http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/jaky-je-puvod-soji-v-potravinach-i-v-krmivech-v-cesku-s-jistotou-se-to-zjistit-neda
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Jaký je původ sóji v potravinách i v krmivech v Česku? S jistotou se to zjistit nedá

27.3.2017 01:08 | PRAHA (Ekolist.cz)
Využívají se nejen drcené sójové boby, stále větší význam má použití odpadních surovin po lisování sójového oleje. Těmito „zbytky“ jsou pokrutiny a extrahované šroty. Ilustrační snímek sklizně sóji.
Využívají se nejen drcené sójové boby, stále větší význam má použití odpadních surovin po lisování sójového oleje. Těmito „zbytky“ jsou pokrutiny a extrahované šroty. Ilustrační snímek sklizně sóji.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | CJ / Pixabay
U článku Za kácení amazonských deštných pralesů může i v Česku oblíbená sója se na sociálních sítích strhla debata. Někteří čtenáři nám vyčítali, že článek je zavádějící mimo jiné kvůli tomu, že sója určená k přímé konzumaci se nedováží z jižní Ameriky, ale pěstuje se v Evropě. Pátrali jsme po tom a podle nám dostupných informací se spotřebitel nemá šanci dozvědět, odkud přesně "jeho" sója pochází.
 

Hledání přesných odpovědí není právě snadné. Ne všechny jsou totiž veřejně dostupné, a ne vždy se výrobci či dovozci chtějí pochlubit, odkud právě jejich sója pochází. Existují příkladné výjimky: společnosti, které garantují dohledání původu až ke konkrétnímu zemědělci, nezávadnost svého produktu, certifikaci jeho biokvalit nebo to, že potravina není geneticky manipulovaná. A jsou u nás také společnosti, které původ sóji a produktů z nesdělují (více viz box).

Sója se využívá jak v potravinářství, tak i jako krmivo pro hospodářská zvířata. Využívají se nejen drcené sójové boby, stále větší význam má použití odpadních surovin po lisování sójového oleje. Těmito „zbytky“ jsou pokrutiny a extrahované šroty.

Odhady průměrné roční spotřeby sójových šrotů dosahují v České republice 300 000 tun. Současná tuzemská produkce sójových bobů dosahuje přibližně 27 000 tun (pěstováno na ploše 10 608 hektarů), což je asi české 9 % spotřeby.



Sója. Převážně se do Evropy dováží.
Sója. Převážně se do Evropy dováží.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | jcesar2015 / Pixabay

„Převážná většina sójových šrotů je dovážena do Evropy ze zámoří, z USA, Brazílie, Argentiny,“ doplňuje statistiku tisková mluvčí ministerstva zemědělství Markéta Ježková. Čeští zpracovatelé sóju v zámoří nenakupují přímo, ale raději od ostatních evropských dovozců této suroviny. „Mezi hlavní země, které se dlouhodobě podílejí na dovozu sójových bobů do České republiky, tak patří Německo, Nizozemsko, Slovensko, Belgie, Rakousko a Ukrajina,“ pokračuje Ježková.

V roce 2016 byly hlavními dovozci sójových bobů do ČR Německo (11 453 t), Polsko (2 124 t) a Rakousko (3 109 t). Naopak vývoz, který má u nás spíše menší význam, směřoval loni na Slovensko s objemem 2 163 t sojových bobů, do Německa 1 360 t a do Rakouska 1 046 t.

Nicméně to, že je nějaká forma sóji dovezená například z Německa, ještě neznamená, že je to sója vypěstovaná v Německu. Detailnější informace o původu sóji se zjistit nedají.

„Co se týče výrobků ze sóji, tak se to statisticky nesleduje,“ říká Dana Třísková, vedoucí Oddělení potravinového řetězce Ministerstva zemědělství. „Z celních statistik lze vyčíst údaje o množství dovozu konkrétních výrobků, ale o původu sóji, ze které byly potraviny vyrobeny, víc nezjistíte,“ shrnuje Třísková.

Sójový burger. Spotřebitel se pravé místo původu dozvědět nemusí.
Sójový burger. Spotřebitel se pravé místo původu dozvědět nemusí.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | Miroro / Pixabay

Důvod je jednoduchý. „Protože taková povinnost není stanovena. Spotřebitel z informací na obale nezjistí původ, protože není povinné ho tam uvádět,“ říká Třísková.

Jediný, kdo ví, odkud sója pochází, je výrobce potravin. Ale jen částečně. „Zpracovatel to vědět pochopitelně musí, má to legislativně stanoveno. Povinnost je nastavena tak, že má znát ´krok vpřed a krok vzad´, tedy odkud získal surovinu, kterou použil, a komu dodal výrobky, které vyrobil,“ říká Třísková.

Toto legislativní opatření do příběhu o nejistém původu sóji více světla nevnáší. „Krok vpřed i vzad“ totiž znamená, že pokud česká firma koupí sóju od německé firmy, která ji koupila z Argentiny, pak česká firma může s čistým svědomím tvrdit, že jde o sóju z Německa. Výrobce totiž nemá povinnost informovat spotřebitele o tom, odkud jeho surovina pochází prapůvodně. Uvede jen zemi původu, ve které byla zpracována surovina, případně finální produkt.

Při pátrání o typickém původu sóji u nás je pak možné se opřít o názor odborníků. „Informaci, kolik se k nám dostává sóji v různých produktech ať již potravinářských či krmivářských, jsem ještě nezachytil,“ říká Přemysl Štranc z Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské univerzity. „Podle mého názoru je většina sóji v produktech prodávaných v tuzemsku dovezená ze zemí mimo EU, zejména jižní a následně i severní Ameriky, často GMO a často i horší kvality.“



Odkud berou sóju české firmy?

Redakce Ekolistu oslovila s dotazem na původ zpracovávané sóji řadu českých zpracovatelů. „Jako naši základní surovinu používáme sóju výhradně vypěstovanou na Slovensku a v ČR,“ píše v odpovědi na původ suroviny Barbora Capáková, manažerka obchodu společnosti Daniel Harušťák - Sojaprodukt. „Je GMO-free, ale není v bio-kvalitě. Pravidelně produkci kontrolujeme, k dispozici máme potřebné certifikáty, týkající se jak produkce, tak i původu osiva, a to jak od dodavatelů, tak i jednotlivých zemědělských podniků.“

Podobná odpověď na dotaz zaznívá i z banskobystrické společnosti ALFA BIO. Tamní inženýrka kvality a vývoje Soňa Otiepková odpovídá: „Naše produkty pochází od slovenských pěstitelů, se kterými máme smlouvu na dodávku úrody. Spolu s ní dodávají certifikáty z akreditovaných slovenských laboratoří, které jsou volně k dispozici kontrolním orgánům. Na naše vlastní náklady pak děláme ještě rozbory na těžké kovy, rezidua pesticidů, fyzikálně-chemické a mikrobiologické parametry. Naše sója není GMO a všechny dodávky sóji jsou v souladu s platnou legislativou.“

Sdílná byla i paní Hana Pavlíčková, vedoucí marketingu společnosti Bioobchod.cz: „Sója, prodávaná v našich obchodech není vlastní výroby, distribuujeme převážně výrobky jiných společností. Z informací, které máme k dispozici, je sója pro výrobky k přímé lidské spotřebě, jež jsou v prodeji v našich obchodech, pěstována primárně v Evropě. Bližší informace o konkrétních místech pěstování sóji vám jistě rádi sdělí přímo primární výrobci.“ Doplňuje také, že na rozdíl od sóji pěstované například v Jižní Americe, není v rámci EU dovoleno používat k výrobě potravin pro lidskou spotřebu GMO: „Což je právě případ většiny sóji pěstované mimo EU.“

Na krátkou odpověď vsadil například předseda družstva ČOKO KLASIK z České Třebové, pan Jaroslav Zmrhal: „Do našich výrobků bereme sóju ze země EU.“ V kontrastu s takovými odpověďmi je ale zapotřebí uvést třeba reakci pana Jana Ficla, senior marketing manažera společnosti BONAVITA: „Omlouvám se, ale zemi původu sóji vám sdělit nemůžeme. Jedná se o naši strategickou surovinu pro výrobu a tuto informaci si chráníme z důvodu ochrany před konkurencí. Jediné, co Vám mohu říci je, že sójová mouka, kterou kupujeme a zpracováváme, není bio a není GMO.“

Za zmínku stojí i původ sóji „pro radost ze zdraví“, obsažené v tofu od společnosti VET ECO. Jak prozradil její jednatel, Petr Böhm: „V současné době zpracováváme sóju ze tří zdrojů: Kanada, Čína a Francie. Původ sóji je vždy uveden v průvodních dokladech dodávky spolu s dalšími údaji, nicméně tento údaj nemá charakter nějakého zvláštního certifikátu.“

Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
Radomír Dohnal
tisknout poslat
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si jej.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama


Blíž přírodě

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist TOPlist