Teorie a metodika ekologické výchovy
Pokud jde o moji první námitku: každá vědecká disciplína má ve zvyku obalovat své texty vlnou specifických obratů a termínů, často používaných ne kvůli přesnějšímu pojmenování skutečnosti, ale kvůli posílení dojmu odborné úrovně publikace. Tento spor mezi pojmenováním jasným a "odborně pedagogickým" se částečně objevuje i v této knize; autorka se sice snaží ilustrovat prezentované teoretické zásady konkrétními aktivitami, ale můj dojem z výsledku je často zmatený.
Nedostatečná environmentální odbornost se projevuje např. v hrubé chybě, které se autorka dopustila v pomocném textu pro učitele k uvedení do problematiky odpadů - autorka v kapitole o recyklaci uvádí jako značku pro recyklované výrobky např. Der Grüne Punkt, značku, o které se "environmentální vychovatelé" snaží urputně veřejnost přesvědčovat, že se životním prostředím u nás nemá opravdu nic společného. V kapitole o předcházení vzniku odpadů autorka uvádí jistě zajímavé informace o tom, kolik odpadů vyprodukuje průměrný Američan, troufám si ale říct, že děti by průměrný Čech zaujal víc.
V knize by podle mne mělo být rovněž explicitně uvedeno, že se zabývá environmentální výchovou na základních či mateřských školách, pro starší studenty jsou doporučené aktivity nepoužitelné. Za nešťastné považuji rovněž autorčino rozhodnutí razit pojem "ekologická výchova" namísto přesnějšího "environmentální výchova", přispívá tím k terminologickému zmatku, který u nás kolem "ekologie" a "environmentalistiky" bují a ve svých důsledcích vede i k četným zbytečným polemikám v tisku.
Reakce na tuto recenzi, reakce na reakci.
reklama
