Rekreační cesty pro cyklisty: Východiska, důsledky a řešení

Cyklistika se s počátkem nového tisicíletí v Česku stává stále oblíbenější rekreační aktivitou. Spojuje v sobě možnost pohybovat se v přírodě, někam se podívat a udělat při tom něco pro své zdraví. Této popularity si všímají i státní správa a samospráva a začínají cyklistiku podporovat. O cyklistické dopravě se všeobecně předpokládá, že je bezpečná a šetrná k životnímu prostředí. Od cykloturistiky se pak očekává, že pomůže generovat příjmy z cestovního ruchu, a tím přispěje i k rozvoji regionů. Po mnoha letech, kdy podpora cykloturistiky spočívala v instalování žlutých tabulek podél různě frekventovaných silnic, najednou rostou v krajině cyklostezky jako houby po dešti. A ač se to nezdá, investují se do nich (a do jejich plánování) obrovské částky peněz. Ve jménu cyklistů i životního prostředí se asfaltují a rozšiřují cesty s původně přírodním povrchem, budují se i zcela nové, dokonale hladké, přímé koridory, spíše „cyklodálnice“. U mnoha cyklistů ale několik metrů široký asfaltový koberec občas i s obrubníky a zábradlím vzbuzuje rozpaky. Vyjeli si do přírody a chtějí vidět přírodu, ne silnici. Dopad cyklostezek na krajinu se v České republice zatím nebere moc vážně. A přitom jsou to právě krajinné zážitky, které jsou pro rekreační cyklistiku motivem. Přečtěte si publikaci v elektronické verzi.