Jaké budou lesy budoucnosti? Hůř se v nich budou sbírat houby, ale budou odolnější než ty dnešní

Lesnictví v Česku čelí zásadním výzvám. Klimatická změna, kůrovcová kalamita, přemnožená spárkatá zvěř i dlouhodobá orientace na smrkové monokultury ukázaly, že dosavadní přístup k hospodaření v lesích není odolný a s postupnou změnu klimatu bude čím dál více labilnější, pokud se lesy, lesnictví a navazující dřevařský průmysl výrazně nepromění. Odborníci, jako je Aleš Erber, proto volají po změně paradigmatu – od monokultur ke druhově i věkově pestřejším lesům, které budou lépe plnit své funkce a tím lépe odolávat environmentálním hrozbám přes zajištění bezpečné dřevní produkce pro domácí dřevozpracující odvětví až po schopnost zvyšovat výrobkům z jehličnatého a hlavně listnatého dříví přidanou hodnotu. Aleš Erber o tématu hovořil v rámci své přednášky u příležitosti představení knihy Dřevostavby: Nová éra udržitelných staveb.

Konec smrkových monokultur: Proč je pestrost nutná

Každá monokultura je zranitelná. V českých lesích se to ukázalo naplno v posledních letech, kdy rozsáhlé smrkové porosty podlehly kůrovcové kalamitě. Přirozeně smíšené lesy by takovému náporu odolaly lépe. Klíčem k předcházením budoucím hrozbám, jenž bude lesní hospodářství jistě čelit, je proto pestrá skladba dřevin, která zahrnuje listnáče i jehličnany různého věku a tloušťky, vyspělý dřevozpracující průmysl se silnou vazbou na domácí přinejmenším středoevropský odbyt. Ten bude zdravější, a tím pádem odolnější, pakliže dřevo z našich lesů budou zpracovávat české pily a budou se z něj profitovat české firmy třeba ve stavebnictví nebo v dalších odvětvích průmyslu.

Holiny, které po kůrovcové kalamitě vznikly, je možné efektivně zalesnit i bez smrku – ideální cestou je postupná generační obměna, například přes pionýrské dřeviny, jako je bříza, pod kterou lze pěstovat i smrk nebo další jehličnany a listnáče. Přechod od holosečného k výběrným principům přinese odolnější a stabilnější lesy, i když budou pro návštěvníky méně pohodlné – „když se vám špatně chodí po lese a nevidíte přes houštiny na desítky metru před sebe, tak je to ten správný les,“ říká s nadsázkou Erber. Tedy nic pro houbaře.

Problém přemnožené zvěře: Bez její regulace se lesy nezlepší

Jedním z hlavních faktorů, který brání přirozené obnově lesa, je přemnožená spárkatá zvěř. Poškozuje semenáčky i vzrostlé stromy hlavně smrku ohryzem a loupáním, což vede k trvalým a kumulativním ekologickým a hospodářským škodám – okus a loupání kůry způsobuje oslabení stromů, které se pak snadno lámou ve větru. Lze odhadnout, že nadpoloviční podíl brdských lesů je takto poškozeno. A přesně se vlastně neví, jaký objem dřeva, který bude postupně dobíhat za několik desítek let, je poškozen Bez regulace stavů zvěře se obnova druhově pestrých lesů neobejde.

Dřevozpracující průmysl: Máme dostatek dřív pro české pily? A v jaké jsou kondici?

Česká republika patří k největším exportérům dřeva v Evropě – ročně vyváží surové dřevo za miliardy korun, což tvoří čtvrtinu veškerého dřeva exportovaného z EU. Podle propočtů Hospodářské komory český stát přichází na jednom kubickým metru kulatiny přibližně o 1000 Kč. Při vývozu necelých 5 milionů m3 jehličnaté kulatiny je ztrát přibližně 5 miliard Kč. S narůstající nahodilou těžbou roste podíl exportu kulatiny za hranice.

Přesto je otázka dostatku kvalitního dříví stále otevřená a to v čase dle poptávky, nabídky kulatiny a vnějších vlivů. Co se týče vnitřních tržních vazeb, vnímají čeští pilaři za problém dostupnost kulatiny v odpovídajícím množství. Kapacita domácího zpracovatelského průmyslu je přibližně 14 milionu dřevní hmoty, ovšem kvůli drahé kulatině, vysokým provozním nákladům, menším těžbám a klesající poptávce dříví ve stavebnictví, kde probíhá dalším rokem recese, nedochází plnému využití domácího pořezu. Ten se propadl od roku 2021 k minulému roku o 20 %. U sousedního Rakouska či Německa byl propad do 8 %.

Obava o udržení českého malého a středního zpracovatelského průmyslu je nasnadě. A situace se od počátku tohoto dubna ještě může více zdramatizovat, až nastane transatlantická obchodní válka, která výrazně zamíchat středoevropským trhem se dřívím a jeho odbytem od vlastníků lesů. Obchodní kanál se dřívím se z Evropy do USA zpomalí či výrazně utlumí. Plastické národní trhy s řezivem a stavebním dřívím, které umí dříví s primárním opracováním a dříví s vysokou přidanou hodnotou (KVH, BSH, CLT) umístit na vlastní trh, na tom budou líp a odolnější k těmto globálním výkyvům. Bohužel český trh k nim rozhodně nepatří. Pakliže dojde ještě víc letos k suchému roku, jakože k tomu nasvědčuje jaro, lze očekávat výrazné zvýšení kůrovcových těžeb. A to ještě může umocnit už tak poměrně špatnou situace nejen na českém trhu se dřívím a vážnou situaci některých vlastníků lesů.

Dřevo jako strategická surovina: Řešení pro stavebnictví i klimatickou změnu

Dřevo je obnovitelná surovina, která fixuje CO2. Po dobu využívání dřeva, jeho zdroj – les, stále absorbuje v rámci fotosyntézy CO2. Čím déle bude plyn ve výrobku a les ho bude odčerpávat z ovzduší v lese s trvalým zápojem (forma nepasečného lesa), tím se celý proces stává efektivnější a může významně pomoci v boji proti klimatické změně. Často se diskutuje jeho role ve stavebnictví, kde nenahrazuje klasické materiály, ale může je doplnit a snížit tak tlak na těžbu nerostných surovin a oddálit jejich využívání, zefektivnit dekarbonizaci stavebnictví, snížit podíl stavebních odpadů a stavět tak udržitelnější, ekologičtější a pro lidský organismus příjemnější stavby. Za posledních 30 let se například neotevřel žádný nový kamenolom, zatímco zásoby písku se tenčí. Dřevo proto představuje cestu k efektivnímu rozložení surovinových zdrojů a to včetně toho listnatého (buk, bříza aj.), které se už dnes používá do konstrukčních systémů budov. Moderní dřevostavby se projektují často už v BIMu a vyrábí se prefabrikovaně, což si žádá vyšší míru automatizace a robotizace při výrobě.

Zásadní roli zde hraje aktualizace požárních norem, které umožní širší využití dřevostaveb s možnosti stavět do 18 m a 22,5 m a to s platností od roku 2026 a v minulém roce schválená surovinová politika pro dřevo, která řeší problematiku lesnictví a dřeva v širších souvislostech přesahující dva ministerské rezorty.

Využívání dřeva není hrozbou pro stavební trh tradičních materiálů, jako je cihla nebo beton, pro které stát již v minulosti zpracoval „Surovinou politiku ČR v oblasti nerostných surovin a jejich zdrojů“, je to spíše výzva s řadou výhod pro tradiční stavby.

Jak předejít dalším kalamitám?

Kůrovcová kalamita, která zasáhla české lesy, mohla být zvládnuta lépe, ale hlavní otázka zní: dá se něčemu podobnému do budoucna předejít? Odpověď zní ano – klíčem je přeměna lesů na druhově a věkově rozrůzněné porosty, které lépe odolají suchu a extrémním výkyvům počasí ve vazbě na vybudování zpracovatelských provozů na tenké jehličnaté dříví a hl. na listnaté dříví a navazujícího průmyslu pro uplatnění takových polotovarů. Toho budou naše lesy produkovat čím dál tím více. Přesto ale platí, že bez zásadního snížení stavů spárkaté zvěře bude tato změna probíhat mnohem pomaleji a nákladněji pro vlastníků lesů i stát, a tedy nás všechny.

Lesnictví pro budoucnost

Budoucnost českých lesů závisí na tom, zda se podaří propojit zájmy vlastníků lesů, dřevozpracujícího průmyslu, stavebního průmyslu jak na bázi dřeva, tak i celku a politiků. Udržitelné hospodaření v lesích znamená nejen změnu způsobu lesního hospodaření, ale i širší podporu dřeva jako strategické suroviny pro stavebnictví a další průmyslová odvětví. Jak říká Aleš Erber: „Kdo chce pomoci našim lesů, staví dřevostavby a jí pravidelně zvěřinu.“

---

reklama

---