Autenticita utopických vizí
Albert Einstein
Jde o utopickou vizi neexistující ideální společnosti: Životní úroveň všech lidí se v ní dramaticky zlepšila, zejména v případě chudých a obyvatel rozvojových zemí. Nedobrovolná nezaměstnanost už neexistuje a daně z příjmu byly většinou zrušeny. Začíná narůstat rozloha lesů ve světě. Demontují se vodní přehrady. Hladiny atmosférického oxidu uhličitého poprvé po dvou stech letech klesají a voda vytékající z továren je čistší než ta, která do nich přitéká. Průmyslové země snížily využívání zdrojů o 80 %, a přitom zlepšily kvalitu života. Zkrátka ráj na zemi.
Ale od dosavadních utopických vizí (Platónem a sv. Augustinem počínaje, přes Thomase Mora, až k utopii marxistické, eventuálně některým beletristickým vizím z žánru fantasy literatury) se Přírodní kapitalismus liší jednou důležitou věcí: pracuje se skutečnostmi, s existujícími situacemi, postupy, objevy a technologiemi. Není to tedy čistá fikce, ale jakási dokumentární koláž. Autoři nacházejí po celém světě reálné, existující střípky své "utopie". Jsou to tendence převážně menšinové, někdy i okrajové, některé možná i neúspěšné, ale mají něco společného a jejich zmapováním a propojením do ucelené alternativy vzniká obraz. Vynořuje se latence. Jedna z možných budoucností už je svým způsobem přítomná: rozptýlená a dosud málo sebe-vědomá. Kniha ji reflektuje a může se tak stát i její sebereflexí! Vyhmatávání možností se podílí na jejich vytváření.
To je nesporné pozitivum. Kniha je důležitá a inspirující, pokud ovšem probudí diskusi nejen mezi lidmi s ekologickou orientací, ale i mezi ekonomy a politiky. Myslím, že ta první, svým způsobem interní, diskuse by měla předcházet a rád bych ji inicioval záměrně vyostřenou polemikou: "Ještě za života této generace národy dospějí k desetinásobnému zvýšení účinnosti způsobů, jakými užívají energie, přírodních zdrojů a dalších materiálů," citují autoři knihy Carnoulskou deklaraci Klubu faktoru 10 z roku 1994.
 |
|
| Přírodní kapitalismus | |
| Repro: EkoList
|
"Ještě naše generace bude žít v komunismu!" hlásaly rudozlaté transparenty prvomájových průvodů začátkem 60. let minulého století.
U snových obrazů napadají člověka dvě otázky: "Mohou se splnit?" a "Bylo by to dobře?" Vize této knížky vyvádí společnost (lidstvo) ze současné krize. V případě, že by se to skutečně povedlo, že by se opravdu města stala poklidná a čistá, automobily a autobusy by jen tiše svištěly, dopravní prostředky vylučovaly pouze vodní páru, cena ropy spadla na pět dolarů za barel a nikdo by ji nechtěl, protože by všude byl dostatek levnější, čisté a obnovitelné energie a díky "novým technologiím" bychom bohatli tím, že budeme životní prostředí očišťovat, jak o tom na přebalu knížky sní exprezident Clinton, byl by to skutečně konec civilizační krize?
Power znamená v angličtině energii i moc. A jestliže o moci platí známý bonmot lorda Actona "moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně", neplatí totéž o energii?
Ivan Illich v knížce Energy and Equity (Calder & Boyards, London 1974) rozvíjí úvahu o tom, že příliš mnoho energie korumpuje - a to nejenom tím, jakou cenu za ni musíme platit. Korumpuje tím, že na ni vzniká návyk, velmi podobný závislosti na tzv. tvrdých drogách, heroinu, kokainu a podobně. Tuto myšlenku ostatně rozvíjí ve své knížce Země na misce vah i Clintonův viceprezident (jen těsnou většinou nezvolený za prezidenta) Al Gore.
Představu neomezeného růstu spotřeby ideálně čisté energie považuje Illich nejen za nereálnou, ale za nebezpečnou a škodlivou. Jestliže vnější, technická energie korumpuje, pak její naprostý dostatek by korumpoval absolutně!
Je asi dobré připomenout, že původní význam slova corrupt, které používá Lord Acton, Al Gore i Ivan Illich, je "zkazit", zvláště pak ve smyslu morálním, znečistit, ale také pokazit, učinit nefunkčním.
Vize Přírodního kapitalismu jako by předpokládala, že vyřešením vnějších funkcí společnosti, jako jsou efektivita, produktivita apod., dojde i k základní proměně postoje člověka ke skutečnosti. Myslím však, že jde o vzájemně interagující a sebepřetvářející systémy, jejichž neoddělitelnost musí každý budoucí pokus o řešení zahrnovat.
Povrchně hloupá (a jistě od poradců napsaná) reakce exprezidenta Clintona dokládá, že z knížky lze vyčíst i ono ideologické poselství, že ještě naše generace bude víc a víc bohatnout, díky technologiím, které jsou na blízkém obzoru.
Recenze je převzata z tištěného EkoListu duben 2004.
reklama
