Na jihozápadě Francie pěstují buráky a zázvor. Umožnila to změna klimatu

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Arašídy farma prodává zejména v nedalekém větším městě Dax, kde vedle čokoládovny vznikla i firma vyrábějící lokální oříškové pomazánky a arašídové máslo.

"Poptávka po produktech z blízkého okolí strmě roste. Bylo by ale naivní si myslet, že tu arašídy může pěstovat každý. V průběhu let jsme výrazně zlepšili techniku, abychom zvýšili produkci," říká Mélanie Delestová, která farmu vede se svým bratrem a bratrancem.

Arašídy se musí po sklizni několik dní přirozeně sušit na zemi. Potom se převezou na sítích ve vyhřívaném přívěsu, který jim zajistí správnou vlhkost.

Záznamy v archivech departementu Landes dokazují, že se místní farmáři pokoušeli o pěstování exotických plodin jako arašídů a bavlny už na začátku 19. století. Tehdy ale na rozdíl ode dneška nebyli příliš úspěšní.

"Výnosy jsou velmi nepředvídatelné. V ne úplně dobrých letech sklidíme tunu na hektar, když se ale sejdou dobré podmínky, tak sklízíme i dvě nebo tři tuny," říká Delestová. Tyto výnosy přesto značně zaostávají za velkými americkými či brazilskými producenty. "Do hry vstupuje mnoho faktorů, klima, délka období produkce a další. Každý rok je tady jiný. Loňský rok byl velmi teplý, to bylo dobré. Letos je to ale mnohem složitější," říká Delestová.

Rodina Larrèreových začala na farmách v regionu Landes v roce 2021 pěstovat zázvor. Sklízí ho obvykle na konci září, letos ale sklizeň kvůli chladnému létu čekají až ke konci listopadu. Ročně vypěstují asi deset tun čerstvých oddenků.

V nevytápěném skleníku v Labouheyre "simulujeme subtropické podmínky a pěstujeme tam zázvor v biokvalitě z oddenků farmářů z Peru", popisuje Patrick Larrère. "Před 20 lety jsme byli průkopníky v pěstování biomrkve, takže je v naší povaze experimentovat. Země se otepluje a to nás bude omezovat. Řekli jsme si, že by to mohla být příležitost zkusit něco jiného."

Letos jako novinku začali nabízet květináče se zázvorem k pěstování v obývacím pokoji, aby "zapojili spotřebitele do snahy o lokální produkci".

Larrèreovi už také téměř deset let pěstují sladké brambory, které se podávaly v jídelně v olympijské vesnici na letošních hrách v Paříži.

"Řekli jsme si, že je potřeba se přizpůsobit současným stravovacím trendům a nabízet plodiny vypěstované v okolí, a ne na druhém konci světa. V Senegalu je sice teď výnosnost třikrát vyšší, než máme my, ale sázíme na budoucnost. Čím tepleji tady bude, tím lépe se bude sladkým bramborám dařit," je přesvědčen Larrère.

Přestože poslední pokusy s pěstováním kurkumy nebyly úspěšné, rodina ve skleníku zkusila vysadit také grapefruity a citrony yuzu.

"V roce 2100 budeme v Landes stále pěstovat mrkev... Ale Španělsko se vylidní a Francie se stane sadem Evropy. Už teď vidíme, jak v Gironde (na jihu Francie) nahrazují vinnou révu olivovníky. Možná, že kiwi už nebude růst tady na Adouru (na jihu), ale v Lotrinsku (v severovýchodní Francii). Je na nás, abychom se připravili!" předpokládá Larrère.