Milešovka ze všech stran

Málokterý turista putující Českým středohořím si nechá ujít výstup na zdejší nejvyšší horu Milešovku (836,6 m), která je současně jednou z nejvýraznějších a nejkrásnějších hor Čech. Teď máme možnost koupit si i knížku, která je věnována výhradně této mimořádné dominantě. Hlavním autorem publikace je klimatolog a dřívější ředitel Ústavu fyziky atmosféry AV ČR Josef Štekl, se kterým spolupracovalo dalších 12 odborníků. Autorský kolektiv obsáhl téma Milešovky opravdu z všemožných úhlů – najdeme tu pasáže o historii hory, jejího okolí i staveb na jejím vrcholku, o geologii, fauně a flóře, turistice, značná pozornost je pak věnována klimatografii hory. Je to logické, protože publikace vyšla ke stému výročí zdejší meteorologické observatoře, která je v provozu od ledna 1905.

Milešovka
Foto: Karel Stibral/EkoList

Dozvíme se tu mimořádně zajímavé a detailní informace ze všech zmiňovaných oblastí, navíc doprovázené pěknými fotografiemi Miloslava Kalíka, historickými obrázky, grafy i tabulkami. Najdeme zde mnoho názvů rostlin a zvířat žijících na této hoře, rovněž mnoho jmen přírodovědců, ale i zdejších hostinských, stejně jako mnoho údajů o zdejším klimatu. Zcela ve stylu staré rady, že skrze jeden květ lze poznat celý svět, autoři přecházejí „skrze Milešovku“ k širším celkům, jako je historie středohoří, meteorologická terminologie či kladný účinek hor na lidský organismus.

Josef Štekl a další autoři mají sympatickou odvahu přerušit strohé vědecké pasáže vlastní citovou reakcí na přírodní objekty a neváhají například při popisu proudění vzduchu nad kuželem hory proložit text odstavcem obdivujícím eleganci plachtění káňat nad Milešovkou. Stejně mile působí i malé odbočky k různým historiím a historkám, a to třeba i úryvkům z historie přírodních věd.

V zapojení detailů anebo naopak širších celků je ovšem i určitý kámen úrazu, před kterým ale stojí autoři podobných monografií vždy – která historka a který údaj je ještě zajímavý a ozvláštňující celek a co je už pominutelná drobnost? Kde se zastavit při zobecňování a vůbec zařazování údajů a faktů do širšího kontextu? Jak napsat přírodovědný text a nevysvětlit základní pojmy?

Řešení těchto jistě nelehkých dilemat bohužel ubralo na kvalitě i tohoto textu. Přestože mám k této a vůbec podobným knihám velké sympatie, nemohu si zde odpustit kritiku. Na mnoha místech je totiž text skutečně nevyvážený – proč například v historických pasážích zaujímá jistě zajímavé husitství řadu stran, ale o 16. století se nedozvíme prakticky nic? Je opravdu nutné popisovat osudy husity Jakoubka z Vřesovic do takových detailů, jako je nákup vzdáleného hradu Egerberg za 2000 kop grošů? Není v určitém nepoměru pět stránek o geologii k téměř sedmdesáti věnovaným klimatu, byť jistě výjimečnému a spojenému s observatoří? Je jistě dobrý nápad jednotlivě probrat okolní města, kopce a hrady, ale proč jsou pak v knize uváděné informace slabší než na zadní straně mapy Klubu českých turistů?

Otázkou je rovněž použití míry odborného názvosloví v textu, ale to bude vždy problém, protože přílišné zjednodušení by někdy bylo na škodu – autoři ostatně s odzbrojující přímostí odkazují čtenáře (na reklamě z poslední stránky) ke koupi akademického slovníku cizích slov z produkce nakladatelství Academia.

Co ovšem považuji za asi největší nedostatek textu, je téměř naprosté přecházení významu Milešovky a vůbec Českého středohoří pro německou kulturu a především romantické období (byť němečtí vědci jmenováni jsou). S výjimkou zmínky o Alexandru von Humboldtovi, který zde doprovázel pruského krále a označil rozhled z Milešovky za třetí nejkrásnější na světě, v knize nenajdeme vůbec nic o tom, že to byli právě němečtí umělci (Goethe, Friedrich, Tieck, Carus), ale i bezejmenní turisté, kdo „objevil“ půvaby středohoří i pro české obyvatelstvo. Mlčením se přechází, že zde byly Sudety, i to, že většina zdejšího obyvatelstva byla vysídlena. Pouze je jaksi mimochodem v pasážích o kvalitě ovzduší zmíněno, že zdejší populace tu žije teprve ve třetí generaci nebo že byl zdejší pozorovatel observatoře odsunut. (Neznamená to přece, že německý živel musí být zmiňován jen v kladných spojitostech – právě Milešovka byla i místem srazů heinleinovců.)

Každopádně České středohoří bylo jedním z nejoblíbenějších míst výletů právě německého obyvatelstva a pro romantiku obecně byl tento prostor určitě jedním z nejinspirativnějších vůbec – vzpomeňme na nedávnou litoměřickou výstavu kurátora Jiřího Zemánka (viz EkoList 07/05). Jak tato výstava ukázala, určitě by stálo zato napsat i kapitolku o významu Milešovky a Českého středohoří pro umění a umělce vůbec – pochopitelně i pro ty české, z nichž jsou zmíněni v textu alespoň literáti.

Tato nerovnováha a někdy přetíženost detaily bohužel ubírá knize na hodnotě a dovedu si představit, že by ji někdo mohl označit i za jakýsi „kabinet kuriozit“. Tak daleko bych nešel a domnívám se, že nelze než tuto práci i takový typ publikací přivítat – každý v něm jistě nalezne spoustu zajímavých údajů, postřehů i historek, které jsou působivé právě svým vztahem ke konkrétnímu místu a tvoří půvabný, i když poněkud roztříštěný propletenec. Možná že by zde ale měl hrát větší roli editor nakladatelství, který by výslednému tvaru knihy pomohl svým nadhledem a větší snahou po vyváženosti obsahové i formální.

Milešovka Na výrazném trachytovém kuželi Milešovky, který převyšuje okolí až o 400 m, se nalezly úlomky už neolitických kamenných seker, poté i zbytky nádob z doby bronzové. Nalezla se ovšem rovněž keramika Keltů, kteří měli centrum pravděpodobně v Lovosicích. Podél Milešovky táhlo vojsko Karla Velikého, její kužel byl svědkem budování a pádu knížectví Lučanů, na dohled jsou Stadice Přemysla Oráče. Od 13. století se okolí zalidňuje německými kolonisty, velké změny a vojenské akce se pak odehrávají v době husitské. Nejznámnější osobou, která na horu vystoupila před vznikem turistiky, byl Bohuslav Balbín v 17. století. Na počátku 19. století začala hora přitahovat především lázeňské hosty z Teplic, lákala ale i řadu umělců, např. Goethe sem vystoupil r. 1810. Roku 1820 tu byl postaven malý hostinec, který se později rozrostl o obchod, kapličku a taneční prostranství; ve čtyřicátých letech byla vystavěna i menší rozhledna. Místní si začínají přivydělávat vynášením lázeňských hostů na vrchol. Roku 1905 je pak postavena meteorologická observatoř s rozhlednou (19 m). Současně zde byla zřízena i telefonní a telegrafní stanice, která pozorování denně předávala do Vídně. Vlastní observatoř pak byla v průběhu století rozšiřována a modernizována, ostatní objekty spíš chátraly, v budově hostince se usadili vojáci. Zajímavé je na Milešovce klima, velmi proměnlivé, s častými bouřkami (odtud německý název Donnersberg – Hromová hora) a velkým počtem blesků. Milešovka patří k největrnějším vrcholům republiky. Zdejší observatoř se pyšní nejdelší řadou měření na horské observatoři v ČR a díky tomu byla jako jediná z našich zemí zařazena mezi referenční stanice Globálního klimatického systému. Za sto let měření se zde oteplilo o 0, 87° C.

Tato recenze vyšla v časopise EkoList 3/2006.

---

reklama

---