Horký, zploštělý a přelidněný – promění se i česká debata o klimatických změnách?
Thomas Friedman je respektovaný zahraničně politický komentátor New York Times. Jeho předchozí knihy se zabývaly blízkovýchodními krizemi nebo globalizací. Přesto má také renomé důležité autority přes zelenou ekonomiku. Kniha Horký, zploštělý a přelidněný pojednává právě o ní. Ale do polemik nad skleníkovými plyny ani tajícími ledovci se skoro vůbec nepouští.
Jiránek to věděl dříve
Když jsem se chystal psát tuhle recenzi, otevřel jsem notebook a ze své knihovny vytáhl dva roky staré americké vydání Friedmanovy knihy. Vypadla z ní karikatura od Vladimíra Jiránka, kterou jsem evidentně před mnoha lety vystřihl z novin, při nějakém stěhování opět našel mezi starými papíry, vložil do Hot, Flat, and Crowded (protože tam a právě tam patří: hned vyjde najevo proč) a opět na ni úspěšně zapomněl. Na prastarém výstřižku stojí prezident Václav Havel před svými poradci a hledě do jakéhosi papíru říká: „Zdá se, že lidská práva nějakým způsobem závisí na ceně ropy na tokijské burze. Zjistěte mi, jakým.“
Thomas Friedman to zjistil.
Friedman soudí, že náhlé posílení autoritativních režimů v Nigérii, Iránu či Rusku, Venezuele a jinde, ke kterému došlo během posledního desetiletí, není náhodné. Statistické studie už dříve odhalily pozoruhodný fenomén. Čím více ekonomika závisí na exportu ropy, tím horší příčku dotyčný stát zaujímá v žebříčcích demokracie. Autor tvrdí, že represe v řadě zemí nyní přitvrdily kvůli drahé ropě – a penězům, jež za ni demokratický svět platí. Ceny surovin stouply, takže diktátorům rostou příjmy. Proto vystupují vůči ostatnímu světu i vlastním občanům s větším sebevědomím. Svobodný svět se svých nepřátel (a své závislosti na jejich rozmarech) nezbaví, dokud je nepřestane přímo financovat vysokou spotřebou energie.
Konec zákopovým válkám
Friedman argumentuje, že to nebude lehké, a varuje před náladou, kterou šíří knihy a články typu 205 snadných způsobů, jak můžete zachránit Zemi. Nicméně soudí, že osvobození se od ropy, zemního plynu či uhlí není pouze strategickou nutností, nýbrž také velkou ekonomickou příležitostí. Fosilní paliva jsou drahá a závislost na nich nebezpečná. Proto není otázkou, zda zelený průmysl vznikne, nýbrž kde vznikne. Kdo tuhle niku obsadí jako první, ten bude dominovat důležité části globální ekonomiky. Udrží se Amerika (a Evropa, dodejme my) na špičce technologického progresu, nebo i tohle odvětví obsadí Čína?
Tady je i pro nás hlavní pointa knihy. Česká debata o globálních změnách podnebí velmi podrobně, systematicky a úspěšně vyhledává věci, které nás rozdělují, a na ně se pak s pozoruhodnou důkladností zaměřuje. Thomas Friedman navrhuje soustředit se raději na věci, jež nás spojují.
Různí lidé mají různé priority a různé aspirace. Na tom přece není nic špatného. Někdo usiluje snížit emise skleníkových plynů, protože největší škody vyvolají v chudých rozvojových zemích Afriky nebo Asie. Jinému jde o to, aby povrchové doly nepřevracely staletou krajinu naruby či aby ropné skvrny nezalévaly mořská pobřeží. Další stojí hlavně o nezávislost na ropě a plynu od nevyzpytatelných dodavatelů a čtvrtý chce dát novou práci statisícům nezaměstnaných lidí v průmyslových aglomeracích, odkud odešly důležité podniky.
Ale všichni čtyři se můžou shodnout, že potřebujeme zateplit domy, vyrábět v ekonomice více s menším množstvím energie či vymyslet, jak levně pohánět továrny či domácnosti elektřinou z domácí biomasy, slunce nebo větru a vozit zboží raději vlaky než kamiony. Je přinejmenším produktivnější společně hledat řešení, na kterých se shodneme, než vést nekonečnou válku nad pseudoproblémy.
Garáže místo atomových laboratoří
Nicméně jak taková řešení nastartovat? To je druhé velké téma knihy – Horký, zploštělý a přelidněný se v něm staví na jednu stranu živé diskuse, jež nyní v USA probíhá.
Někteří američtí autoři si myslí, že by federální vláda měla přijít s obdobou legendárního Projektu Manhattan. Rooseveltova administrativa během války soustředila miliardy dolarů a tisíce vědců, aby v armádních laboratořích během několika let vyrobili průlomové zařízení: atomovou bombu. Není čas dát si repete, tentokrát v energetických technologiích?
Friedman patří mezi ty, kdo soudí, že nikoli. Příhodnou paralelu vidí spíše v počítačovém boomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, kdy nové technologie vznikaly tak, že několik kamarádů mělo dobrý nápad a garáž, kterou proměnili na svoji první montážní dílnu. Vláda by, tvrdí, měla vsadit na trh. V Americe i jinde už nyní stovky malých firem přicházejí s jednou nebo dvěma chytrými a radikálními inovacemi. Většina z nich zanikne; několik výborných prorazí a nejlepší se promění v energetický Microsoft, Apple a Google.
Proto Friedman nevěří v energetickou revoluci ze státních laboratoří. Stát prý má raději vytvořit podmínky, aby se zelené inovace vyplatily. Což se nyní říci nedá. Výrobci ve špičkových sektorech – například v medicínských technologiích – investují 8–10 % ročních příjmů do výzkumu a vývoje; v energetice jsou to pouhá 2 % a americké elektrárenské firmy tak používají pouze 0,15 % svých tržeb. Což je menší částka, než kolik do inovací dávají výrobci žrádla pro psy a kočky.
Optimismus
Horký, zploštělý a přelidněný dobře odráží proměnu zelené diskuse v posledních dvou desetiletích. Archetypální postavou americké ekologické debaty před dvaceti nebo třiceti lety byla nejspíš Lois Gibbsová, matka z městečka Love Canal, která se s dalšími místními lidmi vzbouřila po objevu, že jejich domy stojí na skládce toxického odpadu. Avšak Friedman se nesoustřeďuje na průšvihy.
Jeho hrdiny nejsou lidé, kteří se postavili vládě či koncernům, nýbrž inženýři a byznysmeni. Nehledá kritickou odvahu, ale důvtip, invenci a podnikavost. Přichází s duchem svěžího ekologického optimismu. Prostě kniha pro české prostředí jako stvořená.
reklama
Další informace |
Další články autora |
Vojtěch Kotecký: Jak vylít vaničku bez dítěte? Vyčistit odpadOnline diskuse
zvyseni tarifu - 6. 2. 2011 - Pavel CinceraMyslim, ze tohle obdobi by stalo za to prozkoumat. Nadelalo to prilis mnoho skody. Vyssi vykupni ceny energie a dalsi opatreni pro podporu zavadeni technologii na trh v jinych zemich fungovaly spravne a tyto se pak uchytily bez dotaci (Japonsko, Svedsko, Rakousko, se zajmem sleduji vyvoj v Nemecku).Provedeni planu v CR slo zcela proti teorii cele veci: The key factors of successful support are as follows: • right duration; • proper specification; • degressive in time; • announced well in advance; • cooperation between government and private sector. The duration of support schemes for renewable energy is crucial, as premature withdrawal may jeopardise the new industry, and on the other hand, prolonged support is not efficient. Typically, support can be gradually phased out, as R&D and economies of scale push the price of the technology lower. Proper specification of the support scheme is also of high importance. Finally, it is important that support schemes be announced in advance so that business has time to prepare for the new market conditions. Pripad s FV a jeji podporou v Japonsku: The Japanese market was created in 1994 by a programme of incentives involving 50% subsidies. The subsidy was reduced by 5% each year and 2004 was the last year of the programme, in which a 5% subsidy was available. As the programme created significant demand, Japanese industry benefited from economies of scale. Prices fell each year by 5%, which kept the consumer price stable. Although the subsidy is no longer available, the market continues to grow at about 20% annually. This stable demand made it possible for Japanese companies to invest in R&D and in new manufacturing technologies. As a result Japan currently accounts for some 53% of the world market (2006). A to Svedsko: Sweden is a good example of this approach. The Swedish government has encouraged the use of heat pumps since the 1990s with measures such as direct financial subsidies, tax breaks and promotional activities. But new legislation applicable to the construction sector laying down detailed temperature requirements for heating systems also contributed to the growth in the use of heat pumps. In this way a market was created in Sweden for the manufacture of heat pumps. The country now has an established heat pump industry, with three major players on the global market and 50% of European demand. The Swedish heat pump market is now self-sustaining. The number of heat pumps in use is growing steadily, even without government support measures. More than 90% of new buildings in Sweden are now equipped with a heat pump. (2006) |
