Hrou k odpovědnosti
Mnoho sociologů se shoduje na tom, že např. rasismus je projevem kompenzace pocitů méněcennosti. „Naučit se vážit si každého člověka a naučit se zdravě si vážit sama sebe jsou dvě strany jedné mince. Nejlepší prevencí rasismu je vést mladé lidi k přijetí názoru, že každý člověk má nesmírnou hodnotu, a to nikoliv přesto, že je trochu jiný než já, ale právě proto, že je takový,“ píše se v předmluvě této knihy.
Zajímavé a přínosné je také to, že v prvních dvou kapitolách jsou hry věnované ne žákům, ale učitelům, protože žádná pedagogická metoda nemůže být úspěšná sama o sobě. Učitel by podle tvůrců knihy neměl třídu „řídit“ (snažit se ovládat), ale „vést“. Autoři pro učitele, který je schopen přistupovat k žákům individuálně, vést je k odpovědnosti, předkládat jim souvislosti, v kterých mohou žáci objevovat svá řešení, používají termín kouč (ne příliš hezké a ne příliš české slovo, ale vystihuje podstatu věci).
Druhá část knihy je již věnována žákům. Klíčovými slovy pro správné vyučování jsou láska (vyučování jako láskyplná činnost), kompetence, smysl, společenství…
I když z koncepce této knihy je maličko cítit „americký duch“, je jisté, že hodnoty, ke kterým vede, je v dnešní době potřebné stále více zdůrazňovat.
reklama