Majestátná koza šrouborohá se vrací do pakistánských hor

Dvacetileté úsilí o záchranu zvířecího symbolu pákistánských výšin, majestátních koz šrouborohých, bylo korunováno úspěchem. Důvod k oslavě mají nejen členové mezinárodní Společnosti pro ochranu přírody (Wildlife Conservation Society, WCS), ale především místní obyvatelé, kteří k záchraně vymírajícího druhu sami přispěli pomocí ochranářského spolku, jež sdružuje třiapadesát vesnic napříč horskými údolími, napsal server TerraDaily.com.

Koza šrouborohá, nazývaná místními markhor, je proslulá svými mohutně vinutými rohy, jež mohou dorůstat délky až jeden a půl metru. Pákistánští horalé si ji vždy cenili pro její nezdolnost, ale také chutné maso. Po dlouhá staletí byl tento druh považován za všední součást kulisy horských štítů Kargah, v oblasti Gilgít-Baltistan, stejně tak jako v přilehlých pohořích Afghánistánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu a Indie. Neřízený lov, válečné události a také neustálá konkurence domestikovaných koz však dostala v pákistánské oblasti markhory na pokraj vyhynutí.

Nepřítomnost šrouborohých koz byla předzvěstí poklesu četnosti potravně navázaných druhů velkých šelem - levhartů a leopardů. V roce 1991 zůstávalo podle monitorovacích zpráv terénních výzkumníků v Kargahu jen okolo pětačtyřiceti volně žijících kusů, což zhruba odpovídalo necelé tisícovce šrouborohých v celém Pákistánu. Letos ochranáři napočítali již na tři stovky koz šrouborohých. To znamená, že v celé Gilgít-baltisanské oblasti může být už 1500 jedinců.

Podle Petera Zahlera, vedoucího záchranných programů WCS v Asii, jde především o výsledek terénní práce. Model původních „ochranářských“ hlídek, které jen sledovaly jednotlivá stádečka koz při cestách mezi skalisky, vystřídaly hlídky „komunikativní“. Ty se snažily o řešení aktuálních problémů, ať už šlo o přítomnost pytláků a lovců, nebo nelegálních dřevorubců, v součinnosti s místními správními orgány. Právě díky častému kontaktu s kmenovými vůdci, úředníky i prostými lidmi přešla práce do své třetí, školitelské a motivační fáze. Postupně se podařilo místní obyvatele získat pro ochranu druhu.

Dnes se o monitoring koz šrouborohých starají obyvatelé třiapadesáti vesnic ve čtyřech krajích. Doprovázejí kozy přes údolí, a předávají si „hlídku“ na hranici katastrů. „Jsme doslova unešení tím, že se naše úsilí začalo vyplácet,“ říká Zahler. „Markhor je součástí zdejšího přírodního dědictví, a jsme hrdí, že se nám podařilo pomoci zdejší komunitám s ochranou těchto ikonických zvířat,“ dodal.

---

reklama

---