Zemřel bývalý ředitel Národního parku Podyjí Tomáš Rothröckl

Po krátké vážné nemoci zemřel bývalý ředitel Národního parku Podyjí Tomáš Rothröckl. ČTK o tom informoval mluvčí Národního parku Šumava Jan Dvořák. Rothröckl byl významnou osobností tuzemské ochrany přírody, za své působení získal v roce 2025 Cenu ředitele Správy Krkonošského národního parku (KRNAP). Rothröckl se narodil v roce 1955. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze a ochranu životního prostředí na Karlově univerzitě. Působil ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody ve Vranově nad Dyjí. Podle odborníků patřil k těm, kteří na konci 80. let stáli u zrodu nové éry ochrany přírody. Byl jedním z klíčových aktérů vzniku CHKO Podyjí v roce 1979 a později také iniciátorem vyhlášení Národního parku Podyjí. Po jeho ustavení v roce 1991 se stal prvním ředitelem Správy NP Podyjí a v jejím čele stál přes 33 let až do konce roku 2024.

Na Rothröckla na síti X vzpomínal i bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). "Zpráva o úmrtí Tomáše Rothröckla mě zasáhla. Byl výjimečnou osobností ochrany přírody. Stál u zrodu Národního parku Podyjí a desítky let mu dával směr, hodnoty a respekt doma i v Evropě. Děkuji za spolupráci a za vše, co pro českou přírodu vykonal. Čest jeho památce," uvedl.

Pavel Hubený, ředitel Správy Národního parku Šumava:

Tomáš moc rád jezdil na Šumavu. Fascinovala ho zdejší příroda, lesy, divokost i zvířata. Snad rok co rok na podzim jezdil poslouchat jelení říji, která ho naplňovala euforií. Na Šumavu ale jezdil několikrát ročně, někdy jen tak – načerpat sílu, klid a inspiraci. Někdy se chtěl toulat sám, jindy přijal nabídku poznávat Šumavu se mnou. Nikdy nezapomenu, jak jsme při jedné takové návštěvě jeli autem z Vimperka na Kvildu, Knížecí Pláně, Strážný a dál. A právě někde u Strážného pronesl: „Čoveče, za tu dobu, co jedeme po tom vašem parku, bych z toho našeho byl už dávno ve Vídni.“

Velmi často porovnával svůj národní park s tím naším. Podyjí i Šumava byly vyhlášeny ve stejný rok a ve stejný den a Tomáš k tomu rád dodával, že Podyjí je menší sestra Šumavy.

V roce 2014 s potěšením přijal funkci člena odborné poroty tehdy zbrusu nové soutěže o nejlepší popularizační článek o Šumavě s názvem Šumavská mozkovka. V roce 2025 se stal jejím čestným předsedou a jako čestný předseda byl pozván i na vyhlášení aktuálního 12. ročníku této soutěže.

Jenže nepřijede. Už nikdy nepřijede – ani na vyhlášení Mozkovky, ani na jelení říji, ani na samotné toulky Šumavou, ani na kafe…

Odešel Tomáš Rothröckl.

Robin Böhnisch, ředitel Správy Krkonošského národního parku:

Tomášův vztah ke Krkonoším charakterizovala zvláštní pokora. Ke dlouhé tradici ochrany přírody, k nejstaršímu národnímu parku v Česku, k hodnotě mystické krajiny na pomezí dvou zemí. Osobně jsem si vždy užíval každou společnou minutu v terénu. Když jsme před západem slunce, poté co hřebeny opustili poslední turisté, vyrazili užít si, jak Tomáš říkával, „tu velkolepou a otevřenou krajinu velkého parku“.

Tomáš miloval naše jeleny a jejich říji. Čas od času si dopřál pár nocí v nějakém zapadlém srubu, aby byl tomuto fantastickému podzimnímu divadlu co nejblíž. Jako klidná síla ochrany přírody pro mě představoval nedostižný vzor. V Tomášově osobě se kloubilo to nejlepší z romantizujícího konzervátorství i nejmodernějších metod správy chráněných území. To vše bylo postaveno na hlubokých znalostech a zkušenostech a rámováno neokázalou vytrvalostí a zásadovostí.

Jen těžko se smiřuji s tím, že už se neobjeví za dveřmi s osobně pečlivě vybranými víny z Podyjí. Že naši jeleni ztratili tak věrného posluchače.

Michael Hošek, prezident Federace EUROPARC:

Tomáš pro mě byl jedním z mála, ne-li jediným mostem, který dokázal přenést to nejlepší z praktické ochrany přírody od 80. let až do současnosti, a tak chápat souvislosti. Byl doyenem oboru, ale také polyhistorem, jakých je v často úzce zaměřené ochranařině potřeba jako soli.

Jeho výjimečnost nespočívala jen v tom, že přírodě a péči o ní rozuměl. Chápal vývoj v čase a vnímal ho v kontextu společenských změn. Dokázal strategicky domýšlet, proč se věci dějí, co nás čeká a jak se na to musíme připravit. Takových lidí, kteří vidí za roh a neuhýbají před realitou, nebude nikdy dost.

Byl to vizionář, který si za svými cíli uměl jít. Národní park Podyjí je toho jasným důkazem – o jeho dnešní podobu a krásu se zasloužil nezměrně. Podyjí pro něj nebylo jen projektem, byl to domov a krajina, kterou chránil nejen odbornou erudicí, ale i hlubokým osobním vztahem. Byl přítelem, se kterým jsem navazoval na rozhovor po měsících pauzy, jako by uplynulo jen pár minut. Zanechává za sebou velkolepé, hmatatelné dílo. Je na nás, abychom ho v jeho duchu dál rozvíjeli a chránili.

---

reklama

---