Úryvek - Na auto
Pýcha mne svedla.
Jeden španělský filozof napsal, že bůh (bůh nebo Bůh?) nepotřebuje automobil, protože je věčný. Ani já nemám auto, a jsem proto podoben bohu (Bohu). Nesnažím se předjet vlastní rakev v oktávii. Jdu vstříc své smrti pěšky a polními cestičkami, kam auta nemohou. Místo motopříruček studuji Aristotela a kovbojky. V životě jsem neměl v ruce automapu, ale vím, jak se dostanete z Veselí do Strážnice loukami.
Byl jsem v povijanu, když na Slovácko přijel Romain Rolland. Protože tatínek uměl francouzsky, bydlel několik dní u nás. Cimbály a hudci ho moc nebavili, ale proseděl celé noci na loukách u slepých ramen Moravy a pokorně naslouchal zpěvům žab.
"Zelený Beethoven," řekl mému tátovi, když zase odjížděl do Paříže. To proto, že chodil pěšky, neměl renaulta, ale za to dlouhé, dlouhé nohy. Až na zem a ještě trochu zahnuté, jak říkával můj profesor latiny.
Mám zrovna takové a užívám jich.
Mnoho je toho věčného ve mně, především všechny moje chyby. Nemaje auto, jsem věčný jako bůh. Jako bůh se všemi chybami. Mnohokrát se mi pro moji věčnost lidé vysmívali. Hlavně abstinenti. Kdybych prý ..., tak bych už dávno měl spartaka.
Nemám. Oni ho mají a jejich život je střízlivý, strašně střízlivý.
Až do smrti se budou potloukat po silnicích.
Bože, kdybych měl automobil, pak už bych neměl čas na své chyby a na svá mýlení. Přestal bych se Ti podobat. Jsem přeci Tvoje největší chyba a Ty to víš.
(Nebo ty?)
reklama
