Tam, kde teče Doubravka
 |
Kniha je rozdělena do dvou dílů. První se věnuje dolnímu a druhý hornímu Podoubraví. Provádí po jednotlivých vesnicích a městech, ležících v blízkosti Doubravky a seznamuje s jejich historií. I u té nejmenší vísky vysvětluje autorka etymologii názvu, popisuje nejzajímavější úseky historie, cituje místní kroniky a pamětní knihy. U některých vesnic připojuje i pověsti a představuje výrazné osobnosti, které zde žily, nebo obec alespoň navštívily. I mnoho místních by jistě překvapilo, že nenápadné vesničky v okolí Doubravky se pojí se jmény Jiřího z Poděbrad, Matyáše Korvína nebo Emmy Destinové. Autorka nezapomíná ani na významné památky, a především na významné stromy, které jsou jak se zdá její největší láskou. Jejich výčet se počíná už v první kapitole tisíciletou klokočovskou lípou a téměř v každé vesnici se najde další. Popis historie a místních reálií je proložen otázkami, ve kterých dává autorka zaznít osobním úvahám, které v ní krajina vyvolává. Poněkud rušivě však působí, že podobné osobní rozjímání je v knize většinou nashromážděno na jednom místě.
Popisu samotné řeky jsou věnovány, podle mého názoru, pouze neurčité popisné pasáže plné nicneříkajících metafor. Autorka vypráví pouze o tom, jak se valí voda přes kameny a odráží sluneční paprsky na hladině. Nejdelší a nejkonkrétnější pasáž o řece samotné je o Pařížovské přehradě, která zde byla vystavěna v letech 1909 - 1913. O bohaté fauně a flóře Podoubraví se lze dočíst pouze okrajově. O dalších přírodních faktorech není v knize ani zmínka. Knížka je spíše vyznáním lásky ke krajině, než snahou nějak uceleně informovat o Doubravě a jejím okolí. Celý text knihy doprovází perokresby Jaroslava Turka.
reklama
