V Kanadě zkoumají, jak bránit srážkám aut a losů

Čeští řidiči si občas vyprávějí hrůzostrašné historky o srně či divokém praseti, které jen těsně minuli svým autem. Kdo byl ve Skandinávii, řídí s neustálou obavou, že mu před vůz skočí sob (který navíc jen málokdy uhne). Los, který se velmi často „plete“ autům v Kanadě, však svojí velikostí představuje ještě větší riziko. Kanadští vědci se proto zabývali otázkou, jak počty srážek s losy snížit.

Výsledek jejich bádání zní nekompromisně: bude třeba drasticky omezit existenci tzv. solných jezírek. Ta vznikají ve špatně odvodněných příkopech či v jiných terénních nerovnostech, kde se na jaře tající voda promíchává se solí užívanou pro posyp na silnicích.

Odhaduje se, že v Evropě a Americe se každý rok odehraje zhruba milion střetů losů a dalších zvířat s motorovými vozidly. Selský rozum napovídá, že žádné snadné řešení, jak tuto statistiku snížit, nejspíš nebude existovat. Výjimkou je podle vědců právě mohutný los (zvíře váží až 720 kg). Jeho totiž do blízkosti silnic často lákají právě ona místa, kde se mohou dostat k vodě promíchané se solemi.

Při své práci, jejíž výsledky byly publikovány v posledním čísle časopisu Ecological Modelling, autoři zkoumali pohyb 47 losů, kteří byli monitorování pomocí GPS umístěných na jejich těle.

Vědci se snažili získat co nejpřesnější představu o tom, kudy se zvířata pohybují a jakými cestami se dostávají do blízkosti silnic. Zjistili například, že losi si zcela jistě pamatují, kam chodili předešlou zimu, neboť se na ta samá místa vracela i další rok. „Když se rozhodnou vyrazit za solí, losi jdou na do míst, kde byli vloni,“ říká Paul D. Grosman, hlavní autor studie. „Existence solných jezírek tak zvyšuje pravděpodobnost srážky s autem o zhruba 80 procent,“ dodává.

Ale co s tím?

Nejlepší by samozřejmě bylo dohlédnout na to, aby u silnic v příkopech a dalších prohlubních solná jezírka nevznikala. Na jednom místě se o to již úřady pokusily a nerovnosti vyrovnaly štěrkem. A srážek losů s vozidly výrazně ubylo. Uvést toto opatření v život podél všech kanadských komunikací by ovšem bylo velmi náročné, a tak vědci zkoumají i jiná, dílčí řešení. Jedním z nich je například budování „náhradních“ jezírek – tedy míst, kde by sůl byla losům „předkládána“ v dostatečné, alespoň půlkilometrové vzdálenosti od komunikací.

Studie konstatuje, že podle monitorování pohybu losů jsou zvířata ochotna putovat na svá „oblíbená“ solná místa až deset kilometrů. A pokud jsou tato solná jezírka odstraněna, počet přechodů přes silnici se sníží až o 79 procent. „Zcela ideální by bylo zcela odstranit tyto zdroje soli a zároveň nebudovat žádné náhradní. Losi by se pak postupně vrátili k tomu, co dělali dříve. Tedy k získávání soli z různých typů rostlin,“ říká Grosman a dodává, že alternativy téměř neexistují. Pokud tedy nemluvíme o nákladných řešeních, jakými by bylo budování bariér podél silnic či ekoduktů.

---

reklama

---