Poptávka po písku zabíjí život v řekách a ničí jezera
Písek, kterému vděčíme za hebké pláže, představuje statisíce let zvětrávání, jež vytvořilo miliony a miliony lesklých, droboučkých - a přitom zdánlivě bezvýznamných částic. Množství písku se zdá být nekonečné. A přesto světu docházejí jeho zásoby, poznamenává BBC.
Když se nad tím zamyslíme, je to zjevné. Všechny hlavní stavební materiály - beton, cihly, sklo - při výrobě potřebují písek. Prudce rostoucí populace a potřeba stavebního rozvoje učinily z písku druhou nejvyužívanější přírodní komoditu na planetě po vodě. Na celém světě se ho spotřebovávají miliardy a miliardy tun.
Je to tak ohromné množství, že podle odhadů OSN by celosvětová spotřeba písku jen za rok 2012 stačila na stavbu betonové zdi vysoké a široké 27 metrů kolem rovníku. A nemusíme chodit na pláž, abychom byli obklopeni pískem. Naše města jsou v podstatě obřími hrady z písku zamaskovanými v betonu.
Písek používaný ve stavebnictví pochází především ze dna řek a oceánů. Pouštní písek je do těchto směsí příliš jemný. Obrovské stavební projekty například rychle vyčerpaly zásoby mořského písku v Dubaji, a tak, přestože jde o město postavené na písku, nyní tuto komoditu dováží z Austrálie. Ano, je to ironie. Písek se stal tak cennou komoditou, že ho Arabové musejí kupovat.
Obrovská poptávka po písku může vypadat nevinně, a přesto připravuje lidi o živobytí, ničí ekosystémy a způsobuje i smrt. V Indii se objevil černý trh s nelegálně vytěženým pískem, který provozují násilnické "písečné gangy".
V Číně vysychá kvůli těžbě písku největší sladkovodní jezero Pcho-jang. Stovky místních obyvatel jsou přitom závislé na jezeře, v němž loví ryby, a nezbytně nutné je i pro miliony stěhovavých ptáků, kteří se tam rok co rok zastaví.
V Keni připravila těžba písku ze dna řek o přístup k vodě řadu chudých komunit. Předpokládá se, že se během následujících 40 let počet obyvatel Keni zdvojnásobí. Proto jsou nutné velké projekty rozšiřování infrastruktury, jako je například nová keňská železnice se standardním rozchodem kolejí. Na to jsou ale potřeba miliony tun písku, který se ale v Keni nadměrně těží už celé roky.
Zvláště akutní jsou následky v oblasti Makueni. Teplota během roku tam stoupá ke 35 stupňům Celsia. Řeky s písčitým dnem se klikatí vyprahlým územím a během období sucha voda prosákne pískem a ukryje se pod zemí. Téměř milion místních obyvatel je tradičně zvyklý během období sucha vykopat díry do písku a z nich vytahovat vodu, s jejíž pomocí přežijí.
Ale když se písek z řek vytěží, zbude jen kamenité dno, přes které se voda v období dešťů prudce prožene a žádná se neuloží do písku na období sucha. Místní obyvatelé takovým řekám říkají "mrtvé". Pro ně písek představuje něco docela jiného než nové stavby nebo dovolenou na pláži. Písek pro ně může znamenat rozdíl mezi tím, jestli budou mít co jíst, nebo ne, a mezi tím, jestli budou mít vodu k pití, nebo ne.
reklama
