Recepty pro příští století
Pokud ve čtenáři vyvolá tento podtitul stín pochyb o tom, zda jde o seriózní studii dnešního "globalizovaného" světa nebo spíše o politický manifest, nebude ve svých obavách zklamán. Lafontainova kniha nepochybně do značné míry politickým manifestem je. V žádném případě tím ale nechci říct, že by snad patřila do sběru mezi volební letáky. Naopak, myslím, že stojí za to jeho knihu číst a možná že v parlamentních lavicích by se měla stát povinnou literaturou. Pro naše sociální demokraty jako učebnice toho, o čem je v dnešní sociálně demokratické Evropě řeč, pro naše pravicové politiky minimálně jako učebnice kultivované politické debaty.
"Globalizace" je dnes termín stejně populární a stejně zneužívaný, jako byla před zhruba pěti lety například "postmoderna". Globalizací se dnes ohání každý, na globalizaci se svádí takřka veškeré problémy, na druhé straně se geometrickou řadou množí sliby, jak se budeme mít fantasticky, až nás ta globalizace konečně "spolkne".
Největší užitek pro čtenáře Lafontainovy knihy bude nepochybně spočívat ve skutečnosti, že jde o elaborát velmi střízlivý, který zkrátka bere globalizaci jako fakt, jako rys společnosti na přelomu 20. a 21. století. Jako jev, který s sebou (jak už to bývá), nese řadu druhotných příznaků, které mohou být velmi pozitivní, stejně tak jako s sebou přináší aspekty, které mohou vést k velmi tragickým koncům.
Lafontaine nezakrývá čtenáři ani jeden z pólů globalizace. Naopak. Jeho "manifest" může být minimálně zdrojem inspirace, kudy a jakým způsobem by se měla ubírat politika prvních dekád 21. století tak, aby zabránila přílišným sociálním otřesům, které může světová ekonomika přinést. Investice do vzdělání (překvapivě nejenom univerzitního, ale zejména odborného), do ekologických technologií, do pracovních míst ve službách, radikální rekonstrukce mezinárodních organizací, jako je Mezinárodní měnový fond, Světová banka či Světová obchodní organizace směrem k větší sociální a ekologické citlivosti. To je jen několik málo základních bodů, v nichž Lafontaine vidí cestu pro evropskou (byť zejména německou) společnost.
"Vadou na kráse" celé publikace jsou poslední tři kapitoly, které je možné opravdu jen stěží brát za něco jiného, než za politický pamflet sociální demokracie proti čerstvě opozičnímu bloku křesťanských demokratů.
reklama