Plán dostat čtyři promile uhlíku ročně do půdy vypadal před pár lety slibně. Ale nefunguje

Myšlenka, kterou v roce 2015 do praxe uvedla klimatická konference v Paříži, měla něco do sebe. O co šlo? V půdě všech kontinentů je v současnosti vázáno kolem 1500 miliard tun uhlíku. A tak konferující vědce i politiky napadlo, že by nebylo od věci s pomocí nejrůznějších mechanismů vázání uhlíku v půdě podpořit. Tím by se snížily uhlíkové emise, unikající do atmosféry. Jak však dokládá aktuální výzkum, slibná idea funguje více na papíře, než ve skutečnosti.

Čtyři částice z tisíce, respektive 4P1000 byl název rozsáhlé kampaně, na které se od roku 2015 podílelo přes 250 nadnárodních subjektů. V principu se jednalo o sérii opatření, které využívaly nejrůznější osevní postupy, konkrétní plodiny i způsoby hospodaření, jež měly vázat uhlík v půdě. V dosti nadneseném závazku bylo společným cílem těchto opatření zadržet v substrátu čtyři promile uhlíkových emisí po dobu následujících dvaceti let.

Nápad, který se líbil

„V roce 2015 všem přišla tato iniciativa jako chvályhodná,“ připouští David Powlson, specialista pedologie ve výzkumné skupině Rothamstead. „Byla chápána tak, že organický uhlík v půdě zvýší kvalitu a produkční vlastnosti půdy a přitom přispěje ke snížení či oddálení efektu klimatických změn. Proto praktická opatření 4P1000 přijala a do svého národního modelu zemědělství začlenila řada vlád, včetně Velké Británie.“ Powlson také zpočátku patřil mezi „nadšence“, ale poměrně rychle jej přesvědčila data z experimentálních ploch, sesbíraná Rothamsteadskou výzkumnou skupinou.

Na těchto plochách, z nichž některé jsou průběžně monitorovány už do roku 1843, lze totiž každé vychýlení při změně hospodaření dobře vidět. „Ukázalo se, že stávající, moderní uhlíkové emise, prostě nemohou být tak snadno uzamčeny v zemi, aby se klimatickým změnám efektivně zabránilo,“ vysvětluje Powlson. „Kapacita půdního úložiště je omezená. Kritika tohoto přístupu tu existovala už před schválením iniciativy 4P1000, ale pařížská klimatická konference vůči nim byla hluchá.“

Půda není nafukovací

Kritici v roce 2015 upozorňovali na to, že plány 4P1000 vychází z nerealistických představ, ze způsobů hospodaření, které se nedají aplikovat plošně. A také, že není možné půdní rezervoár „nafukovat“ do nekonečna. „Prostě by se brzy ustavila nová rovnováha, která by ale negativně pozměnila buď vlastnosti půdy, nebo její produkční schopnost,“ říká Powlson. „Dostat každý rok 4 promile uhlíku do půdy by žádalo skutečně extrémní opatření. Z části dost nepraktická, neekonomická nebo rovnou neakceptovatelná.“

Příklad? Jedním ze slibných mechanismů, jak dostat do půdy více organického uhlíku, bylo výrazně větší zavážení hnoje z chlévů do polí. Ten funguje jako dobré hnojivo, zvyšující kvalitu půdy. Jenže aby se skutečně dosáhlo „čtyř promilí“, muselo by na pole putovat takové množství hnoje, že by to výrazně překročilo povolené hygienické limity regulací EU, a navíc by to spustilo masivní znečištění půdy a vodních zdrojů dusíkem (který je v hnoji primárně obsažen).

Nehospodařit není řešení

A podobné to je i s dalšími „osvědčenými“ postupy. „Nápad na vyjmutí zemědělské půdy z hospodářského fondu je dalším slibným mechanismem, který nefunguje,“ vysvětluje Powlson. „Ano, když na půdě přestanete hospodařit, začne do sebe absorbovat více uhlíku. A bude to pokračovat tak dlouho, dokud na ní nevyroste les. Jenže v době, kdy se každá píď zemědělské půdy kvůli potravinové produkci vzácná, není nehospodaření právě dobrou strategií.“

Uhlík lze vázat i tím, že se do půdy zaorávají „zbytky“ po sklizni, typicky třeba sláma. „I toto opatření má ale v praxi nálepku neekonomického počínání. V řadě zemí se sláma využívá jako topivo či stavivo. Nebo v zemědělství, jako podestýlka. Motivovat pak zemědělce k tomu, aby slámu nevyužívali, ale raději zaorávali, jim rozhodně neprospěje,“ dodává Powlson. Rothamsteadská výzkumná skupina v čele s Powlsonem tedy kampani 4P1000 píše na vysvědčení nedostatečnou. „Jsou to opatření, která postrádají jakýkoliv logický rámec. Zapotřebí by bylo spíše takových přístupů, které ochrání funkce půdy, zajistí udržitelnou produkci potravin a současně plnění širších ekosystémových služeb.“

Iniciativa 4P1000, která byla ještě před dvěma lety vyzdvihována jako jediný správný model, jak učinit ze zemědělství (a lesnictví) „spojence“ v boji proti klimatickým změnám, se ukazuje být zcela pomýlená. Powlson dodává, že většina aplikovaných opatření možná „vázala“ uhlík v půdě, ale výrazně zvyšovala emise oxidů dusíku. „A ten je jako skleníkový plyn 300x nebezpečnější, než emisní oxid uhličitý. Možná by postačilo, kdyby se nějaká další iniciativa příště zaměřila na omezení emisí dusíku.“

---

reklama

---