Úryvek - Nepříjemná pravda

Moderní průmyslová civilizace se ve své současné podobě ocitá v prudké kolizi s ekosystémem naší planety. Její frontální útok na Zemi je tak zuřivý, až se tají dech, a otřesné následky přicházejí tak rychle, že je ani nestačíme registrovat, natož chápat jejich globální dosah a organizovat patřičnou a včasnou odpověď. Izolované hrstky odbojářů, kteří se s touto ničivou silou setkali na vlastní kůži, se jí postavily na odpor – inspirující, ale v konečném hodnocení zoufale nedostatečný. Nechybí jim odvaha, imaginace nebo schopnosti, ale jejich soupeřem není nic menšího než současná logika světové civilizace. Dokud bude civilizace jako celek se svou ohromnou technickou silou pokračovat v dosavadním trendu uvažování, který podporuje ovládání a využívání přírodního světa k okamžitému prospěchu, bude tato ničivá síla dále devastovat svět bez ohledu na kteréhokoli z nás.

Dospěl jsem k přesvědčení, že musíme začít rázně a nedvojsmyslně jednat: musíme učinit záchranu životního prostředí ústředním organizačním principem civilizace. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, jsme účastníky ohromné bitvy o rovnováhu na této planetě a začneme v ní vítězit teprve tehdy, až sdílený pocit naléhavého nebezpečí vyburcuje většinu lidí na světě, aby spojili své síly. Je načase si říci, jak lze něčeho takového dosáhnout. V předchozích kapitolách jsem se pokusil osvětlit tuto krizi z pohledu přírodovědeckého, ekonomického, sociologického, historického, informatického, psychologického, filozofického a náboženského. Nyní bych se chtěl k otázce co se s tím vším dá dělat, vyjádřit ze svého výchozího bodu – jako politik.

Jedna z širších definic politiky říká, že to jsou všechny způsoby, jimiž dospíváme ke kolektivnímu rozhodování. Dnes stojíme před řadou rozhodnutí, která patří k nejtěžším v lidských dějinách. Je třeba využít veškerého politického umění, abychom definovali naše možnosti volby, aby si veřejnost uvědomila bezprostřední nebezpečí před námi a aby byla přijata rozhodnutí směřující k takovému společnému postupu, který má rozumnou šanci na úspěch.

Není pochyb, že vytouženého vítězství můžeme dosáhnout, pokud se v dostatečné míře shodneme na svých cílech. Bude sice velmi obtížné změnit zavedené způsoby uvažování a jednání, ale přesto jej obnovení přirozené rovnováhy našeho ekosystému v našich silách. Navíc je pro nás žádoucí i z řady dalších důvodů, k nimž patří náš zájem o sociální spravedlnost, politickou demokracii a tržní ekonomiku. Ze závazku uzdravit životní prostředí konečně vyplývá i nové zaujetí pro to, co Jefferson považoval za nezadatelná práva americká i všelidská: život, svobodu a hledání štěstí.

Kapitola 14: Nový společný cíl, strana 239-240.

---

reklama

---