Olomoučtí přírodovědci vybudovali ojedinělý geopark s horninami z celé Moravy
Olomoucký geopark je ojedinělý rozsahem oblasti, odkud exponáty pocházejí. "Náš geopark jako jediný pokrývá oblast celé Moravy a Slezska. Máme zastoupeny rozličné horninové typy z různých geologických jednotek Českého masivu a Západních Karpat, které tvoří geologické podloží Moravy a Slezska. Každý kámen je něčím zajímavý, přihlíželi jsme k velikosti, tvaru a stavbě horniny. Při bedlivém prohlížení některých vzorků je možné objevit i velmi vzácné nerosty," uvedl jeden z autorů geoparku Kamil Kropáč z katedry geologie.
Horniny jsou rozčleněny do čtyř sekcí - na horniny vyvřelé, přeměněné, usazené i geologické zajímavosti. Každý ze 45 exponátů je opatřen štítkem, nechybějí naučné tabule. Nejtěžší exponát, amfibolit z Bukovic na Jesenicku, má hmotnost zhruba šest tun, nejlehčím vzorkem je asi třísetkilogramový fylit z Lomničky. "Stáří kamenných krasavců se pohybuje od zhruba 400 000 až po 600 milionů let," doplnila mluvčí fakulty Martina Šaradínová.
V geoparku nechybí například bludovit, vzácná hornina nazvaná podle Bludova na Šumpersku, která je velmi ceněná ve slévárenském průmyslu. Vystaven je i takzvaný supíkovický mramor, hojně užívaný pro ušlechtilou kamenickou výrobu. Mezi vzácné dekorativní horniny, které se využívají například jako obklady veřejných budov, patří travertin z Kokor. "Návštěvníci by neměli rozhodně přehlédnout ani slepenec z Lulče s valouny velkými až 15 centimetrů, pískovec s fosilní stopou Zoophycos či žulu z Mrákotína, z níž je vyroben i monolit na Pražském hradě," doplnil Kropáč.
Exponáty pocházejí až na výjimky z lomů a jejich majitelé horniny věnovali fakultě jako sponzorský dar. Geopark je výsledkem interního projektu přírodovědecké fakulty. Příprava trvala zhruba dva roky, samotný svoz kamenů asi dva měsíce. Autoři geoparku během nich najeli bezmála 6000 kilometrů.
reklama