Domovy pod zemí
Na první pohled obyčejné ...
Zpředu vypadají domy chráněné zemí docela obyčejně. Jsou postaveny z klasických materiálů a mají obvykle hodně velká okna, aby bylo zajištěno dostatečné prosvětlení vnitřního prostoru. Okna jsou pochopitelně také důležitá k přivedení vzduchu do místností. Teprve při pohledu ze strany se dům ztrácí ve svahu a shora můžeme vidět už třeba jen záhon jahod. Proto zemní domy ideálně zapadají do krajiny a mohou se stavět i na svazích pro běžnou zástavbu nevhodných a zemědělsky obtížně využitelných. Kromě toho země chrání domy před požárem a dalšími živelnými pohromami jako je například krupobití nebo větrná smršť. Domy jsou dokonale tiché, protože země chrání i před hlukem přicházejícím zvenčí.
Pod povrchem
Jak už bylo řečeno, v zemních domech se dá ušetřit až 80 % energie potřebné k vytápění. Pod zemí jsou totiž úplně jiné teploty než nad zemí. Lednová teplota půdy v dvoumetrové hloubce se pohybuje okolo 10 °C, i když nad povrchem jsou mrazy okolo -20 °C. Dům chráněný zemí tedy obklopuje prostředí s teplotou o 30 °C vyšší než dům nadzemní.
Abychom za takových podmínek dosáhli příjemné pokojové teploty, stačí místnost ohřát pouze o 12 °C nad okolní teplotu a to je ve srovnání s nadzemním domem obrovský rozdíl. Aby země, která je výborným vodičem tepla, neodváděla teplotu z domu, musí se mezi vnější zdi a okolní půdu umístit izolace z tuhé pěnové hmoty. Pokud dům stojí v menších hloubkách, zabráníme tím také poškození zdi v důsledku promrzající půdy.
Netradiční klimatizace
Dům chráněný zemí bychom jistě ocenili také v letních vedrech. Dva metry pod povrchem země dosahuje teplota v našich klimatických podmínkách nanejvýš 15 °C.
Na žádoucí teplotu ji snadno dorovná sluneční záření procházející skrze okna a teplo produkované lidmi a domácími spotřebiči. Když jsou stěny klasického nadzemního domu jsou ohřívány vzduchem teplým 30 °C, zbývají nám jen dvě možnosti: nedýchatelné horko nebo energeticky náročná klimatizace. Mimořádný chladicí efekt má i zelená střecha, na rozdíl od klasické krytiny nebo asfaltového povrchu.
Tento článek vyšel v tištěném EkoListu č. 2/2002.
reklama