Stane se řízené vypalování dalším nástrojem ochranářské praxe? První zkušenosti z Národního parku Podyjí

Havranické vřesoviště – lokalita prvního řízeného vypalování v NP Podyjí.

Foto | Martin Dobrovolný

Závěrečná fáze vypalování jedné z dílčích ploch. Je dobře patrné, že oheň hořel mozaikovitě. Jako ochranný pás posloužila přilehlá cesta, na zbytku obvodu byl vytvořen ochranný pás pomocí lesní frézy.

Foto | Martin Dobrovolný

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s hasiči tehdy připravovala podrobnou metodiku pro realizaci řízeného vypalování, která měla být součástí aktualizované verze standardu „Disturbanční management na nelesních plochách“ (viz Pešout 2021). Zdálo se, že zavedení ohně do ochranářské praxe nic nebrání. K dokončení slibně se vyvíjejícího procesu však nedošlo. Po velkém požáru v NP České Švýcarsko se oheň stal dalším strašákem, podobně jako povodně nebo vichřice a od vypalování jsme se opět vzdálili.

Oheň v Podyjí

Oheň byl v NP Podyjí vždy vnímán jako přírodní element, který je v přírodě stejně přirozený a neméně významný jako voda nebo vítr. Už experimentální vypalování v době těsně po vzniku NP potvrdilo, že oheň nejen prospívá přirozené obnově vřesu, ale zvyšuje také druhovou pestrost vřesovišť (Sedláková & Chytrý 1999). Stejný výsledek přinesl několikahektarový náhodný požár vřesoviště Kraví hora v roce 1998 nebo občasné požáry stepních lokalit a lesních okrajů v okolí Popic a Havraníků. I z těchto ojedinělých pozorování bylo zřejmé, že oheň přináší pestrost, prakticky bez rozdílu stanoviště. Vzhledem k poměrně velké rozloze nelesních stanovišť jsme oheň stále více vnímali jako možnost zpestření péče a mnohde také naději pro degradující biotopy, protože oheň může „občerstvit“ porost s nahromaděnou stařinou, ideálně ve spojení s extenzivní pastvou.

Preferovanou metodou bylo vypalování proti směru větru.

Foto | Martin Dobrovolný

V posledních letech jsme se proto intenzivně snažili začít oheň cíleně využívat. Kromě zpestření a obnovy biotopů chceme ohněm cíleně podporovat vybrané druhy rostlin a živočichů (existuje i řada požárových specialistů mezi bezobratlými). Zdravé travní porosty jsou také odolnější vůči invazím. Cílem našich aktivit je také zvýšit povědomí veřejnosti o přínosu ohně pro přírodu a trochu zlepšit pověst ohně, prezentovaného v médiích téměř vždy v negativním kontextu. Do budoucna také chceme prohloubit spolupráci s hasiči a společně se naučit vypalování aplikovat také pro snížení rizika živelných požárů.

První kroky

Novelu zákona umožňující vypalování porostů jsme uvítali s velkým očekáváním. Před samotným zapálením bylo potřeba vyřešit mnoho formálních i praktických úkolů. Vzhledem k absenci obecně platné metodiky (viz výše zmíněný standard ochrany přírody) bylo nejprve nutné připravit metodický materiál, který by řešil otázku, jak vypalovat, aby bylo dosaženo stanoveného cíle a zároveň byla tato činnost bezpečná. Námi připravený materiál stanovuje podmínky pro přípravu a provedení řízeného vypalování v souladu se zákonem a se splněním požadavků na požární bezpečnost i bezpečnost práce. Součástí materiálu je také analýza rizik a jejich eliminace. Největší prostor je věnován vlastnímu postupu řízeného vypalování, který se popíšeme dále.

Vyhasínání vypáleného porostu, v pozadí ještě poslední plameny. Opět je vidět mozaikovité vypálení.

Foto | Z. Mačát / NP Podyjí

Záměr řízeného vypalování jsme průběžně diskutovali s hasičským záchranným sborem (HZS, v našem případě šlo o Územní odbor Znojmo). Před samotným vypalováním jsme pak zaslali „Plán řízeného vypalování“ na konkrétních lokalitách včetně navrhovaných opatření proti vzniku a šíření požáru, což je rovněž povinnost orgánu ochrany přírody stanovená zákonem. Ze stanovených podmínek HZS vyplynulo, že vypalování lze realizovat pouze za přítomnosti jednotky požární ochrany, což je obvyklá praxe při provádění řízeného vypalování (většího rozsahu) prakticky po celém světě. Další připomínky byly převážně technického charakteru (tvorba ochranných pásů, povětrnostní podmínky, zavodnění okrajů apod.).

Lokality vybrané k vypalování

V Plánu řízeného vypalování zaslaném HZS jsme uvedli výčet lokalit s plánovaným vypalováním. Jejich výběru předcházel důkladný terénní průzkum. Hledali jsme lokality, kde bude vypalování pro začátek jednoduché a hlavně bezpečné, tedy primárně spíše méně husté trávníky na dobře dostupných místech. Současně je třeba vybrat lokality s dostatkem „paliva“ (stařiny). Obě lokality naplánované na první akci se nacházejí v prostoru Havranického vřesoviště (k. ú. Havraníky). Jedná se o porosty suchých trávníků s menšími skupinami vřesu, lokalizované při okrajích ploch udržovaných volnou pastvou ovcí. Na okrajích lokalit je pastva méně intenzivní, a tak zde dochází k přerůstání vysokými travami (ovsík, třtina). Porost se tak stává „zadušený“, hromadí se v něm stařina a ubývají typické byliny.

Mezi základní výbavu k usměrnění ohně patří široká lopata a hasicí zádový vak.

Foto | Martin Dobrovolný

Vypalováním chceme porost „občerstvit“ a otevřít v něm mezery pro klíčení bylin. Po zkušenostech z obdobných stanovišť můžeme očekávat např. lokální namnožení divizny brunátné (Verbascum phoeniceum) nebo pryskyřníku ilyrského (Ranunculus illyricus), příp. česneku kulatohlavého (Allium sphaerocephalon). I kdyby se tyto chráněné nebo ohrožené rostliny neobjevily, vypálené plochy získají na hodnotě díky zlepšení struktury mikrostanovišť s rozvolněnou vegetací a obnaženým substrátem, což vytváří podmínky pro výskyt řady specialistů, např. ze skupiny bezobratlých (viz např. Hamřík & Košulič 2021)

Kdy lze vypalování realizovat?

V souladu s dosavadními poznatky i s ohledem na bezpečnost jsme se soustředili na vypalování v zimním, resp. předjarním období. Vzhledem k organizační i personální náročnosti celé akce nemá cenu vypalovat za suboptimálních nebo dokonce nevhodných podmínek.

Celkový pohled na Havranické vřesoviště – lokalitu prvního řízeného vypalování v NP Podyjí.

Foto | Martin Dobrovolný

Vypalovaná vegetace by měla být dostatečně objemná a suchá a měl by foukat vítr o určité rychlosti a směru (nejlépe 2-5 m/s). S větrem, příp. tlakem vzduchu souvisí rozptylové podmínky, tj. chování kouře. V den vypalování a nejlépe ani několik dní před tím by nemělo pršet či sněžit. Nevhodná je déle trvající mlha, námraza nebo silná ranní rosa. Teplota až tak velkou roli nehraje – vypalovat lze jak při teplotách kolem 0 °C či mírném mrazu, ale i za vyšších teplot (ideál 10-15 °C). Druhým hlediskem byly časové možnosti všech účastníků. Vzhledem k tomu, že dohled při vypalování jsme měli dohodnutý s dobrovolnými hasiči, vypalování jsme směřovali na víkendové dny. Zkombinovat všechny tyto faktory může být téměř loterie, zvláště při stále častějších zimách s řadou extrémů a náhlými změnami počasí.

Organizační zajištění

K řízenému vypalování jsme sestavili tým složený z pracovníků Správy NP Podyjí. Vzhledem k tomu, že v současné době u nás asi neexistuje subjekt schopný školení v oboru řízeného vypalování v přírodním prostředí, „vypalovací tým“ prošel sérií teoretických i praktických školení ve vlastní režii. Tým řízený velitelem se skládá z jednoho až dvou pracovníků, co mají na starosti práci s podpalovačem a dvou až tří pracovníků zajišťujících dohled po okrajích vypalované plochy. Všichni pracovníci jsou vybaveni osobními ochrannými pomůckami. Jedná se především o ochranný oděv, rukavice a brýle. K vypalování jsme také pořídili několik hasicích vodních vaků a speciální podpalovače. Dle potřeby je nutné počítat také s personálem zajišťujícím usměrnění pohybu osob na přilehlých cestách. V místech s vyšší vegetací je také vhodné plochu projít s myslivecky cvičeným psem, abychom vyplašili případnou zvěř.

Certifikovaný podpalovač při práci.

Foto | Martin Dobrovolný

Bezpečnostní zajištění měla na starost šestice mužů z Jednotky sboru dobrovolných hasičů Šatov, vybavená dvěma hasičskými vozy. Úlohou hasičů bylo během vypalování dohlížet na celý proces, kontrolovat okraje i širší okolí vypalované plochy. Po skončení vypalování pak hasiči na místě zhodnotili, kdy je plochu možné opustit, příp. provedli nezbytná opatření (např. prolití okrajů a dalších doutnajících míst vodou). Po celou dobu jsou samozřejmě hasiči připraveni zasáhnout v případě, že se oheň vymkne kontrole.

Vlastnímu zapálení předcházelo představení týmů, seznámení s možnými riziky, kontrola vybavení, a především obhlídka cílových ploch a připravených ochranných pásů. Zcela klíčové je zhodnocení podmínek vypalování – tj. vlhkost paliva, rychlost a směr větru a teplota vzduchu. Podle charakteru lokality, vypalované vegetace a aktuálního směru větru se potom určí konkrétní postup vypalování, odkud začít a jak pokračovat. Abychom z výjimečné události vytěžili maximum, během vypalování proběhl také sběr fyzikálních dat (měření teploty v různých typech vypalovaných porostů) a celá akce byla zdokumentována ze země i vzduchu. Všem aktérům z různých institucí patří velký dík za nasazení a poctivé plnění i těch sebemenších, ale velmi důležitých úkolů.

Ještěrka zelená na jedné z ploch dva týdny po vypálení.

Foto | T. Dvořák / NP Podyjí

Konečně hoří

Při vypalování jsme preferovali metodu postupu proti směru větru. Začínáme tedy vypalovat vždy od okraje, příp. rohu plochy, ke kterému fouká vítr. Tento okraj, a vlastně celý obvod cílové plochy, musí být připraven tak, aby se za něj oheň nešířil. Jako ochranný (protipožární) pás (firebreak) můžeme využít existujících terénních prvků, jako jsou cesty, vodní toky, neosetá pole apod., nebo vytvoříme pás nový. V našem případě jsme připravili ochranné pásy pomocí lesní frézy, kterou jsme ohraničili celý vypalovaný prostor. Fréza rozdrtí rostlinou hmotu a smíchá ji se svrchní vrstvou půdy. Rozdrcenou hmotu je vhodné vyhrabat (ručně nebo traktorem) směrem do vypalované plochy, aby byl pás zcela holý.

Po zapálení pomocí certifikovaného podpalovače (drip torch) se směsí benzínu a nafty sledujeme chování ohně, zda hoří požadovaným způsobem a správným směrem. Postupně můžeme oheň rozšířit podél připravených okrajů. Při vypalování rychle zjistíme, že větší riziko, nebo spíše nepříjemnost pro všechny aktéry, představuje kouř a nikoli oheň. Z husté trávy stoupá poměrně vydatná kouřová clona. Správný management kouře zahrnuje provádět vypalování v den s příznivým směrem větru, abychom např. neobtěžovali občany blízkých obcí.

Koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) může z řízeného vypalování také prosperovat.

Foto | R. Stejskal / NP Podyjí

Jakmile máme vypálenou dostatečnou část plochy, aby se oheň po větru nešířil mimo vymezenou oblast, můžeme oheň zapálit na opačné straně lokality. Oheň tak postupuje po větru, směrem k již vypálené ploše, kde sám zhasne. Nutno dodat, že jsme zapalovali další části cílové plochy postupně, takže plameny hoří vždy jen na řádově desítkách metrů čtverečních. Vždy necháme hořet jen takovou část plochy, abychom měli celý prostor pod dohledem a viděli, zda se oheň nešíří, kam nemá.

Oba typy ohně, jak ten proti větru, tak ten po větru, mají své vlastnosti – liší se intenzitou hoření, výškou plamene, rychlostí pohybu i množstvím kouře. Těchto vlastností můžeme využít podle toho, co je cílem vypalování (rychlé přeběhnutí ohně versus silnější prohoření). Stále máme na paměti především bezpečnost, a proto zejména vyšší a objemnější porosty vypalujeme raději vždy proti větru, kdy oheň postupuje klidně a máme lepší možnost jeho kontroly. Na druhou stranu může být vypalování čistě proti větru příliš pomalé, až zdlouhavé.

Jakmile se s ohněm dostaneme na druhý konec plochy, je třeba počkat až spáleniště přestane doutnat. Vyhasínání v našem případě trvalo řádově minuty až max. hodinu.

Stav porostu přibližně 2 týdny po vypálení. Začínají se objevovat první růžice divizny brunátné (Verbascum phoeniceum), která je výrazným pyrofytem.

Foto | R. Stejskal / NP Podyjí

Vypálená země bez života?

Opak je pravdou. Už při kontrole bezprostředně po vypálení vidíme v ohořelé trávě pavouky, ploštice a další bezobratlé, občas se mihne také ještěrka. Z drobné nory, přes kterou oheň přeběhl, vykukuje cvrček polní. Pár týdnů od vypálení se plochy rychle zelenají a stopy po ohni pomalu mizí, ale rozdíl oproti nevypálenému okolí je dobře znát. Při pochůzce jde stále cítit výrazná vůně ohně.

Za 5 hodin intenzivní práce jsme na dvou lokalitách vzdálených od sebe asi 400 m vypálili přibližně 1,5 hektaru travních porostů. Vypálení neproběhlo plošně. Ve vymezených cílových plochách je vidět pestrá mozaika podle toho, jak oheň hořel v jednotlivých typech paliva – hustá suchá tráva shořela dobře, řídké nebo nízké porosty oheň minul. Největší intenzitu a výšku plamenů jsme pozorovali v porostech třtiny křovištní. Pozoruhodné bylo, že náletové dřeviny – keře ani stromy – prakticky nehořely, oheň je jen mírně ošlehal. Hořet, příp. doutnat začaly jen ojedinělé kusy mrtvého dřeva nebo staré pařezy. Ale přece jen některé dřeviny hořely – např. polykormony středně starého vřesu. Obavy o tento pěkný keřík však nejsou na místě. Jak bylo uvedeno výše, mnohé výzkumy prokázaly, že pro vřes neznamená oheň likvidaci, ale vítanou pomoc pro zmlazení.

Řízené vypalování se jeví jako perspektivní nástroj zvýšení pestrosti degradujících stepních porostů podobně jako pastva velkých kopytníků.

Foto | T. Dvořák / NP Podyjí

První řízené vypalování v Podyjí nebylo výjimečné ani tak rozsahem vypálené plochy, jako svým významem pro rozvoj metod ochranářského managementu. Šlo o unikátní možnost vyzkoušet tento u nás zapomenutý nástroj v praxi a získat první cenné zkušenosti. Vypálené trávníky přímo u turistické stezky umožní veřejnosti pozorovat proměnu spáleniště. I když efekt ohně na vypálených plochách se teprve ukáže, už teď můžeme říci, že řízené vypalování se jeví jako vhodný doplněk stávajících ochranářských nástrojů péče. Určitě nebude mít plošné uplatnění, ale i mozaikovitá aplikace může být zásadní pro fungování stepních lokalit, lesních ekotonů, možná také při přestárlých křovin. Oheň totiž vytváří tolik potřebnou disturbanci zcela jiným způsobem než pastva nebo seč.

Širšímu uplatnění ohně v ochraně přírody bude jistě ještě dlouho bránit (až na výjimky) negativní postoj laické i odborné veřejnosti k ohni jako něčemu nepatřičnému a ohrožujícímu naše životy a majetek. Překonat tyto obavy bude náročné, ale věříme, že řízené vypalování může být cenným nástrojem v péči o přírodu a přispět k zachování biodiverzity. Zavedení řízeného vypalování v našich končinách považujeme za důležitou výzvu moderní ochrany přírody.

Literatura
Hamřík T., Košulič J. (2021): Řízené vypalování jako efektivní ochranářský management pro podporu biodiverzity stepních stanovišť. Ochrana přírody 6, 17-21.
Pešout P. (2016): Řízené vypalování porostů. K vybraným otázkám praktické péče o chráněná území I. Ochrana přírody 5, 12-15.
Pešout P. (2021): Legalizace vypalování porostů v ČR. Ochrana přírody 6, 22-23.
Sedláková I. & Chytrý M. (1999): Sekundární sukcese vřesovišť v Národním parku Podyjí po vypálení a pokosení: využití pro management. Příroda 14: 51-72.