Jak se dostat k informacím

Význam brožury "Právo na informace o životním prostředí" (se značně suše znějícím podtitulem "Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí s komentářem) nejlépe vystihuje jeden kreslený vtip Vladimíra Renčína. Prodavač v knihkupectví na něm odmítá prodat zákazníkovi knihu s odůvodněním: "Už jsem řek' - neprodám. Vy pak moc čtete, moc toho víte a moc do všeho kecáte." Stejná obava, byť o něco lépe maskovaná, vedla po řadu let ministry, úředníky, poslance i zástupce komerční sféry k tomu, aby občanům upírali - Listinou základních práv a svobod zaručené - právo vědět, které konkrétní subjekty a v jaké míře znečišťují naše životní prostředí. Význam brožury "Právo na informace o životním prostředí" (se značně suše znějícím podtitulem "Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí s komentářem) nejlépe vystihuje jeden kreslený vtip Vladimíra Renčína. Prodavač v knihkupectví na něm odmítá prodat zákazníkovi knihu s odůvodněním: "Už jsem řek' - neprodám. Vy pak moc čtete, moc toho víte a moc do všeho kecáte." Stejná obava, byť o něco lépe maskovaná, vedla po řadu let ministry, úředníky, poslance i zástupce komerční sféry k tomu, aby občanům upírali - Listinou základních práv a svobod zaručené - právo vědět, které konkrétní subjekty a v jaké míře znečišťují naše životní prostředí.

Zákon, který po velkých bojích schválila 13. května 1998 Poslanecká sněmovna a který 1. července 1998 vstoupil v platnost, v praxi znamená, že se od úřadu nejen dozvíte, zda je potok znečištěn, ale i (pokud je to ovšem úřadu známo), kdo ho znečišťuje a čím. Před platností zákona by vám to úřad s největší pravděpodobností odmítl prozradit s tím, že jde o obchodní tajemství. Máte také právo žádat informace o různých aktivitách úřadů ve věcech životního prostředí.

Samotný text zákona si můžete opatřit poměrně snadno (vyšel ve Sbírce zákonů, je dostupný na internetu), nicméně brožura vám nabízí podstatně více. Především je text zákona opatřen komentářem z pera autora návrhu tohoto zákona JUDr. Petra Kužvarta. Možná vůbec nejcennější je část "Vzory podání ve věcech přístupu k informacím", která vám na konkrétních případech radí, jak formulovat žádost o poskytnutí informací a jak reagovat na možné obstrukce či nečinnost ze strany osloveného úřadu. Nejen pro psaní žádostí o informace je užitečný připojený seznam orgánů a institucí státní správy, který u jednotlivých institucí uvádí nejen adresy a telefony, ale popisuje i jejich pravomoci. Pokud vás právo na informace zajímá hlouběji, oceníte jistě připojené texty "Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí" (text schválený evropskými ministry životního prostředí v červnu 1998 v dánském Aarhusu) a "Směrnici Rady Evropských společenství o volném přístupu k informacím" ze června 1990. Zhruba stostránkovou publikaci formátu A5 uvádí předmluva jednoho ze tří poslanců, kteří zákon o právu na informace o životním prostřed předložili - RNDr. Libora Ambrozka (KDU-ČSL). Libor Ambrozek v ní čtivě líčí potíže, které musel při prosazování zákona překonat on a další dva předkladatelé (dnešní ministři za ČSSD - Jaroslav Bašta a Václav Grulich).

Je mi líto, ale žádné za řeč stojící vady jsem na publikaci neobjevil a nezbývá mi, než ji doporučit každému, kdo hodlá z úřadu nějakou tu informaci o životním prostředí vyzískat.

---

reklama

---