Jindřich Štreit 1965-2005

Farma Johanna Haningera leží v mělkém údolí nedaleko rakouského Eggenburgu. Když ji na začátku 90. let minulého století navštívil český fotograf Jindřich Štreit, už dvě desítky let se její majitelé věnovali ekologickému zemědělství. Štreit s nimi žil, pomáhal jim na poli, seděl s nimi u stolu a taky jejich život fotil. Teď jsou snímky z farmy součástí přehlídky Štreitova dosavadního díla v pražském domě U Kamenného zvonu.

Eggenburg, Rakousko, 1992.
Foto: Jindřich Štreit

„Některým lidem tato série připadala málo akční, jako kdyby se v ní moc nedělo. Třeba každodenní společný oběd manželů je vlastně taková obyčejná situace. Pro mě je v ní ale ukryto velmi, velmi mnoho,“ vyprávěl Jindřich Štreit při autorské prohlídce své retrospektivy v polovině listopadu.

Výstava je vůbec holdem obyčejným, ale silným situacím, lidským vztahům, společnému prožívání, hlubokým pocitům a naději. A to ať už jde o fotky, které autor pořídil ve svém domovském prostředí vesnic Nízkého Jeseníku a v nichž se mu podařilo neopakovatelným způsobem zachytit život českého normalizovaného venkova (a za něž se před rokem 1989 dokonce ocitl ve vězení), tak o fotky, které nasnímal po roce 1990 při svých cestách do vzdálených regionů (Francie, Burjatsko, Čečna, Japonsko atd.) nebo při práci na dalších tématech, jako jsou různě omezené komunity (vězenkyně, lidé závislí na drogách, postižení lidé v ústavech atd.) nebo těžká fyzická práce (lidé z ledkových dolů, horníci apod.). Rovněž sepětí s přírodou je motiv, který se v různých cyklech, například z maďarské Pusty nebo z bývalého Sovětského svazu, opakovaně na Štreitových snímcích objevuje. Fotograf přitom ale není sentimentální, spíš vstřícný a chápavý.

Podobně postupoval i na farmě v Eggenburgu. „Jindřich Štreit dlouho fotil oprýskané vesnice na Šumpersku. Když pak mohl po otevření hranic vyjet do Rakouska, dalo mu mezi tamními načinčanými farmami dost práce najít nějakou podobně oprýskanou,“ usmíval se na autorské a kurátorské prohlídce Tomáš Pospěch, který výstavu Jindřicha Štreita koncepčně připravil. Stavení, jehož počátky sahají až do 15. století, bylo dlouho mlýnem na barvířské byliny, později pilou a pak zase obilným mlýnem. Rodina Johanna Haningera ho ale přestavěla na zemědělskou usedlost, která působí spíš jako tvrz, a pustila se do ekologického zemědělství. Štreit tam s nimi v průběhu dvou let žil. „Jejich vztah ke zvířatům byl neuvěřitelně vlídný,“ vypravoval na výstavě sám autor. Vzpomínal i na to, že žena za svůj život v podstatě neopustila farmu. Muž naopak vyjížděl do města, nikoli ale kvůli povyražení, ale kvůli prodeji vlastních výpěstků. Když se pak vrátil, žena se zvířaty ho spokojeně vítaly.

	Eggenburg, Rakousko, 1992.
	Foto: Jindřich Štreit

„V intimitě a tématické sevřenosti je to nejrustikálnější a nejživočišnější Štreitův projekt, autorova konfese, která obsahuje apolitickou esenci všeho toho, co do té doby vyfotografoval,“ napsal o souboru Farma Tomáš Pospěch a při autorské prohlídce význam tohoto souboru zopakoval. Právě proto prý šest fotografií z cyklu Farma umístil do místnosti, která svým tvarem připomíná kapli. Jindřich Štreit vzápětí potvrdil, že i z jeho pohledu eggenburgské fotografie vyprávějí o zcela základních situacích života. O protivenstvích, o síle, ale i o smutku a půvabu každodennosti.

Jindřich Štreit. Fotografie 1965 – 2005. Galerie hl. m. Prahy, dům U Kamenného zvonu, výstava trvá do 3. 2. 2008. Autorem textů a koncepce výstavy je Tomáš Pospěch. Výstava už proběhla rovněž v Ostravě, v Bratislavě, v Olomouci a v Opavě. Dál bude reprízována v Českých Budějovicích, Chebu, Polsku a Francii.

Článek je převzat z tištěného Ekolistu 12/2007.

---

reklama

---