Cesta k mravencům
Když roku 1990 vydali Bert Hölldobler a Edward E. Wilson rozsáhlou vědeckou publikaci "Mravenci", pokrývající problematiku myrmekologie (nauka o mravencích) vyčerpávajícím způsobem, byli překvapeni odezvou veřejnosti. Věděli však, že tato 3,4 kg vážící publikace nemůže veřejnosti zcela vyhovovat. Rozhodli se proto sestavit knihu druhou, zhuštění toho nejzajímavějšího z myrmekologie. V přiměřené délce a s přiměřeným používáním odborných termínů tak nabídli velice dobrodružnou i schůdnou "Cestu k mravencům".
Bert Hölldobler je vedoucím oddělení fyziologie chování a sociální biologie v Ústavu biologických věd Theodora Boveriho při univerzitě ve Würzburgu. Za své celoživotní dílo obdržel Cenu Nadace Alexandra Humbolta a Cenu G. W. Leibnize, udělenou vládou Spolkové republiky Německa. Edward O. Wilson je profesorem na Harvardské univerzitě a kurátorem entomologické sbírky v univerzitním Muzeu srovnávací zoologie. Je také např. autorem publikace Rozmanitost přírody. Dosáhl mnoha vědeckých poct, včetně Národní medaile za vědu a Crafordovy ceny Švédské královské akademie věd. Oba vědci společně obdrželi Pulitzerovu cenu za publikaci Mravenci.
Kniha Cesta k mravencům je roztříděna do několika kapitol, věnuje se třem hlavním tématům - 1. kolonie, 2. komunikace, 3. biodiverzita. Autoři vidí příčinu úspěšnosti mravenců v pohotově využívané a mocné síle vyrůstající ze spolupráce jednotlivých členů kolonie. Dělnice jsou kolonii téměř úplně oddány. (Není zde ovšem bezvýhradný soulad, zvlášť jedná-li se o práva na rozmnožování.) U většiny druhů je životní cyklus tak pevně organizován,že si kolonie zaslouží název superorganismus.
Účinná spolupráce v kolonii je umožněna dokonalou chemickou komunikací. Z různých částí těla je uvolňována směs látek, které jedinci téhož mraveniště čichají a ochutnávají. Podle druhu látky i okolností mohou vyvolávat buď poplach, nebo určují přemísťování, navozují přijímání či poskytování potravy apod. Mravenci využívají také zvukovou komunikaci ( např. tlučení hlavou o tvrdý předmět). Povrch Země lze vnímat jako síť mravenčích kolonií. Podle autorů váží všichni mravenci na světě zhruba stejně jako všichni lidé. V Peru na 8 ha deštného pralesa napočítali 300 druhů, na jednom stromě dokonce 43 druhů. Téměř nekonečné jsou mezidruhové odlišnosti týkající se pronásledování kořisti, sběru mrtvol, nektaru i rostlinného materiálu…
Kniha obsahuje zajímavé obrazové přílohy, radí dokonce, jak mravence studovat. Doslov napsal docent Pavel Kovář z Přírodovědecké fakulty UK.
reklama
