Jaká je u nás situace u vícepodlažních dřevostaveb? Odpovědi přinesla panelová diskuze odborníků

Ve čtvrtek 31. 10. byla představena kniha Dřevostavby: Nová éra udržitelných staveb. Součástí večera byla i panelová debata s odborníky k současné situaci v oboru dřevostaveb. Mimo jiné zaznělo, že dřevo je materiál minulosti. Panelu se zúčastnil Pavel Horák, jednatel architektonického studia prodesi/domesi, které se již více než 20 let věnuje realizaci dřevostaveb, architekt Matyáš Cigler z JCA, který je i autorem knihy „Dřevo!“, Radek Ondruch, ředitel a zakladatel firmy Taros Nova s mnohaletými zkušenostmi v oblasti konstrukce, projekce a realizace dřevostaveb a Petr Kuklík z ČVUT, který je zpracovatelem norem pro navrhování dřevěných konstrukcí.

Na otázku moderátora, co se za poslední roky v oboru změnilo, říká Pavel Horák, že se obor začal hýbat, mimo jiné i díky tomu, že se v něm objevili noví lidé. „Někdy potřebujete, aby se něco změnilo, novou sestavu lidí. A to se v oboru dřevostaveb stalo,“ říká Horák. Podle něho se o dřevostavby dnes zajímá jak development, tak investoři, politici, banky.

Podle něho se změnilo i to, že se začala vést racionální diskuze, přestalo se říkat, že hasiči jsou zlí a začaly se na jejich otázky hledat odpovědi, hledala se racionálně technická řešení.

A také konstatoval, že ve světě jsou v oboru dřevostaveb dál. Nic ale není ztraceno. „My jsme talentovaní dělat věci později než jinde ve světě, ale pak to děláme nejlépe. Viz baroko,“ glosuje naše zpoždění Horák.

Dřevo je podle architekta Matyáše Ciglera hodně spojující materiál. „Většina lidí se shodne, že dřevo je příjemná věc. A myslím, že to je i důvod, proč se teď rychle dává dohromady skupina lidí, kteří do podpory dřevostaveb dávají tolik energie.“

Podle něho je nyní potřeba, aby se klienti a investoři přestali dřeva bát. Cena dřevostaveb půjde dolů, když se ze dřeva bude stavět.

Petr Kuklík poznamenal, že v Evropě jsme na tom nejhůře, co se týče dostupnosti bydlení pro mladé lidi. A v tom mohou být podle něho dobrým řešením dřevostavby, protože je to stavební systém, který se dá postavit rychle. „Když se ve Žďáru nad Sázavou mělo poklepat na základní kámen dřevostavby, tak než se sešli lidé, kteří u toho měli být, tak už stála čtyři podlaží.“

A dodává, že u dřevostaveb je nutné splnit stavební normy, ale žádné faktické bariéry tu nejsou. „Pojďme do toho!“ říká Kuklík.

Tématem debaty byla i požární bezpečnost. „U vícepodlažních dřevostaveb byl zásadní problém, že požární normy se koncipovaly v 70. letech minulého století na materiály, které se tehdy běžně používaly. A dřevostavby to nebyly. Tehdy se zdilo, anebo stavělo ze železobetonu,“ vysvětluje Kuklík.

Dnes se dřevo vnímá jiným pohledem a nové materiály a stavební výrobky na bázi dřeva jsou velmi odolné staticky i požárně.

„Já k tomu dávám příklad kaple svatého kříže na Karlštejně. Náš národní klenot je proti požáru chráněn mohutným povalovým dřevěným stropem. Protože když se řešila požární bezpečnost, tak dřevo vyšlo ze všech možností nejlépe,“ popisuje Kuklík.

Matyáš Cigler za architekty podotkl, že by nepodceňoval myšlenkové spojení dřevostavba rovná se požár. „Je do nás vtloukáno už od Marie Terezie, že v dřevostavbě uhoříte. Jeden čas bylo stavění ze dřeva zakázáno, právě jako prevence požárů. A je potřeba dát lidem vědět, že když dnes bydlíte ve dřevostavbě, tak se to vůbec neliší kvalitativně od jakýkoliv jiné stavby,“ říká Matyáš Cigler.

„Důležité bude lidi edukovat,“ přidává se k němu Kuklík. „Ano, dřevo je zápalné, je hořlavé, ale má vysokou požární odolnost. A myslím, že to je otázka času, kdy budeme vzpomínat na doby, kdy lidé měli z dřevostaveb obavy.“

„Často se vzpomíná požár GreenFelt Tower v Londýně v roce 2017, kdy zahynuly desítky lidí. Když se bavíte s našimi hasiči, tak říkají, že tohle by se u nás nemohlo stát, že náš přístup k požární ochraně je velmi koncepční a rozumový a opatrný, a to už od doby Karla IV.,“ popisuje Kuklík.

Pavel Horák se krátce zmínil o ekonomice dřevostaveb. Ty jsou dnes dražší než klasická výstavba. „Ale rozdíl není velký a u opakovaných projektů se cena srovná s klasickou výstavbou. Není potřeba dotace, ale zapracovat na několika parametrech staveb, abychom se klasické výstavbě cenově přiblížili,“ věří Horák. A dodává, že současnou ekonomiku velkých dřevostaveb také hodnotíme na základě jen malého množství u nás postavených domů. „Myslím, že tu bude vícepodlažních dřevostaveb tak do dvaceti.“

Radek Ondruch mimo jiné přidal svou zkušenost s přípravou projektu ve Stockholmu. „To setkání se Švédy nám ukázalo ne, že toho moc neumíme, ale že nechápeme jejich mentalitu, přístup a zkušenost,“ říká Ondruch. Výběr dodavatele ve Švédsku totiž neprobíhá tak, jak jsme zvyklí u nás. „V prvotní fázi se neřeší cena. Jim jde o to, aby vybrali dobře jak po profesní, tak po lidské stránce. Prostě si musí s dodavatelem sednout i lidsky,“ popisuje Ondruch.

„Překvapení také bylo, když dva naši zástupci přijeli na jednání do Stockholmu a tam na ně v zasedačce čekalo dvacet lidí. A my jsme si řekli, proč jich je tolik? My jsme totiž zvyklí, že jsme multifunkční, že všechno umíme. A oni si zase říkali, proč přijeli jen dva? U nich je totiž na každý úsek projektu nějaký odborník. A to setkání nemělo být nějaké grilování, ale chtěli nám pomoct, aby se dopředu eliminovalo riziko, že se něco nepovede,“ popisuje odlišnou mentalitu Ondruch.

„Musíme se vrátit do původního stavu,“ říká Matyáš Cigler. „Často se říká, že dřevo je materiál budoucnosti, to ano, ale je to hlavně materiál minulosti. Mnohem déle se stavělo ze dřeva, protože je to snadno opracovatelný materiál, který je všude. Je to náš původní materiál a jen tu holt bylo období, kdy jsme stavěli z bláznivých materiálů, a jednou se tomu budeme smát, až to bude v učebnicích dějepisu.“

---

reklama

---