Městské tepelné ostrovy? Globální problém s lokálním řešením
Efekt městských tepelných ostrovů v zásadě není nový fenomén (již dnes u největších velkoměst činí rozdíl teploty kolem 10 °C, u menších měst 5 a méně °C), ale s rozrůstající se plošnou zástavbou lidských sídel nabývá rychle na významu. Při pohledu z výšky ptačího letu je hned jasné proč: metropole vytváří v krajině umělý útes či chcete-li ostrov, tvořený betonem budov, asfaltem silnic, dlážděním chodníků a kovových střech hal nákupních center a výrobních hal při svých okrajích. Všechny tyto materiály, které povrchu měst dominují, však slouží jako tepelné baterie. Absorbují dopadající světelné a tepelné záření, a ve formě nastřádaného tepla jej sálají zpět do svého okolí. V horký slunečný den to není tak patrné (stejně je vedro), ale horší je to v noci, kdy může být teplota rozpáleného města až o o deset stupňů vyšší, než v příměstském okolí.
Tepelné ostrovy vznikají a působí na nás jako výsledná kombinace několika faktorů, které klimatické změny umocňují. „Ale prakticky každé těžce vydobyté vítězství na poli boje proti klimatickým změnám v globálním měřítku může být snadno smazáno nekontrolovaným efektem tepelných ostrovů,“ varuje autor vědeckého článku Richard Tol, profesor ekonomie z Univerzity v Sussexu. Vyhraný zápas o dvoustupňové hranice a nezvyšování průměrné globální teploty nebo snižování emisí oxidu uhličitého totiž sami nepocítíme, dokud budeme žít v přehřátých městech. Jinými slovy, pokud se zaměříme jen na ovzduší znečišťující komíny továren a dým čmoudící kolony aut, lépe se nám stejně žít nebude.
Očekávané budoucí zvýšení teploty měst, obývaných majoritou lidské populace, přitom může mít řadu nepříjemných ekologických, zdravotních a ekonomických dopadů. A jak už to tak bývá, pokud přepočteme negativní dopady klimatu na peníze, spíše se dobereme zájmu širší veřejnosti a možného řešení. Tol a jeho tým (tvořený ekonomy z Velké Británie, Mexika, USA a Nizozemska) postavil své předpovědi o neradostné budoucnosti na teplotních snímcích 1692 měst světa. Jeho výsledky hovoří o tom, že přehřátá města budou spotřebovávat ještě více energie (například na provoz klimatizací), čímž budou paradoxně dále zvyšovat energetickou zátěž a tím i podporovat klimatické změny. Ztráty, vyplývající z vyšší spotřeby energie, se mohou v roce 2050 v průměru přiblížit až 10,9 procentům HDP.
Přehřátá města jsou hladová po elektřině, trpí nedostatkem vláhy, nedá se v nich spát. Obývají je unavení a nespokojení lidé, kteří jsou neproduktivní a často nemocní. „Ve skutečnosti, když k dosavadní bilanci možných ekonomických ztrát plynoucích z globálních klimatických změn připočítáme ještě efekt tepelných ostrovů měst, zvýšíme výsledné odhady 2,6krát,“ říká Tol. Dobrou zprávou ze Sussexu pak je, že města sama mohou přijmout řadu adaptačních opatření, aby tento nepříjemný efekt odrušily a nemusí přitom čekat na nějaké globální hnutí. „Prakticky nejúčinnější jsou tu kroky na lokální úrovni,“ zmiňují ekonomové. „Od chodníků, které více světelného záření odráží a méně tepla přijímají, přes instalace zelených střech a vysazování stromů a rostlin v ulicích.“
„Co je zajímavé? Že tato adaptační opatření nemusí být nějak masivní a nemusí tedy nějak přetížit městskou infrastrukturu,“ dodává Tol. „Stačí například přechod 20 % povrchu města na adaptační model (zmíněné zelené střechy a bílé chodníky) a výsledkem je průměrné snížení teploty města o 0,8 °C. Tato adaptace není zadarmo, ale jejich přínos ušetří městu 12krát více.“ Tol dále na základě svých dat upozorňuje na to, že jsme dosud dramaticky podcenili dopad lokálních opatření, která mohou snižovat dopady klimatických změn. „Největších přínosů v boji proti klimatickým změnám můžeme totiž dosáhnout řešením jak na globální, tak na lokální úrovni. Nebo pochopitelně jejich kombinací.“ Přesto fandí hlavně lokálním adaptačním řešením: „V případě, že by celosvětové úsilí z nějakého důvodu selhalo, budou mít tyto místní změny pořád viditelný dopad.“
reklama
