa obou národních parků – různé typy lesů, v různých nadmořských výškách, s různou historií. Od zbytků pralesů po dříve obhospodařované lesy. Vidí místa, kde se proti kůrovci zasáhlo kácením a holiny byly uměle zalesněné, i místa, kde byly lesy napadené kůrovcem ponechané na samovývoj. Vidí oblasti velkých polomů. Vidí, jaké jsou výsledky přírodních či lidmi řízených procesů po deseti, dvaceti či více než třiceti letech. Cestu doplňují další přírodní fenomény jako třeba ledovcová jezera či kamenná moře. Průvodce povídá o historii jednotlivých míst.

V loňském roce pak Hnutí DUHA rozšířilo nabídku o jednodenní a dvoudenní výpravy do divočiny dalších míst Šumavy. A spolu s koncerty pro šumavskou divočinu přibyly i předkoncertní exkurze pro muzikanty, jejich přátele a fanoušky. Projděte si virtuálně malý kousek cesty s nimi.

V roce 2008 začala výlety do divočiny s průvodcem pořádat také Správa NP Šumava.

Šumavská divočina

předchozí    další
Tady na hřebenu Velké Mokrůvky je klima nejdrsnější. Mladé stromky tu rostou pomaleji a jsou mezi nimi větší mezery, které zarůstají kapradinami nebo trávou třtinou chloupkatou. Tyto lesní světliny budou jednu důležité pro světlomilné druhy některých lesních motýlů, brouků a ptáků, které nemají rády tmavý les.
Tady na hřebenu Velké Mokrůvky je klima nejdrsnější. Mladé stromky tu rostou pomaleji a jsou mezi nimi větší mezery, které zarůstají kapradinami nebo trávou třtinou chloupkatou. Tyto lesní světliny budou jednu důležité pro světlomilné druhy některých lesních motýlů, brouků a ptáků, které nemají rády tmavý les.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Ondřej Toman / Hnutí DUHA
Tady na hřebenu Velké Mokrůvky je klima nejdrsnější. Mladé stromky tu rostou pomaleji a jsou mezi nimi větší mezery, které zarůstají kapradinami nebo trávou třtinou chloupkatou. Tyto lesní světliny budou jednu důležité pro světlomilné druhy některých lesních motýlů, brouků a ptáků, které nemají rády tmavý les.
Jsou tu i starší zelené stromy, které kůrovec nenapadl. Nikdo neví proč. Skoro každý rok plodí semena, takže obnova lesa může pokračovat. Až padlé kmeny souší začnou tlít, poskytnou útočiště a živiny novým semenáčkům.
Růžové a bílé květy náprstníku (Digitalis). Prudce jedovatá rostlina, jejíž účinné látky glykosidy se úžívají v lékařství pro zvýšení stažlivosti srdce. A všude klid.
Kdysi tekl tento potok o několik desítek metrů vedle. Ale povodeň v roce 2002 vytvořila nové koryto. Divočina je i o svobodě. O svobodě pro potoky a řeky, aby si tekly, kde ony chtějí. O svobodě pro stromy a ostatní rostliny, aby mohly růst, kde ony chtějí. O svobodě pro zvířata, houby a ostatní organismy. Divočina je pro nás výzvou k překonání potřeby vše řídit a ovládat. Budeme chtít svobodu jen pro sebe, nebo ji dokážeme poskytnout také ostatním bytostem?
Po prudkém výstupu nad Ďáblovu soutěsku. Se stoupající nadmořskou výškou se mění druhové složení lesů. Blížíme se k horní hranici výskytu smíšených lesů, které postupně přecházejí v horské smrčiny - takže buků je tu méně a přibývá smrků. Staré smrky tu kůrovec napadl v roce 1997.  „Když jsem tu procházel v roce 2000 poprvé, bylo tu už množství malých 10 – 20ti centimetrových smrčků,“ vzpomíná Jaromír Bláha.
Smrky, co přežily i obrovské rozmnožení kůrovce, které tu proběhlo ve druhé polovině devadesátých let, nacházíme v různém počtu všude. Vědci zatím nedokázali vysvětlit, čím to je, že právě je kůrovec nenapadl. Vzniká prales, ve kterém budou stromy staré, mladší a ještě mladší. Kdysi uměle vypěstované, člověkem vysázené lesy, kůrovec elegantně proměnil na lesy přírodní.
Průvodce Jaromír Bláha ukazuje obnovu lesů u Alte Klause.
Výpravy do divočiny jsou fyzicky náročné. Chvílemi se chodí doslova cestou necestou.
tisknout poslat

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist