Za čerpání podzemní vody se desítky let platí stejná cena
 |
|
|
Cena za čerpání podzemní vody se za třicet let nezměnila. Stále se drží na dvou korunách za kubík
|
|
| Foto: Wikimedia Commons/Gerard Hogervorst. |
Neznamená to však, že by se za celých 30 let platba za čerpání vody vůbec nezměnila. Tedy – nezměnila se cena, ale změnilo se množství, které je od poplatků osvobozené. Původní zákon ze 70. let chtěl šetřit podzemní vodu pro zásobování obyvatel pitnou vodu. Proto se neplatilo za vodu využívanou v potravinářství a pro běžné domácí využití. Za ostatní použití, tedy především v průmyslu a zemědělství, se platilo až po překročení hranice 15 000 kubíků za rok, nebo 1250 kubíků za měsíc. Změna přišla až v roce 2002, kdy došlo ke snížení hranice, po jejímž překročení se musí za čerpanou vodu platit. Objem byl určen na víc než 6000 kubíků za rok nebo víc než 500 kubíků za měsíc. Podstatnou změnou byla platba i za pitnou vodu v ceně 2 Kč za metr krychlový. Tři koruny za kubík se začaly platit za vodu užitkovou. Odběratelé podzemní vody ale zaplatili až za objem, který uvedenou hranici překročil.
Poslední změna pravidel proběhla v roce 2004 kvůli vstupu České republiky do Evropské unie. Euronovela vodního zákona zachovala cenu za vyčerpaný kubík i hranici zpoplatnění, peníze jsou ale teď vyžadovány od firem či měst za veškerou vyčerpanou vodu, jejíž objem překročí hranici 6000 kubíků, nebo 500 kubíků za měsíc. Výši poplatků určuje Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) a peníze vybírají celní úřady. Příjem z poplatků pak jde z poloviny do kasy Státního fondu životního prostředí a z poloviny se stává příjmem kraje, na jehož území poplatník sídlí. Při čerpání podzemní vody bez povolení nebo v případě překračování povoleného množství odebrané vody je stanovena pokuta ve výši padesát korun za metr krychlový.
Vodní zákon stanoví rozdílnou sazbu za odebrané množství podzemní vody "pro zásobování pitnou vodou" a "pro ostatní užití". Což neznamená, že by "pro ostatní užití" byla dodávána méně kvalitní, užitková a tedy "nepitná" voda. Dvojí sazba byla v duchu smyslu a účelu vodního zákona nastavena jako ekonomický nástroj proto, aby podzemní voda (v jakosti pitné vody) byla dodávána a užívána přednostně pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou. "Jako "užitkovou" lze využívat neupravenou povrchovou vodu, což je rozhodně vzhledem k výhledově hrozícímu nedostatku pitné vody ekologičtější," vysvětluje Jarmila Krebsová z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí (MŽP).
„Jsme si vědomi skutečnosti, že poplatkové sazby vodního zákona už ztratily motivační účinnost a nebyly od roku 2001 valorizovány, což platí i pro zpoplatnění odběrů podzemních vod,“ říká o ceně vody Jarmila Krebsová z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí (MŽP). Podle ní bylo navrženo zvýšení současných sazeb poplatků o zhruba 50 % v pracovní verzi novely vodního zákona, kterou ministerstvo v tomto roce předložilo vládě. „Do vládního materiálu se však toto zvýšení nedostalo kvůli tomu, že vláda nechtěla zvyšovat zátěž subjektů podnikajících ve vodárenství, a kvůli tlumení dopadů finanční krize. V předkládací zprávě vládě je toto zdůvodnění uvedeno,“ sdělila Ekolistu Krebsová.
„Návrh zákona s respektováním současné ekonomické situace zamýšlí jen postupný nárůst poplatků za odběr podzemní vody, a to s účinností až od roku 2011,“ vysvětluje situaci Petr Vorlíček, tiskový mluvčí ministerstva zemědělství. Vzhledem k tomu, že se tedy zamýšlené zdražování za odběr podzemní vody odkládá, je v tuto chvíli obtížné i hodnocení jeho dopadů na zemědělce. „Obecně je možné říci, že zdražení vody by se dotklo producentů zeleniny a ovoce, kteří využívají zavlažování, zejména by se to týkalo regionu jižní Moravy,“ předpokládá Vorlíček.
Otázkou však je, zda by i zvýšení ceny o polovinu, tedy o jednu korunu, přineslo větší motivaci pro šetření vodou. Nabízí se srovnání ceny se s jiným vskutku národním statkem – pivem. Podle dat Českého statistického úřadu byla průměrná cena desetistupňového lahvového piva v 70. letech 1,7 Kčs. Podle posledních dat z roku 2008 dosáhla průměrná cena 8,98 Kč. Jde tedy nárůst o více než 500 % – zatímco cena za podzemní vodu zůstává stejná.
Na jiný problém upozorňuje Česká inspekce životního prostředí. Podle zákona je totiž jako pitná chápána voda, která je určená nejen k pití, ale i k vaření, přípravě jídel a nápojů, voda využívaná v potravinářství, voda určená k péči o tělo, čištění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem, a k dalším účelům lidské potřeby. Další voda je pak chápána jako užitková, tu používá průmysl nebo zemědělská družstva. Jenže tady začíná zmatek. Například pivovary podle logiky zákona platí jen nižší sazbu za vodu pitnou, zatímco zemědělci platí jinou sazbu za zavlažování nebo na čištění zařízení pro chov zvířat a jinou za použití vody pro výrobu potravin.
„Konkrétní případy posuzuje ČIŽP podle údajů v povolení vodoprávního úřadu, kde bývá vymezen účel použití odebírané vody,“ vysvětluje Zora Králová z odboru ochrany vod ČIŽP. V případě nejasných případů pak dochází na kontroly. Pokud by použití jednotné sazby pro celý odběr bylo významně nevýhodné buď pro odběratele, nebo pro příjemce poplatků, je spotřeba podzemní vody rozdělena i v rámci jednoho odběrného místa: „Děje se tak například u zemědělských družstev, kde je z jednoho místa čerpána voda jak pro hospodářská zařízení, tak třeba pro zásobování obyvatel nedalekých bytových domů,“ popisuje Zora Králová. Podle ČIŽP by mělo dojít ke sjednocení sazby, protože téměř nikdy není odebíraná voda využívaná výhradně jen pro jeden účel. „V domácnosti taky těžko určíte, kolik vody je určeno na pití a kolik na další použití,“ říká Zora Králová.
Podle Jarmily Krebsové byl v rámci připravované "velké" novely vodního zákona návrh na sjednocení sazby poplatků za odběry podzemní vody uplatněn a projednáván. "Ale vzhledem k současné hospodářské krizi byl spolu s dalšími ekonomickými změnami z novely vypuštěn, takže stávající řešení zůstává v platnosti," říká Krebsová.
Podle údajů ministerstva zemědělství bylo v roce 2007 ze zdrojů podzemních vod na povrch dodáno celkem 327 milionů kubíků vody, což představuje přibližně 48 % z celkového množství dodané vody. Velký problém podle státní správy přitom představují nelegální odběry podzemní vody, proto se na ně v loňském roce zaměřily kontroly Státního fondu životního prostředí (SFŽP) a inspekce. jak se ukázalo, za rok 2008 bylo načerno vyčerpáno celkem 116 000 metrů krychlových podzemních vod. Při přepočtu spotřeby vody na osobu jde o množství, které by za rok spotřebovalo 3200 „průměrných“ obyvatel ČR, anebo víc než 1 milion obyvatel za jeden den.
Jen pro ilustraci – podle informací Pražských vodovodů a kanalizací spotřebuje obyvatel Prahy 128 litrů vody denně, tedy zhruba 46 kubíků vody ročně. A to Pražané spotřebují nejvíc vody na hlavu z celé ČR. Čtvrtina této vody pochází z podzemních zásob. Úpravna vody v Káraném odebírá za rok 18 700 000 kubíků podzemní vody. Tato voda je spolu s vyčištěnou vodou z řeky Jizery dodávána káranskými řady do hlavního města. Zbylých 75 % dodává úpravna vody Želivka, ta ale odebírá povrchovou vodu z nádrže Švihov.
Na základě kontrol, které provedli inspektoři ČIŽP a kontrolní pracovníci SFŽP, tak v roce 2008 dostalo pokuty za neoprávněné odběry 61 firem v celkové částce skoro šest milionů Kč. Kontroly přitom probíhaly jen u vytipovaných podniků, protože inspekce ani fond nemají dost lidí na plošné revize. Největším hříšníkem roku 2008 se stala společnost Telefónica O2 Czech Republic, která v roce 2007 překročila povolený odběr podzemní vody ze zdroje v katastrálním území Vrátkov o 32 404 metrů krychlových, tedy o třetinu povoleného množství (v této lokalitě je povoleno odebrat 96 000 m3/rok). ČIŽP uvedla, že důvodem výrazně vyššího čerpání podzemní vody bylo podle společnosti poskytnutí podzemní vody pro zásobování Českého Brodu. To prý nemělo z vlastních zdrojů vodu pro zásobování v dostatečném množství. Přestože už ale bylo v průběhu roku jasné, že je voda čerpána v nadlimitním množství, společnost o změnu vodoprávního povolení vůbec nepožádala. Dostala tedy pokutu ve výši 1 620 200 Kč. Telefónica se proti rozhodnutí odvolala, ovšem MŽP rozhodnutí inspekce potvrdilo a pokuta tak letos v únoru nabyla právní moci.
reklama
