Sexuální zvrhlost tučňáků polárníky před sto lety šokovala

Trvalo víc jak sto let, než se záznamy o "zvrhlém" sexuálním chování tučňáků dostaly na veřejnost. V roce 1910 se nedokázal biolog George M. Levick, který se na lodi Terra Nova plavil spolu s polární výpravou kapitána Scotta, vyrovnat s tím, co při svých pozorováních tučňáků kroužkových spatřil. Podle zprávy, uveřejněné na serveru BBC, se nadšený obdivovatel tučňáků rozhodl, že do své studie část s podrobnostmi o sexuálním chování tučňáků raději nezařadí. Nikdy nepublikovanou část jeho práce nyní zveřejnilo Muzeum přírodní historie v Londýně.

Doktor George Murray Levick byl více než profesionálním ornitologem spíše nadšeným badatelem, kterému roztomilí tučňáci doslova učarovali. Byl prvním člověkem, který s tučňáky prožil na mysu Adare celou etapu jejich suchozemského života, od výprav za potravou, seznamování, přes páření až po odchování mláďat. Celou dobu si činil důkladné poznámky a pořizoval fotografický záznam.

Po návratu do Anglie se rozhodl své zápisky publikovat, ale vzhledem k puritánskému prostředí raději vynechal části, které se týkaly specifického chování gentlemanů ve fraku, a jež by soudobá společnost odsoudila. Některé popisky a poznámky dokonce raději „zakódoval“ v řečtině. Tyto části textu o „sexuálních zvrácenostech a úchylkách“ nechal kurátor muzea vytisknout je ve stovce kopií, které nebyly určeny k publikaci, ale jen k soukromému studiu pro vybrané badatele.

Dodnes se zachovaly jen dva výtisky této řady, s kapitálkami nadepsaným „Není určeno k publikaci“. Muzeum přírodní historie je nyní konečně představilo veřejnosti. Co tedy bylo příčinou rozčarování nad morálními hodnotami tučňáků? Podle původního separátu se někteří výbojní tučňáci chuligáni pářili s už zjevně mrtvými samicemi.

Douglas Russel, současný správce sbírek hnízd a vajec muzea, ale uvádí Levickův omyl na pravou míru: „Zcela šokovaný badatel neměl ve své době znalostní prostředky, které by mu umožňovaly takové chování si vysvětlit. Považoval tučňáčí námluvy s mrtvou samicí za obdobu lidské nekrofilie, a byl tím velmi zaskočen. Dopustil se stejné chyby, jako většina lidí, která si připodobňuje chování zvířat, a tedy i tučňáků, lidskému modelu.“ Ve skutečnosti tučňáci prostě nedokáží rozlišit živou samici připravenou k páření a mrtvou tučňáčici ve stejné pozici, vysvětluje Russel.

---

reklama

---