AFP: Vzácný pepř z Madagaskaru ohrožují rostoucí obliba i úbytek lesů
"Někdy si říkám, že jsem to nikdy neměl dát na vědomí," řekl agentuře AFP uznávaný francouzský šéfkuchař Olivier Roellinger, který se s tímto kořením poprvé setkal před 30 lety. Jeho chuť ho tehdy okamžitě uchvátila. Popsal ji jako výrazně pepřovou, s tóny rašeliny, pryskyřice a citrusů, které podle něj nemají obdoby. Výborně se podle něj hodí třeba do ovocného salátu.
Obliba tohoto koření se odráží také v jeho ceně. Ve Francii, která je jeho hlavním exportním trhem, se kilogram prodává za 150 až 200 eur (zhruba 3700 až 4900 Kč).
Roellinger, zakladatel specializovaného obchodu s kořením Épices Roellinger, nyní spolupracuje na snaze zavést certifikaci pravého madagaskarského pepře. Ta má být založena na přísně vymezených oblastech, v nichž bude možné koření sklízet. Šéfkuchař ale podle AFP neskrývá pochybnosti, zda se podaří zajistit dodržování pravidel a zabránit jejich obcházení.
Jedním z míst, kde se před dvěma desetiletími strhla honba za vzácným pepřem, je vesnice Ambongamarina na severovýchod od hlavního města Antananariva. Místní farmář Maminiaina Rabearison agentuře AFP ukázal z vyvýšeného místa okolní krajinu a vzpomínal, že ještě v letech 2010 až 2012 byla pokrytá přirozeným lesem. V době největšího zájmu o pepř podle něj sběrači nosili z lesa do vesnice nejméně 100 kilogramů pepře týdně, a to po dobu deseti až 20 týdnů v roce. Veškerou sklizeň pak na místním trhu vykupoval jeden obchodník, který už ale dlouho nepřijel.
Úroda klesá s tím, jak lesy mizí kvůli požárům, výrobě dřevěného uhlí a zemědělství založenému na vypalování porostů. Lesy někdy ničí také požáry založené při protestech proti vzdálené centrální vládě. K tomu se přidává ničení popínavých rostlin, které nutí sběrače pronikat stále hlouběji do lesa, aby vzácné koření našli.
Pepř, kterému se v malgaštině říká tsiperifery, má charakteristickou stopku připomínající ocásek. Jeho místní název odkazuje k tradičnímu léčebnému využití a znamená přibližně "ten, který nedovolí vzniknout ranám". Dnes už ale sběrači musí za pepřem putovat téměř celý den, uvedla další místní farmářka Herinaina Randrianarimangaová.
Situaci komplikuje i to, že Madagaskar nemá celostátní systém, který by sledoval sklizeň, distribuci a vývoz tohoto pepře. Podle Mimy Chateauneufové, spoluzakladatelky exportní společnosti Jacarandas, tak není ani jasné, zda se vzácné koření stává nedostatkovým. Firma proto rozšiřuje vývoz bio pepře, který už tvoří třetinu jejího exportu a u něhož je dohledatelnost původu povinná.
Možné řešení hledá francouzsko-madagaskarský podnikatel Olivier Ramaherison, který zkouší pěstovat pepř voatsiperifery na pozemku zděděném po otci. Na terasách vybudovaných v lese Mandraka, asi 60 kilometrů východně od hlavního města, se mu po tisících pokusů podařilo vypěstovat 500 až 1000 keřů. Na rozdíl od těch ve volné přírodě nemají na terasách podpůrné stromy a rostliny rostou při zemi, což usnadňuje sklizeň. Ramaherisonův tým náhodou zjistil, že řízky odebrané z vodorovných větví liány už nemají tendenci šplhat vzhůru. Podnikatel, který stojí v čele firmy Essentialys zaměřené mimo jiné na výrobu aromatických rostlin, esenciálních olejů, kávy a pepře, věří, že pokud by se podařilo rozšířit pěstování na stovky tun ročně, mohlo by to být pro madagaskarskou ekonomiku významným přínosem.
reklama

Guatemala zachraňuje rybu, která přežila 100 milionů let téměř beze změny
Po téměř sto letech byl znovu nalezen vzácný etiopský vodní hlodavec
Olomoučtí vědci objevili při výzkumu v Panamě šest nových druhů žab