Vinořské kadmium. Jak si poradit s třicet let starou zavážkou toxického bahna z rybníků?

Nenápadný pozemek na dohled od pražské Vinoře. Kdysi tudy vedla úvozová cesta, dnes se používá jen k procházkám místních a místo zarůstá divokou vegetací. Částečně i proto, že úvoz byl v letech 1987 až 1989 zavezen bahnem z nedalekých rybníků Malá a Velká Obůrka. Bahnem plným toxického kadmia.

Že bahno z rybníků obsahuje velmi nebezpečný těžký kov se při bagrování rybníků oficiálně nevědělo. Odbahnění povolil někdejší pražský Národní výbor. Práce byly zaplaceny z prostředků Státního fondu pro zúrodnění půdy, což už o pár měsíců později zní jako smutný vtip. V květnu 1989 totiž Ústav geologie a geotechniky ČSAV zjistil, že bahno je kontaminované kadmiem.

Viníka znečištění se podařilo vcelku rychle určit. V nedalekých Kbelech se s kadmiem pracovalo v prostorech vojenského letiště, kde sídlil podnik PAL Kbely (ostatně důsledkem byla stará ekologická zátěž). Úřady tehdy podniku uložily povinnost provést sanaci rybníků i pozemků, kam se zavezlo kadmiem znečištěné bahno. K sanaci ale nikdy nedošlo.

O dvacet devět let později stojíme na zarostlém pozemku s jeho spolumajitelem. Marco Stella spolu se svým bratrem pozemek zdědil. Vystudovaný antropolog a nynější zahrádkář na svých dalších pozemcích chová koně a buduje komunitní zahradu. Jenže co počít s pozemkem plným kadmia?

„Ve vzorcích z pozemku Marco Stelly byly zjištěny koncentrace až 30x překračující běžné pozadí, podle mne je to tedy významné znečištění,“ říká Monika Jankovská, jednatelka laboratoře Monitoring, která pro Marco Stellu zpracovala analýzu obsahu kadmia na jeho pozemku. Přímo v protokolu pak stojí, že úroveň znečištění u dvou ze čtyř vzorku je „alarmující a mnohonásobně představuje běžné pozadí pro tento kov na našem území.“ Protokol konkrétně hovoří o 24 a 33 mg/kg sušiny. Jankovská dodává, že sice není hygienik, „ale pokud by to byl můj pozemek, rozhodně bych vzhledem k toxicitě kadmia na něm nic nepěstovala a pak to nepožívala.“

To Marco Stella ani neplánuje. Jen neví, co se svým pozemkem má dělat. Česká inspekce životního prostředí doporučuje využít Národní program Životní prostředí, ze kterého by sanaci pozemku mohlo být možné zafinancovat. Tedy pokud se ukáže, že jde skutečně o problém.

Podle vyjádření ministerstva životního prostředí ale znečištění nedosahuje hodnot indikátorů vycházejících z metodického pokynu MŽP, které jsou základním parametrem pro posuzování zátěží životního prostředí. „Metodický pokyn uvádí koncentrace pro kadmium následující: 800 mg/kg sušiny pro průmyslové areály a 70 mg/kg sušiny pro ostatní plochy. Pokud dojde k překročení těchto hodnot, znamená to, že zde může existovat určitá míra rizika a je doporučené se lokalitou blíže zabývat, tedy nechat vyhodnotit případné riziko pro lidské zdraví nebo životní prostředí,“ odpovídá Michal Čihák z tiskového oddělení MŽP.

Ministerstvo ale připouští, že i menší koncentrace kadmia mohou být rizikové a doporučuje majiteli pozemku provést analýzu rizika, kterou by měla vypracovat odborná firma, která se věnuje sanacím ekologických zátěží.

Pozemek Marco Stelly je podle katastru nemovitostí orná půda. Podle vyhlášky 153/2016 o stanovení podrobností ochrany kvality zemědělské půdy by se na takové místo měly vztahovat mnohem přísnější limity než 70 mg/kg sušiny, které stanoví metodický pokyn.

„Vyhláška 153/2016 Sb. stanoví v zemědělské půdě tzv. preventivní limity rizikových látek a prvků,“ říká Jindřich Petrlík z ekologické organizace Arnika, která se dlouhodobě věnuje tématu toxického znečištění. „Překročení těchto limitů může být za určitých podmínek rizikové a mělo by se v praxi promítnout do přijetí preventivních opatření,“ dodává.

Limity jsou pro běžné půdy 0,5 mg/kg sušiny, lehké půdy 0,4 mg/kg sušiny. Vyhláška dále stanovuje hodnotu, při jejímž překročení může být ohrožena zdravotní nezávadnost potravin nebo krmiv (pro různé typy půd od 1 mg/kg sušiny do 2,1 mg/kg sušiny). „A stanovuje i hodnotu, při jejímž překročení může být ohroženo zdraví lidí a zvířat. Ta je 20 mg/kg sušiny,“ zmiňuje Jindřich Petrlík. Podle něho z naměřených dat vyplývá, že na pozemku pana Stelly nelze chovat ani zvířata, aniž by majitel riskoval ohrožení zdraví.

„Těžko říci, zda lze situaci řešit nějak právní cestou. Pokud je o pozemek v blízkosti vodoteče anebo vodní plochy a hrozí splachy do ní, pak by se tím měl zabývat příslušný krajský úřad, pravděpodobně tedy Magistrát hl. m. Prahy,“ myslí si Jindřich Petrlík.

„Jestliže majitel pozemku nemá finanční prostředky na případné odstranění kontaminace, může zkusit prostřednictvím Národního programu Životní prostředí požádat o dotaci na odstranění závažných znečištění ohrožujících zdraví nebo životní prostředí,“ dodává Čihák. Nicméně bude nutné posoudit závažnost a rizikovost znečištění prostřednictvím zmíněné analýza rizika. „Bylo by zároveň vhodné, aby se majitel o řešení znečištění svého pozemku poradil na příslušném odboru obce s rozšířenou působností,“ doporučuje mluvčí.

---

reklama

---