Být rolníkem není přežitek
Tak nějak lze zjednodušeně charakterizovat soukromého rolníka, dnes v povědomí široké veřejnosti prakticky "vyhynulý druh". Těžko si totiž představit jak mohl tenhle za první republiky v Čechách tolik rozšířený způsob života přežít během kolektivizace, družstevničení a státních statků a podobně dnes v drsném prostředí trhu a nadnárodních korporací kapitalismu po roce 1989.
Přesto je označení "vyhynulý" mylné, soukromé zemědělství si hned po listopadu 1989 začalo hledat své místo a v jistém druhu disentu existovalo i v dobách budování socialismu. Podobně nenápadná byla společenská reflexe fenoménu rolník. V 50. letech se proměnil buď do bezpohlavního a poslušného družstevníka nebo ve zlého podivínského kulaka. Ve své knize "Rolník a krajina" datují autoři Miloslav Lapka a Miroslav Gottlieb poslední vědecky fundovanou práci o rolnících do 30. let. Bylo tedy již na čase pokusit se postihnout charakter dnešních soukromých rolníků a otevřít pro veřejnost jejich svět, páteř venkovského života.
Kniha "Rolník a krajina" vychází ze sociologických výzkumů z počátku 90. let a zabývá se především ekologickými stránkami vědomí soukromých rolníků a jejich významem pro ekologii krajiny. Jednoduše, autoři si dali za úkol zjistit proč se lidé stávají rolníky, jaké hodnoty jsou pro ně důležité z čeho mají radost, co je trápí a jaký vliv mají tyto "vnitřní" principy na krajinu ve které žijí.
Snaha poznat to, co leží pod slupkou čísel a faktů zjistitelných běžným sociologickým průzkumem, vedla vědce až do domů rolníků, dokonce vyžadovala od respondentů nejen otevření domovních dveří, ale především otevření duše. Teprve v bezprostředním setkání tváří v tvář, v jisté obnaženosti toho kdo odpovídá, ale též toho kdo se ptá, se mohl objevit zásadní charakter soukromých hospodářů a jejich nezastupitelný význam pro krajinu, potažmo pro celou společnost. Jen pro příklad: odpovědnost za prostředí ve kterém žiji; vědomí provázanosti života přírody a člověka; schopnost pohledem do budoucna korigovat přítomnost - princip trvalé udržitelnosti v praxi; konzervativní lpění na osvědčených principech; důraz na historickou kontinuitu - úcta k předkům; atd.
Možného zkreslení výzkumu, vyplývajícího z osobní zaangažovanosti tazatele, si byli autoři vědomi, což se snažili odstranit časovým odstupem mezi sběrem dat a zpracováním, popřípadě kombinací různých metod. Výsledkem jejich snahy je útlá knížka přinášející velmi čtivou zprávu o výpravách do "hlubin rolníkovy duše", doplněná fotografiemi z českého venkova, řadou grafů a příkladů vyplněných dotazníků.
Významnou úlohu v pojetí výzkumu ale též ve způsobu zpracování mělo dozajista i spojení odlišných pohledů dvou autorů. Bohaté zkušenosti M. Gottlieba (71), který stál u vzniku antropoekologie u nás, zdůrazňující lidský rozměr a lidskou spoluodpovědnost za vývoj krajiny, se funkčně doplňují s přístupem mladšího M. Lapky (43), jehož orientace na filosofické aspekty dává celé knize obecnější rozměr širších souvislostí.
Lze pouze litovat, že specifičnost výzkumu neumožnila autorům věnovat svou pozornost, také dalším tématům českého venkova, jehož důležitost je v době informační, technizované a městsky orientované společnosti pozapomínána. Přesto že podtitul Rolníka a krajiny upozorňuje, že jde o pouhé kapitoly velké knihy, neodpustí si autoři na závěr přesahující přirovnání: "Jako v kapce vody se může zrcadlit celý vesmír, tak na malé ploše soukromých rolníků se mohou projevovat základní otázky smyslu minulosti a budoucnosti lidské existence prožité v určité krajině a vtisknuté do její tváře."
reklama
