Úryvek - Osvobození zvířat

Přečíst si původní předmluvu k této knize znamená vrátit se do polozapomenutého světa. Lidé zajímající se o zvířata mi už nenabízejí sendviče se šunkou. Aktivisté za osvobození zvířat jsou dnes vegetariány, i v konzervativnějším hnutí za lepší zacházení se zvířaty všichni pochopili, co znamená pojídání masité stravy. Ti, kteří tak ještě činí, se za to omlouvají a jsou schopni používat – při přípravě pokrmů pro ostatní – alternativní nemasové ingredience. Uvědomují si, že sympatie ke psům a kočkám je třeba rozšířit o vepře, kuřata a laboratorní krysy. Nejsem s to říci, nakolik za tuto změnu vděčíme knize Osvobození zvířat. Znání novináři ji pojmenovali „bible hnutí za osvobození zvířat“. Takový titul mi bezesporu lichotí, současně mne uvádí do rozpaků. Nevěřím na bible. Žádná kniha nemá monopol na pravdu a sotva může čehokoliv dosáhnout, aniž by ve svých čtenářích vyvolala odezvu. Mezi hnutími šedesátých let zaznamenala kniha Osvobození zvířat další patrný úspěch: shromáždila dosavadní argumenty a dala jim ucelený tvar. Ostatní pak bylo dílem ušlechtilých, eticky zaměřených a nadšených lidí – zpočátku několika málo jednotlivců, potom dalších stovek a tisíců, až po dnešní možná už miliony těch, kteří tvoří Hnutí za osvobození zvířat. Věnuji své rozšířené vydání právě jim, protože bez nich by její první vydaní potkal osud knihy Henryho Salta Práva Zvířat z roku 1892 a na policích Britského muzea by je pokrýval jen prach, dokud by nová generace o osmdesát let později neobjevila pár zapadlých recenzí a nepřišla na to, že vše bylo řečeno, i když bez užitku.

Tentokrát to už nebude nadarmo, neboť hnutí se rozrostlo. Pro zvířata bylo dosaženo důležitých výdobytků. Další, ještě větší cíle leží teprve před námi. Hnutí za osvobození zvířat nabylo nyní celosvětových měřítek a jeho záměry budou ještě dlouho na pořadu dne.

Lidé se mě často ptají, zdali jsem s jeho rozšiřováním spokojen. Způsob, jakým se mě ptají, prozrazuje, že ode mě očekávají prohlášení, že se mi nikdy ani ve snu nezdálo o takovém dosahu jeho působení. Mýlí se však. Snil jsem přinejmenším o tom, že každý, kdo si moji knihu přečte, řekne ke všemu... „samozřejmě“, stane se vegetariánem a začne protestovat proti tomu, jak zacházíme se zvířaty, takže se o knize Osvobození zvířat bude dovívat stále více lidí a alespoň to nejextrémnější a zbytečné utrpení zvířat pod mocným tlakem veřejných protestů brzy skončí.

Je ovšem pravda, že takové sny jsem uváděl na pravou míru, neboť jsem znal obtíže: konzervativnost většiny z nás, když jde o naše žaludky, finanční zájmy, které nutí lidi bojovat do posledního milionu, aby obhájili právo vykořisťovat zvířata pro svůj maximální zisk, tíhu historie a tradice, podpírající postoje, které toto vykořisťování ospravedlňují. A tak jsem potěšen, že jsem potkal řadu lidí, kteří moji knihu četli a souhlasili s ní nebo přestali jíst maso a dali se do služeb Hnutí za osvobození zvířat. Dostával jsem také mnoho sympatizujících dopisů. Navíc mě samozřejmě těší, že po mnohaletém a tvrdém boji se stalo toto hnutí politickou a občanskou skutečností. Ale ani to nestačí. Jak toto vydání jasně ukazuje, hnutí dosud zapůsobilo jen málo na nejvnitřnější způsoby vykořisťování zvířat.

Kniha Osvobození zvířat vyšla poprvé v roce 1975 a nezaznamenala od té doby žádné podstatné změny. Mezitím však dozrály tři důvody pro její přepracování. Když se objevila na knižním trhu, Hnutí za osvobození zvířat ještě neexistovalo. Pojem sám nebyl znám a nebyly tu žádné organizace – sotva několik malých – které by usilovaly o radikální změny v našich vztazích ke zvířatům a o jejich praktickou realizaci. Vydat po patnácti letech knihu stejného názvu, která by neodrazila existenci moderního hnutí a nekomentovala jeho rozšiřování, by rozhodně bylo podivné.

Vedle moderního Hnutí za osvobození zvířat nebývale vzrostl i počet knih, které se týkají tématu a často komentují stanoviska uvedená v prvním vydání této knihy. Sám jsem strávil dlouhé večery s přáteli i se spolupracovníky Hnutí za osvobození zvířat a diskutoval s nimi jak o jejich teoretických problémech, tak o praktických závěrech. Zdá se, že některé jejich názory je nezbytné uvést, i kdybych měl jen ukázat, nakolik se můj pohled na celou věc změnil či nezměnil.

---

reklama

---