Zhoubná čistota vody. Souboj s invazním druhem v Ženevském jezeře jsme prohráli

Na první pohled to vypadá jako báječná zpráva. Vody Ženevského jezera ještě nikdy nebyly tak průzračné, jako jsou nyní. Jenže ta veskrze pozitivní informace o čistotě vod největšího západoevropského jezera má pořádný háček. Pruhovaný. Nese na sobě pruhy, a snad proto se pro ní zažilo pojmenování kvaga (quagga). Jimi prý totiž připomíná vyhynulou africkou zebru. Tím ovšem nějaké podobnosti s živočichy vzácnými, vyhynulými nebo obecně chtěnými končí. Slávička Dreissena rostriformis bugensis je totiž pěkný prevít. Je to mlž, invazní druh, šířící se z východní Evropy do zaalpských vod.

Ve vodách Ženevského jezera byl vůbec poprvé zaznamenán v roce 2015, i když se dá odtušit, že jednotlivé exempláře se tu „zahnízdily“ už o něco dřív. Za těch posledních jedenáct let se nicméně jeho přítomnost stala docela nepřehlédnutelnou. Expanze invazní slávičky se tu přitom projevila zdánlivě prospěšným způsobem.

Začala čistit vodu.

Jedna taková dvou až pěticentimetrová slávička – taková malá škeble co vůbec není škeble – za jediný den profiltruje až dva litry vody. Získává tím potravu. Je přitom krajně nenáročná a bere si všechno, co jen dokáže přečerpat. Mikroskopické řasy a sinice, drobné zástupce zooplanktonu, částice detritu, tedy organické zbytky vznášející se ve vodním sloupci.

K přežití si opravdu bere jen tu „špínu“ z vody, kterou tím čistí. A pak taky s postupem času potřebuje trochu víc prostoru, protože prakticky neustále vyrábí další pruhované slávičky.

Byla-li voda na pohled zakalená, znečištěná, už po krátké době pobytu sláviček je vidět zlepšení. Vodní sloupec se projasní, voda se stane průzračnou až tyrkysovou. Prostě nádhera. Chcete-li vodu ideální na koupání anebo na potápění s vysokou viditelností; nebo pro fotografické záběry s nezkaleným odleskem vodní hladiny, je tu slávička právě pro vás.

Proč jí tedy za takové výkony švýcarští a francouzští hydrobiologové a limnologové netleskají? To je právě to: ta nádherně čistá voda ve skutečnosti není známkou dobrého stavu Ženevského jezera.

Je spíš symptomem dalekosáhlého problému.

Slávička tu dost zásadním způsobem narušuje ekologickou rovnováhu.

V množství je síla

Ano, jedna jediná profiltruje dva litry vody denně. Jenže když tu žijí v hustotě 4000 jedinců na metr čtvereční, jejich filtrační potenciál naroste do té míry, že už po sobě ve vodě nezanechávají dost zooplanktonu, fytoplanktonu a detritu ani pro jiné živočišné druhy. Ohroženy na životě tím mohou být některé druhy ryb a řas. Které sem, na rozdíl od slávičky, patří.

Ženevské jezero může skončit průzračně čisté, ale prakticky též zbavené života.

Jak to? Když to vezmeme postupně: fytoplankton, rostlinná složka ve vodním sloupci unášeném planktonu, tvoří základ života v jezeře. Bez něj by se zhroutil celý potravní řetězec. Fytoplankton je totiž potravou zooplanktonu. Živočišné složky planktonu, které slávka může odfiltrovat též. Tak jako tak, malé ryby pak nebudou mít dost potravy, aby přežily.

Vymřou.

Dalším problémem je ona „zhoubná“ čistota vody.

Masivní filtrace fytoplanktonu způsobuje, že voda je čím dál průzračnější. A taková průzračnější voda umožňuje pronikání světla do větších hloubek. To podporuje růst makrofyt, velkých zakořeněných vodních rostlin. Jenže makrofyty a fytoplankton soupeří o stejné živiny. Čím více se makrofyty rozrůstají, tím více ochuzují fytoplankton, a jeho úbytek to dále urychluje.

Malá slávička tak spouští řetězec změn, kterými postupně a radikálně přetváří celý ekosystém. Přepisuje podobu celého svého životního prostředí, a přetváří ho v cosi podobného akváriu s velmi čistou vodou, kde dohromady nic kromě velkých makrofyt a sláviček nežije.

Na fotkách z dovolené u Ženevského jezera by to mohlo vypadat dobře, ale ty snímky ve skutečnosti zachycují jen ekologickou katastrofu.

Problém, který nemá řešení

A to nejhorší nakonec.

Co se s tím dá dělat? Nic.

Za těch jedenáct let se v Ženevském jezeře slávička rozšířila tak, že už jsou jakékoliv plány na její plošnou eradikaci naprosto nereálné.

V roce 2015 byly první jedinci pozorováni na stanici Riva-Gare ve švýcarském kantonu Vaud. Dnes v té samé oblasti vytváří slávičky masivní nánosy, které dosahují v extrému hustoty až 18 000 jedinců na metr čtvereční.

Ženevské jezero nabídlo slávičkám dostatek potravy, příznivé proudy a absenci přirozených predátorů. Zkrátka všechny podmínky ideální pro kolonizaci.

Dnes už se tu vyskytují i v hloubkách okolo 150 metrů pod hladinou. Na každý zákrok vedený „při povrchu“ tak mohou zareagovat opětovnou expanzí z hlubin. Nevadí jim vysoký tlak, tma, nízké teploty.

Z Ženevského jezera už je zkrátka nedostaneme.

Jedinou šancí do budoucna je, aby se zabránilo jejich přenosu dál.

Což se ale moc nedaří. V roce 2017 se slávičky usadily v nedalekém jezeře Bourget a od roku 2022 jsou přítomny i v italském Lago di Garda a Lago di Maggiore.

I když se všichni lidé ochotně staví za to, aby voda v jezerech byla křišťálově čistá, pruhovaná slávička naše přání bere až příliš doslovně. Celý tenhle souboj s invazním druhem zatím prohráváme na sety a nevypadá to vůbec dobře. Průzračná voda v za-alpských jezerech není známkou kvality, ale velkého ekologického problému.

---

reklama

---