Debata Ekolistu: Ekotendr byl zrušen. Co bude dál?

Premiér Petr Nečas nedávno oznámil, že vláda nevybere vítěze zakázky na odstranění starých ekologických zátěží a tzv. ekotendr končí. Ekolist se proto zeptal několika odborníků, jak by se měl stát ke starým ekologickým zátěžím postavit.

Sanace starých ekologických zátěží probíhá již téměř dvacet let, ale byla pomalá a málo efektivní. Proto bylo na konci roku 2008 rozhodnuto, že vláda vyhlásí ekotendr, megazakázku, ve které by všechny ekologické škody na českém území dostala na starosti firma, která dá nejlepší nabídku. Během politických dohadů a jednání však bylo potřeba dál sanovat kritická místa. Od roku 2009 do třetího čtvrtletí letošního roku vypsalo více než 400 veřejných ekologických zakázek v hodnotě pět miliard, upozorňuje Jakub Haas z ministerstva financí (MF). Jednalo se o lokality, kde byl nutný urychlený zásah. Rychlé řešení by však bylo vhodné i jinde - znečištění se může s postupem času rozšiřovat a sanace bude v budoucnu nákladnější. Zrušením ekotendru podle Haase stát rozhodně neušetří. (Jeho celý komentář můžete číst zde.)

Šéfredaktorka časopisu Odpady Jarmila Šťastná ale upozorňuje, že se ještě nesetkala s nikým, kdo by ekotendr považoval za dobré řešení. Takto pojatý megaprojekt totiž skýtal nesmírná korupční rizika. Podle Šťastné možnost korupce nenapadla snad jen členy vlády. Jedna firma totiž podle Šťastné rozhodně nemůže vládnout dostatečným potenciálem k zvládnutí tak velkého objemu sanací. Jako subdodavatelé by tedy stejně působily všechny ostatní sanační firmy na trhu. Jen by na trhu se sanacemi vládl jeden hráč, vítěz ekotendru. (Celý její komentář můžete číst zde.)

„Komplexní ekologická zakázka představovala poctivý pokus, jak urychlit sanaci postižených lokalit, přenést rizika ze státu na dodavatele a zastropovat roční náklady státu,“ hájí ekotendr Haas. Jeden velký tendr by prý byl pod větší veřejnou kontrolou než stovky malých zakázek. A i když tendr nakonec nevyšel, alespoň přinesl objektivní tržní odhad sanačních nákladů, jak již v minulosti uváděl ministr financí. S tím však Šťastná nesouhlasí a vybízí k tomu nepodceňovat konkurenční prostředí a boj o zakázky.

Naopak se s Haasem shoduje, že je třeba nalézt rychlé řešení. Na řadu lokalit se totiž vztahuje termínované rozhodnutí České inspekce životního prostředí. Pokud nebude do daného termínu lokalita sanována, dostane vlastník areálu se znečištěním pokutu. A vzhledem k závazku státu bude zřejmě vlastník privatizovaného podniku pokutu či náklady na sanace vymáhat po státu.

Náměstek ministra životního prostředí a ředitel sekce ochrany životního prostředí na ministerstvu Ivo Hlaváč uvedl, že ministerstvo životního prostředí (MŽP) přijalo rozhodnutí o ukončení projektu s „uspokojením a jistou mírou zadostiučinění“. MŽP totiž mělo od počátku k ekotendru výhrady, zejména šlo o cenu, ač byla postupně redukována. Podle Hlaváče také hrozilo, že bude u starých ekologických zátěží preferováno skladování před sanací a v procesu sanací byla podceněna role MŽP. ( Celý jeho komentář můžete číst zde.)

Hlaváč v příspěvku zvažuje také otázku „Jak dál?“. Lze se prý vrátit k původnímu postupu a zadávat zakázky na sanaci jednotlivých lokalit podle uzavřených ekologických smluv.

Další možností je řešit ekologické smlouvy skupinově, přičemž rozdělení zakázek sloučených v ekotendru by proběhlo transparentně. Zde je třeba klást důraz na kritéria, podle kterých by mohly být případné skupiny vytvořeny a neméně důležité je nediskriminační stanovení soutěžních podmínek. Je sice nutné, aby přihlášené subjekty měly všechny potřebné technické akreditace a autorizace, ale na druhou stranu by neměly požadavky přespříliš snižovat množství případných zájemců. „Čím více subjektů se bude do tendrů hlásit, tím větší bude tlak na konečnou cenu, za kterou se ekologické škody odstraní,“ komentuje Hlaváč.

Hlaváč říká, že MŽP bude preferovat rozdělení původní zakázky do více „balíčků“, např. podle určitého regionálního členění. „Prioritou by mělo být rychlé odstranění ekologických škod za adekvátní a férovou cenu, s důrazem na rychlost jejich likvidace podle míry rizika a znečištění,“ poodhalil plány Hlaváč.

Menší „ekotendříky“ podle Šťastné však řešením nejsou. „Nechme to volné soutěži a výběrovým řízením, pokud možno transparentním,“ radí Šťastná a dodává, že by rozhodování o tendrech logicky posunula z úrovně ministerstev na krajské úřady, které mají blíž k jednotlivým sanovaným lokalitám.

Šťastná si přeje, aby se už konečně opravdu sanovaly staré zátěže místo toho, aby sanační firmy trávily roky soukromými výzkumy, kolik by sanace stály a bojovaly s úředníky i mezi sebou.

---

reklama

---