Velká kniha o klimatu Zemí koruny české

Velkou knihu o klimatu by neměli nechat bez povšimnutí zájemci o přírodu. Pojednává totiž o jednom z největších environmentálních témat současnosti - o klimatických změnách. Nejstarší ucelené řady měření počasí pomocí přístrojů (tzv. instrumentální řady) až na výjimky pocházejí z 18. století, ve střední Evropě je známá řada měření z pražského Klementina. Historičtí klimatologové se ovšem pokoušejí popsat klima a počasí v ještě starších obdobích. Jeden z autorů knihy, Jiří Svoboda, si před lety sehnal data z několika severočeských vinic, které byly založeny v období po třicetileté válce. Ze záznamů o sběrech vína a o jeho kvalitě odhadl vegetační teploty a z nich vypočítal sezónní teploty. Dostal teplotní řadu, která bez velkých výkyvů navazovala na klementinskou řadu instrumentálních měření. Při porovnání se zahraničními dlouhodobými teplotními řadami zjistil, že výchylky si odpovídají, a protáhl klementinskou řadu přibližně do roku 1680.

Velká kniha o klimatu Zemí koruny české
Repro: EkoList

Po čase se dal dohromady se Zdeňkem Vašků a společně prošmátrali 1000, možná až 1200 kronik, městských knih, farních matrik atd., v kterých hledali jakékoliv záznamy týkající se počasí. Brali i poznámky, z kterých se dala klimatologická či meteorologická data odvodit, tedy záznamy třeba o úrodách, o výskytu housenek nebo o náletech kobylek. Dodnes nashromáždili úctyhodných 40 tisíc informací. Velká kniha o klimatu je výsledkem jejich letitého úsilí a syntézou oněch desetitisíců údajů. Přibližně polovinu knihy autoři věnují popisu každoročního počasí od symbolického roku 1000 do počátku instrumentálního měření teplot v pražském Klementinu.

Kniha však není čistě statistickým přehledem, ale neobvyklým průvodcem dějinami. Zjišťujeme například, že život v 11. století byl "neuvěřitelně drsný", protože při tehdejším způsobu hospodaření měly už dva neúrodné roky po sobě za následek hladomory a víceleté neúrody ústily v hospodářské katastrofy celých oblastí. V obdobích s příznivým klimatem (tzv. klimatické optimum) naopak roste populace a prodlužuje se délka života.

Z dlouhodobých meteorologických a klimatologických řad je možné vyčíst i pravděpodobnost opakování určitých klimatických cyklů. Zimy se například velmi pravděpodobně mění v tzv. devadesátiletém cyklu. Co to znamená? Prvních 45 - 50 roků převažují zimy teplé. Pak dojde ke změně a dalších 40 - 50 roků je v zimě znát ochlazení a srážky se přesouvají do jiného období v roce. Podle autorů knihy bychom se nyní mohli nacházet na konci padesátiletého období teplejších zim.

Popis klimatické minulosti českých zemí je doplněn detailním přehledem a popisem historických povodní na Vltavě. Do knihy je zařazen i stručný přehled pravidelně se opakujících krátkých meteorologických období roku (v rozšířené verzi je naleznete v knize Zdeňka Vašků Velký pranostikon).

Vše doprovázejí pasáže o současném stavu poznání klimatu. Autoři v knize sice jasně říkají, že snižování emisí skleníkových plynů je oprávněné, bližší je jim ale myšlenka, že i ve věci klimatických změn má nad člověkem navrch příroda. A přírodní cykly zřejmě určí i klimatickou budoucnost. "Není důvod předpokládat, že tento interglaciál (tedy současnost - pozn. aut.) skončí jinak než všech padesát předcházejících - příchodem ledové doby," říkají.

Povodeň na Vltavě v roce 1890, Praha.
Repro: EkoList

Autoři občas klimatu přisuzují příliš velký vliv (na obalu knihy slibují, že se čtenář dozví, proč byl Karel IV. úspěšným panovníkem, v knize ale zjistíme jen to, že mu počasí přálo, když se snažil povznést české vinařství), není ale sporu o tom, že vliv klimatu na historii je podceňován a tato kniha má šanci nepoměr napravit. Své místo bude mít v knihovnách i za deset let, tím spíš je ale smutné, že redakční práce na knize byla poněkud nedbalá. Občas se informace v knize opakují, je vidět, že jde o posbírané kratší eseje spojené do jednoho textového celku.

Na gramatické a grafické chyby narazíme téměř na každé stránce. Při psaní některých vět tvůrci nejenže rezignovali na interpunkci, ale při nedostatečném redakčním dohledu by jejich slova bez kontextu zcela ztratila srozumitelnost (" ... buď převáží přirozený chod a pak budeme v několikaletém průměru pociťovat oteplování anebo převládne přirozený chod a pak nás s největší pravděpodobností čekají studenější a vlhčí desetiletí." - str. 443). Jinde s údivem zjistíme, že "Finsko se mírně oteluje" (str. 427). Těžko se smiřuji také s tím, že v knize chybí nejen rejstřík, ale i základní přehled literatury. Vynahradit by to případným nadšencům snad mohlo zveřejnění nejstarších teploměrných řad na světě, kde si mohou najít, jak bylo třeba v Basileji v říjnu 1873.

Nicméně knihu jako celek je nutné ocenit. Autoři snesli dohromady neuvěřitelné množství informací a jejich suma si hodnotu uchová dlouhý čas. Dílo dobře vsazuje dnešní přeháňky do staletých souvislostí a laikovi relativně pochopitelně vysvětluje poznatky, které o chodu klimatu v současnosti máme.

Recenze je převzata z tištěného EkoListu březen 2004.

---

reklama

---