Odumírání lidskosti

Odumírání lidskosti je jednou z knih rakouského etologa a nositele Nobelovy ceny Konrada Lorenze, která (spolu s prací "Osm smrtelných hříchů a částečně také s knihou "Takzvané zlo") se snaží slovy biologa pojmenovat vzorce chování zhoubné pro lidský druh a civilizaci. V knize se opakují některé motivy známé z "Hříchů" (například teze o zhoubnosti fungování některých instinktivních mechanismů, vzniklých pro podmínky nedostatku a mezidruhové soutěže v dnešní době nadbytku - např. radost z růstu, přílišná specializace, kolektivní agresivní nadšení) či "Takzvaného zla" (nebezpečí související se zaměřením druhu na výlučně vnitrodruhovou konkurenci). Jiné motivy jsou nové.

Autor nejprve polemizuje s nebezpečím konejšící víry ve smysluplnost evoluce a světa. Dokazuje, že evoluce je proces náhodný a že náš svět není prostě tím nejlepším ze všech možných. Nelze se proto konejšit vírou v předurčenost budoucnosti, která by zákonitě musela spět k pokroku. Naopak podle Lorenze se zdají být degenerační účinky dnešního technokratického uspořádání světa nepochybné. Ve druhé části odmítá scientistické chápání světa a obhajuje skutečnost subjektivně vnímané reality (jako je krása, hodnota), právě redukce světa na měřitelné veličiny je jednou z příčin "odumírání lidskosti".

V závěru kreslí Lorenz chmurný obraz naší společnosti, v náznacích ne nepodobný Huxleyho "The Brave New World" (na který se ostatně Lorenz často odvolává). Zejména v kapitolách o "zestádňování" člověka technokratickou společností, pro kterou je lidská svoboda a autonomie nežádoucí, mi humanista Lorenz připomenul argumenty teroristy Unabombera. Snad je poučné, k nakolik jinému řešení zoufalý Lorenz dochází - poslední dvě kapitoly knihy jsou věnovány výchově mládeže, ve které Lorenz vidí jedinou možnost zvrácení současných sebedestruktivních trendů civilizace.

---

reklama

---