Mikroplasty v půdě. Němečtí vědci upozorňují na dosud opomíjenou ekologickou hrozbu

Mikroskopické fragmenty plastů mohou mít nedozírné následky pro prakticky všechny suchozemské ekosystémy. Ukazuje to výzkum německých inženýrů Leibnizova institutu a jejich berlínských kolegů. Naléhavost výsledků jejich práce podtrhuje fakt, že dosud se nikdo dopadům možné kontaminace půdy mikroplasty nevěnoval. Přitom jde o daleko výraznější problém, než je problematika mikroplastů ve vodních ekosystémech. Informuje o tom Leibnizův institut.

Globální roční produkce plastů se blíží 400 milionům tun. Přibližně třetina z tohoto objemu se nikdy nedočká recyklace nebo jiné formy sekundárního zpracování. Stane se odpadem znečišťujícím životní prostředí. Postupně se rozmělní a rozpadne na nepatrné částečky, mikroplasty, a ty se svou snižující se velikostí pronikají stále hlouběji do potravních řetězců. Že to zní povědomě? Rozsáhlá studie, na které se podílela berlínská Freie Universität pod vedením výzkumníků Leibnizova institutu (Ústavu sladkovodní ekologie a vnitrozemského rybářství, IGB), se ale tentokrát nezaměřila na organismy žijící v mořích a oceánech a jejich kontaminaci plastovými fragmenty.

V mořích, stejně jako pod zemí

Za svůj cíl si vytyčila zhodnocení rizik pro půdu a její obyvatele. Znečištění půdy totiž dosahuje čtyřnásobku (a v extrémech až třiadvacetinásobku) koncentrace mikroplastů ve vodě. Záleží na konkrétním půdním prostředí. Jak se do něj plasty dostanou? Je v tom kus ironie: zatímco se nepříliš úspěšně snažíme zabránit vstupu mikroplastů do vodního prostředí, do půdy je sami cíleně zavážíme, spolu s kaly z čistíren odpadních vod. Ty se totiž často využívají jako „přírodní“ hnojivo v zemědělství. Že v nich zůstává 80-90 % objemu mikroskopických plastů (například ve formě umělých vláken), dosud nikoho netrápilo. Dlouhá léta tak zavážíme na zemědělská pole a louky odpad, o kterém už víme, jaké škody může působit například v oceánech.

„Znepokojující otázka, co se vlastně stane s plasty v půdě, nebyla dlouho řešena,“ říká Anderson Abel de Souza Machado, vedoucí výzkumu. „Teď už ale můžeme říct, že představují rizika srovnatelná a popsaná dříve u vodních ekosystémů. A zdaleka nejde jen o to, že by je nějaký živočich mohl vstřebat.“ Mikroplasty jsou „ideální médium“ na přenos choroboplodných zárodků. Přeci jen, prošly si kanalizací a teď je po tisících tun přesouváme do zemědělské půdy. Mohou také ovlivňovat půdní mikroflóru, ovlivňovat její kondici a tím vlastně i fungování celého půdního koloběhu živin. „Jsou to zdánlivé maličkosti,“ vysvětluje Machado. „Třeba, že žížaly vytváří své hromádky jinak, když jsou v půdě přítomné mikroplasty. Jenže to ovlivňuje všechnu půdu, její provzdušněnost, kompaktnost, pohyb živin.“

Mikroskopická velikost, ale dlouhodobé následky

Podle výzkumníků z IGB je nutné si uvědomit, že plastové částice získávají během svého rozpadu nové chemické a fyzikální vlastnosti. Mohou z nich například snáze unikat do životního prostředí potenciálně nebezpečné látky, jako například bisfenol-A, které jsou pro organismy toxické, mutagenní nebo vychylující hladiny hormonů. „Chemický vliv mikroplastů se silně promítá i do rozkladu organického materiálu v půdě,“ říká Machado. „Se snižující se velikostí fragmentů, až do velikosti na škále nanometrů, pak narůstají rizika narušení buněčných stěn, včetně vysoce selektivních membrán, například v mozku či placentě.“

Mikroplasty a nanoplasty nezůstanou pohřbené pod zemí navždy. Narazíme na ně v potravě, ať už ve formě konzumovaných suchozemských organismů, ale například i kvasinkami či vláknitými houbami. Podle výzkumníků z IGB jsou možná plasty „mikro“ problém, ale s „makro“ následky. Jak říká Machado: „Víme, že se koncentrují v půdě, ale přesnou povahu možného nebezpečí musíme ještě prošetřit adekvátními metodami, což je časově náročné. Že ale budou představovat pro životní prostředí dlouhodobou zátěž, se dá předpokládat.“

---

reklama

---