Výstava Jiřího Němce: Zahrada v síti pohybů
Současné umění se přírodě věnuje různými způsoby, které byly v dřívějších dobách nejen nepřítomné, ale často doslova nemožné. A to jak díky pojetí toho, co vlastně za umění pokládáme, ale i díky tomu, že některé technické vymoženosti jednoduše nebyly na světě.
Minulý týden zahájená výstava "Ornagramy mojí zahrady" Jiřího Němce splňuje obě tyto podmínky – jednak je k tvorbě výsledného artefaktu využit v určité fázi zcela moderní prostředek – video – jednak je výsledek značně vzdálen tradiční představě umění jako nápodoby. Přesto jsou výsledkem kompozice, z nichž část zaujme diváka v lecčems velmi tradičním, a co se podobá ve výsledku složitým ornamentálním kompozicím na podlahách kostelů, stejně jako výzdobě islámských mešit či mandalám Tibetu.
Jiří Němec tvoří svá díla na své zahradě v Roztokách u Prahy, a to nejen za pomoci videa a štětce, ale především za spolupráce s živou přírodou, která ho zde obklopuje. Na film zaznamenává ty nejobyčejnější rostliny, ptáky či včely, z jejichž pohybu pak vybere určitý bod. Jeho trasu pak sleduje i na dalších sekvencích a ve výsledku obdrží více či méně křivolakou linii, kterou urazil. Tuto abstrahovanou linii pak prostřednictvím překlápění přes různé osy zmnožuje v symetrické kompozice, které pak namaluje barvami na plátno. Výsledkem jsou velmi zajímavé, a v některých případech vysloveně atraktivní ornamentální kompozice, které nazývá ornagramy.
Na obrazech, ale i na videu (řadu videí i obrazů uvidíte na webových stránkách www.jirinemec.cz ) pak můžeme sledovat zajímavé proměny linií, původně vzniklých v přírodě, jak se z nich postupně stává „umění“. Můžeme se nechat vést zajímavým utvářením sítě čar, zkoumat jejich rytmus, stejně jako si klást řadu otázek kolem lidského vnímání (i přírody).
Např. můžeme na videích sledovat zdánlivý nárůst přitažlivosti tvaru s mírou, jakou se stává výsledek symetrickým (ovšem jen do určitého časového bodu). Mají pravdu biologové, kteří tvrdí, že u živočichů má zásadní význam vnímání symetrického tvaru? Naše vnímání je tudíž preferuje a vyhledává, ale také je vždy „vidí“ jako figury na nějakém nerozlišeném pozadí (třeba poměrně divoké přírody). Stejně tak naše vnímání preferuje jistý vzorec opakování – kde se objeví, naše pozornost, stejně jako estetické zalíbení by podle těchto teorií mělo stoupat - k tomu např. tíhne i triptych Mušky mezi keři I-III.
Současně od doby, co se Jiří Němec začal zabývat ornagramy, tak je jejich tvar méně lineární a symetrický a někdy je výsledkem vysloveně volná kaligrafická linie (Znakoplavky, najdete na webových stránkách), a estetické působení je také pozoruhodné. Mají tedy pravdu spíše staří Japonci, kteří preferovali asymetrické útvary? Evropské umění každopádně po značnou část, alespoň v teorii, značně upřednostňovalo práci se symetrií a proporcemi.
Ať tak či tak, ornagramy nás mohou vést i k prostému vnímání krásy a zajímavosti přírodních tvarů, a především jejich pohybu. Kolem nás je neustále jakoby síť z pohybujících se včel, květů, ale třeba i kopřiv, která je tvořena sice nadmíru prchavými, ale esteticky mimořádně zajímavými strukturami a Jiří Němec nám je pomáhá objevovat i obdivovat.
Do Roudnické galerie moderního umění, kde je výstava z výběru ornagramů instalována, stojí zavítat i kvůli dalším dílům. Najdeme zde v rámci stálé sbírky třeba pěknou kolekci Antonína Slavíčka, ale probíhá zde i výstava obrazů jednoho z výrazných současných malířů, dřívějšího rektora AVU Jiřího Sopka a jeho žáka Pavla Šmída. K výstavě Jiřího Němce je vydán menší, ale pěkný barevný katalog s úvodním slovem kurátora výstavy, historika umění a propagátora poutnictví Jiřího Zemánka, kterého jsme před časem představovali i v Ekolistu.
reklama
Botanická zahrada Praha nabídne od 29. listopadu výstavu skleněných děl
Národní divadlo získalo evropský certifikát udržitelnosti. V Česku je první
Na Žďársku bude představení ve slámovém divadle postaveném na poli u Krásněvsi