BUND: Jez u Děčína nemá smysl, v Labi nebude voda
 |
|
| Stavbou jezu v Děčíně chce ministerstvo dopravy podpořit lodní dopravu. Nákladní loď ČSPL Děčín. | |
| Foto: Jan Šatoplet/EkoList |
České ministerstvo dopravy a spolkové ministerstvo dopravy, výstavby a bydlení SRN podepsalo 31. 7. 2006 "Společné prohlášení úmyslu o spolupráci a dopravních cílech a opatřeních na labské vodní cestě až do plavebního stupně Geesthacht u Hamburku". Podle tohoto dokumentu bude do roku 2010 na německém úseku Labe mezi Geesthachtem a Drážďany zajištěna plavební hloubka 1,60 m a mezi Drážďany a Schönou 1,50 m. Česká strana chce dosáhnout stejné minimální hloubky na úseku Labe mezi Děčínem a hranicí s Německem a to výstavbou plavebního stupně v Děčíně. „Ze společného prohlášení je tak patrné, že minimální plavební podmínky v ČR, které budou dosaženy po vybudování plavebního stupně v Děčíně, jsou shodné s plavebními podmínkami, které budou v SRN panovat po roce 2010 a od Děčína po Hamburk tak bude zajištěna plnosplavnost Labe,“ vysvětluje Vít Šimonovský, ředitel odboru plavby a vodních cest ministerstva dopravy. Prohlášení současně konstatuje, že kvůli rostoucímu objemu dopravy a v souladu s životním prostředím je nezbytné silněji využívat vodní cesty.
Postupimský institu pro výzkum následků klimatických změn (PIK) vypracoval na zakázku německého Svazu ochránců přírody (BUND), WWF a Deutsche Umwelthilfe studii „Klimatické a antropogenní vlivy na odtékání nízkých vod na středním Labi: důsledky cílů udržovacích opatření a využitelnost stavebních opatření.“ Z této práce vyplývá, že trend klesající labské hladiny se má spíše zhoršovat. „Za posledních padesát let teploty v létě i v zimě vzrostly v německém povodí Labe o zhruba o 1 až 1,5 stupně a podobný trend byl i v České republice. Průměrné dešťové srážky v Německu v letním období klesly a naopak v zimních měsících narostly, podobně i v Čechách, i když snížení letních srážek není tak markantní jako na území Německa,“ vysvětluje Frank Weschung z PIK. Podle něj jsou vyšší letní srážky důvodem, proč se na české straně řeky neprojevují změny klimatu tak výrazně, zároveň je také Labe v ČR výrazně regulované a jezy zajišťují menší kolísání hladiny vody, zatímco na německé straně se z Labe stává volně tekoucí řeka.
„Data za posledních sto let ukazují, že se stále opakují fáze, kdy není minimální plavební hloubky dosaženo a celkově narůstá dnů s nízkým stavem vody,“ tvrdí Frank Weschung . Navíc prý data, která slouží jako podklad pro politická jednání, pocházejí z období 1973 až 1986, které bylo srážkově velmi příznivé, ale spíše netypické pro hydrologické poměry Labe. Zatímco v sedmdesátých a osmdesátých letech nebylo dosaženo minimální plavební hloubky významněji jen v pěti letech (například v letech 1973 nesplňovalo Labe plavební podmínky po 141 dní, v roce 1977 po 138 dní), během let devadesátých až do dneška se situace obrátila a příznivé roky jsou výjimečné.
Suché období z posledního období podle Weschunga odpovídá spíše dlouhodobému reálnému stavu na řece. „V německé části Labe budeme muset v budoucnu počítat spíše s častějším výskytem nízkého stavu vody a poměry odtoků budou spíše odpovídat devadesátým letům,“ říká Frank Weschung. V posledních letech k nedostaku vody přistupuje další problém pro rejdaře a to je tvorba ledu v zimních měsících. Díky nižšímu objemu odpadních vod s obsahem solí, jak z německých dolů, tak z českého chemického průmyslu, se zcela změnila situace běžná v osmdesátých letech, kdy v zimě Labe prakticky nezamrzalo.
Na druhou stranu Vít Šimonovský připomíná, že v rámci bilaterálních jednání německé strana vůči české straně prezentovala závěry studie vypracované Spolkovým institutem pro výzkum povodí, hydrologie a hydrometrie v Koblenzi, která uvádí, že v dlouhodobém měřítku se na Labi mírně snížil počet dnů s nízkými vodními stavy.
Po dlouhých letech dohadů o stavbě jezů na dolním Labi v Malém Březně a Prostředním Žlebu, jejichž stavbu odmítalo ministerstvo životního prostředí, se vláda nakonec v minulém roce shodla na třetím řešení. Místo dvou jezů postavit jen jeden a to u Děčína. V současné době probíhá řešení procesu posouzení vlivů stavby na životní prostředí (tzv. EIA) a posouzení vlivů na území ochrany Natura 2000. Dokumentace pro územní řízení je prakticky hotova. „Pokud se podaří začátkem roku 2007 proces EIA úspěšně dokončit, lze očekávat zahájení přípravných stavebních prací v roce 2008,“ říká ředitel odboru plavby Vít Šimonovský. „Jestli bude stanovisko EIA kladné či záporné, se v tuto chvíli samozřejmě říct nedá,“ tvrdí mluvčí ministerstva životního prostředí Karolína Šůlová. „Pokud se ovšem nenajde alternativa, která nebude mít významný vliv na soustavu Natura 2000, nemělo by se ke stavbě vydat kladné stanovisko.“
Podle Šůlové by se jinak musel investor vydat cestou výjimky ze zákona, kde by musel argumentovat veřejným zájmem, k takovému kroku by se ale určitě musela vyjadřovat Evropská komise. Stavitelé by pak museli získat i další výjimky - z druhové ochrany (od dotčených správ CHKO - České středohoří a Labské pískovce) a z územní ochrany od vlády. „MŽP několikrát veřejně deklarovalo, že záleží na tom, jak posouzení dopadne, že stavba jezu v žádném případě není hotová věc,“ říká Karolína Šůlová.
Náklady na výstavbu jezu se pohybují kolem 117 milionů eur, z nichž by větší část peněz měla pocházet z fondů Evropské unie. Podle saských Zelených se hospodářský význam Labe nedá srovnat s vodní cestou jakou představuje Rýn, přepravní výkon v celém povodí Labe představuje jen 4 % z celkové německé říční dopravy. Na druhou stranu v České republice je situace opačná, Labe je naší jedinou mezinárodní vodní cestou. „Realizace plavebního stupně v Děčíně nadále zůstává prioritním projektem v oboru vodní dopravy,“ potvrdil výsadní postavení projektu Vít Šimonovský. Přitom podle německých nevládních organizací se po Labi přepravuje ročně zhruba 1 milion tun nákladu, což představuje asi 1 % české nákladní přepravy.
 |
||
| Frank Weschung z Postupimského institutu pro výzkum následků klimatických změn. | ||
| Foto: Hugo Charvát/EkoList |
Pro lodní dopravu problematický úsek neregulovaného Labe měří na české straně zhruba čtyřicet kilometrů, zatímco na německé straně délka víceméně přírodního toku dosahuje zhruba 500 kilometrů. „Labe je řeka s nízkým stavem vody a v Německu jsou stejné problémy s plavební hloubkou jako v ČR,“ říká Iris Brunarová z organizace BUND, koordinátorka ekologických organizací v Mezinárodní komisi pro ochranu Labe (MKOL). Podle ní se odborníci shodují, že není možné dosáhnout slibované hloubky jinak než výstavbou jezů. „Existuje tedy rozpor mezi sliby a reálným stavem řeky,“ tvrdí Brunarová. Podle ní však německá strana do budování vodních děl investovat nehodlá. „Kdyby se měl tento úsek regulovat, náklady by dosáhly mnoha miliard euro a bylo by potřeba vystavět dvacet až třicet jezů,“ říká Brunarová. Podle ní tedy stavba děčínského jezu pomůže říčním lodím v úseku na hranice s Německem, nicméně ty stejně nebudou moci celoročně doplout až do Hamburku.
Nechuť regulovat dosud poměrně přírodní řeku potvrzuje i Johannes Lichdi, poslanec za BÜNDNIS 90/DIE GRÜNEN v Saském zemském sněmu. Podle něj by to nebylo rozumné, protože vodní stavby jsou příliš nákladné a investice se nevrátí, navíc by to nebylo ani politicky průchodné. „Spolkový dopravní plán z 2003 jednoznačně říká, že nedojde ke splavnění Labe a v právně závazném plánu zemského rozvoje Saska rovněž stojí, že jezy na saském území jsou naprosto vyloučené“. Podle něj by taková výstavba směřovala proti rámcové směrnici EU o vodách, která je jako evropský zákon platná i pro Českou republiku. Navíc kvůli nebezpečí povodní prý Sasové nechtějí na svém území stavět žádné jezy. Podle Víta Šimonovského však má být dohodnutá plavební hloubka v SRN zajištěna údržbovými pracemi, jakou jsou opravy koncentračních výhonů (ty mají za úkol soustředit vodu do koryta a zamezit tomu, aby se na řece vytvářely meandry) po povodních z roku 2002, případně bagrováním. „Dostatečné plavební podmínky v SRN, a dostatečné i pro českou vnitrozemskou plavbu, byly na Labi dosaženy již koncem předminulého století prostřednictvím realizace přibližně 10 000 koncentračních staveb,“ tvrdí Šimonovský.
Řešením by podle ochránců životního prostředí i podle českých a německých zelených měl být přesun zboží z lodí na železnici. Podle Džamily Stehlíkové ze Strany zelených by kvalitní kontejnerová přeprava po kolejích mohla úplně nahradit vodní cestu. „Investice do jezu u Děčína nevyřeší problém mezinárodní dopravy, poptávka po říční dopravě stále klesá, neboť ekonomika potřebuje spolehlivou dopravu“. Tu podle Stehlíkové představuje právě kontejnerová doprava po železnici. Polovina z oněch 117 milionů eur by prý plně postačila na výstavbu překladišť a logistických center a na nákup vozů, které by pak v celku plně nahradili lodní dopravu do Hamburku. „Proto chtějí čeští a němečtí Zelení oslovit vládu ČR, aby přehodnotila úmysl vybudovat plavební stupeň na Labi u Děčína,“ prohlásila Stehlíková. Podle ní by Evropská unie mohla slyšet na železničí dopravu, právě kvůli tomu, že výstavba jezu by měla negativní dopad na životní prostředí a území NATURA 2000.
 |
|
| Mapa Labe s tabulkou počtů dnů s nízkými vodními stavy na německém území. Tato mapa je zveřejněna pod licencí GNU Free Documentation License (Svobodná licence GNU pro dokumenty). Využívá materiál z Wikimedia Commons. | |
| Mapa: Radek Svítil/EkoList |
reklama
